Cat Lover [Ereri/Riren]

20.

Eren

Levi se domluvil s Hanji, že může zítra přijít na oběd. Samozřejmě jsem souhlasil. Také jsem se dnes dozvěděl, že Mikasa poletí za jejíma rodičema do Dubaje a zůstane tam asi na dva roky.

Taky jsem se divil, že Armin nebyl s Annie na Vánoce. Samozřejmě mi řekl stručný důvod: Odletěla za svým nevlastním bratrem do Evropy. Prý to chápe, protože je teď novým tatínkem.

Já s Levim jsme se rozloučili s ostatníma, dokud nebylo deset večer. Uklidili jsme celý byt a oba dva si sedli k televizi. Chvíli jsem na Leviho jen koukal, ale potom jsem odvrátil zrak když mi to přišlo až moc neslušné.

" Jak sis užil Vánoce? " zeptám se Leviho který si zprovozňuje nový telefon. Na chvilku zvedne pohled od telefonu a usměje se

" Byly to nejkrásnější Vánoce, které jsem kdy zažil " řekne s jemným úsměvem. Ha! Úsměv číslo 4 za jeden den.

" To jsem rád. Já jsem si je taky moc užil... " řeknu s úsměvem. Úsměv se však změní v překvapení, když mě Levi obejme. Byl to... hodně zvláštní pocit. Jeho vůně, která připomíná lesní vůni, se mi zaryla do paměti.

" Merci Eren " řekl tichým, ale klidným hlasem. Nerozuměl jsem mu, znám jenom tu čokoládu Merci... Ale i tak mi po zádech přelej silný mráz.

Takový pocit jsem snad ještě nikdy nezažil... Jako by elektřina projela celým tělem...

No každopádně, Levi má zítra narozeniny. Chci mu koupit nějaký speciální dárek, ale já nevím jaký!

" Levi? Co je tvoje oblíbená věc? "

" No kromě knih a černého čaje... buďto nějaké videohry nebo nějaké oblečení. Proč se ptáš? "

" Jen se o tebe zajímám " uchechtnu se a Levi pobaveně zakroutí hlavou. Opět se podívá na svůj telefon a začne na něm něco vyplňovat. Následně tam vloží SIM-kartu a vítězně se usměje. Helemese! Úsměv číslo 5!

" Mám to! Hurá " řekne potichu a podívá se na mě. Já se jen zářivě usměju a podívám se na televizi. Začali tam znova hrát Vánoční koledy a já spokojeně zavřel oči. Užíval jsem si to...

Levi odloží telefon na bílí stoleček ve tvaru obdélníku a sedne si blíž ke mě. Mé tváře lehce zčervenají, ale nejde to moc vidět. Proč se tohle sakra děje?

" Erene? Je tu jedna věc... kterou bych ti měl asi říct " řekne nervózně Levi a já zpozorním. Hlavou pokynu, aby pokračoval.

Levi

Fajn... když mu tohle řeknu, tak se mi hodně uleví. Nemyslete si, že mu tady řeknu něco romantického. Proč bych to vůbec říkal? Tsh... ani náhodou.

Chystám se mu svěřit co se mi v životě stalo, jelikož to na mě někdy jen tak z ničeho nic dopadne a mám hrozné výkyvy nálad.

" Já... chtěl bych se ti svěřit s tím, co mě v životě všechno potkalo. Ptáš se proč? Občas mívám fakt hrozné výkyvy nálad, a nechci, aby jsi z toho byl zmatený. "

Na chvíli se odmlčím a podívám se Erenovi zpříma do jeho zelených očí. Nikdy jsem si nevšiml, jak jsou lesklé a nevinné. Zvláštní

" Zítra mi bude dvacet let, takže jdu o těch dvacet let zpátky. Narodil jsem se ve Francii v malé vesnici blízko města Lille. Žil jsem tam se svou matkou a otcem, který však jednoho dne odešel a nechal mou matku samotnou. Byla... byla to opravdu silná žena, a to jak fyzicky tak i psychicky. Hezky se o mě starala a vychovala mě jako slušného kluka. Nastoupil jsem na základní školu v nedalekém městečku a našel si tam dva kamarády. Jmenovali se Isabel a Farlan... ti dva pro mě znamenali vše. Bavili jsme se spolu hrozně dlouho a občas pomáhali mé matce se vyrovnat s odchodem otce. Avšak když mi bylo přesně šestnáct, chtěli jsme to oslavit v menším baru. Dohodli jsme se, že si tam dáme sraz kolem půl deváté. Když jsem tam dorazil, tak tam ale nikdo nebyl. Čekal jsem tam ještě deset minut, ale pořád nebyly v dohledu. Zkusil jsem Isabel zavolat, ale nebrala mi to. To samé jsem zkusil s Farlanem, ale nic a nic. Hrozně jsem se bál... Došel jsem zklamaný domů a řekl si, že mě asi nechcou vidět. Opak byl pravdou. Další den ráno za mnou přiběhla ubrečená matka, že Farlana s Isabel srazilo auto... J-já jsem byl hrozné smutný a nevěřil, že se to stalo. Doteď si na ně vzpomenu... ani nevíš kolik nocí jsem už probrečel... Poté uběhlo opět pár dní a já se rozhodl se odstěhovat do Japonska. Ve Francii mi je vše připomínalo, a já... j-já tam prostě nemohl zůstat. "

Na chvíli jsem se odmlčel a křečovitě zavřel oči. Ucítil jsem Erenovu ruku na mém rameni. Nadechl jsem se a pomalu vydechl.

" Když jsem ale přiletěl do Japonska, zamozdřejmě jsem Japonsky neuměl nic říct. Najednou za mnou přišel muž s brýlemi a hnědýma vlasama. Uměl něco málo anglicky, což já také... nabídl mi pomoc a já souhlasil. To jsem ale dělat neměl... ten muž se o mě asi dva dny hrozně hezky staral, ale poté mě začal nutit k různým věcem, jako třeba platit nájem a tak dále.. jelikož jsem ale neměl peníze, omlouval jsem se mu. Prostě jsem si to nemohl dovolit. Ten chlap... byl fakt šílenej a nějakým záhadným způsobem a nejspíš černou magií mě proměnil v "hybrida". Doteď nevím, kde je. "

Dořekl jsem a Eren jen zamrzle seděl na gauči. Vypadal, jako by si něco uvědomil.

Eren

Zdá se mi to? Prosím... řekněte že je to jen pouhý a ubohý sen...

" Počkej tady prosím " řeknu tiše a dojdu si rychlím tempem pro telefon, který byl v kuchyni. Vytočil jsem číslo na mého otce a celkem naštavně jsem koukal před sebe.

" Co se stalo, že mi vo- "

" Co jsi to kurva udělal Levimu?! Co si o sobě vůbec myslíš ty egoistický prase?! Seš fakt kretén, víš to!? "

" Erene? Co tím myslíš, já nic té tvojí kočce neudělal "

" Přestaň mi lhát! Co jsi udělal s Levim?! Proč si z něj udělal kočku?! "

Nic... ticho. Jen to debilní ticho na druhé straně telefonu.

Hello Guys!

Konečně další kapitolka hehe. Omlouvám se, že nevyšla dříve.  Zkrátka se mi nechtělo nebo jsem neměla čas🥀

Natuskaaq🖤