Blogerka

-1- Návrat z Berlína

Úmorná vedra zužovala celý vlak i když klimatizace jela naplno. Na to, že byla už půlka září je teda extrémní vedro. A tomu pánovi, co seděl vedle mne, slovo deodorant evidentně vůbec nic neříkalo. Naštěstí jsem za pár minut po několika hodinové cestě z Berlína vystupovala. Přes ramena jsem si hodila košili a z poličky sundala narvanou krosnu. Stoupla jsem si ke dveřím a vlak konečně zastavil na nástupišti, kde na mne už čekal můj starší brácha Michael.

„Ahoj Eli, tak konečně tě máme doma." zvolal hned, jak mě uviděl.

„Ahoj bráško."

„Vzala sis z vlaku všechno? Jestli jo, tak půjdeme k autu."

Z vlaku z Berlína proudily davy lidí a nádraží bylo tudíž zacpané. Z cesty k autu se nakonec stala taková menší překážková dráha. Brácha mne odvezl na můj studentský byt, jelikož mi hnedka druhý den začínal semestr. Krosnu jsem odhodila na postel a zapnula jsem kávovar, abychom si s bráchou uvařili kafe a pokecali, co je nového.

„Tak jaký byl sólo trip do Berlína Elis?" zeptal se brácha a přitom usrkával horké kafe z hrnečku s jednorožcem, který mi dal k mým patnáctým narozeninám. Pohled na něj byl k sežrání – no řekněte mi, kdo by nechtěl kluka, kterému je pětadvacet a je ochotný pít kafe z hrníčku s jednorožcem své mladší sestry?!

„No, vzhledem k tomu, že jsme Berlín plánovali s Tomem už nějakou dobu, tak jsem většinu plánů ponechala... Jen škoda, že jsem nenašla nikoho, kdo by se mnou jel místo Toma."

Tom je můj bývalý přítel. Rozešli jsme se pár měsíců zpátky, jelikož jsem zjistila, že Tom se zamiloval do jiné a jaksi mi to nebyl schopen říct do očí. A já se to dozvěděla od bráchy, který ho s tou dívkou nachytal.

„Tom je blbec Eli... Vím, že jste spolu byli od tvých sedmnácti, ale zasloužíš si někoho lepšího." Uklidňoval mě Michael, ale jak ho znám, stále má chuť Toma zaškrtit.

„Díky bráško."

Dopili jsme kafe a brácha vyrazil domů. Oblečení jsem naházela do pračky a vytáhla jsem svůj notebook. Přihlásila jsem se na svůj blog a rozhodla jsem se dokončit svůj článek o cestě do Berlína. Ano – jsem blogerka. Můj blog „Life Unfiltred" má několik set sledujících a jeho popularita stále stoupá. Mám i docela dobrou fanouškovskou základnu včetně mých nejlepších kamarádek Camily a Adriany. Ale má to jeden háček. Nikdo totiž netuší, že ten blog píšu já. Vystupuju na něm pod přezdívkou „Tajemná dívka" a sdílím svoje životní příběhy, cestování anebo recenze na knihy. Píšu anonymně, protože díky tomu jsem otevřenější ke svým čtenářům a mohu tak sdílet i názory, za které by mě jinak všichni okolo nejspíš ukamenovali.

V normálním životě jsem prostě jen Elis. Obyčejná holka, které je 20, je ve druháku na univerzitě, studuje toxikologii a má trable se svým expřítelem. Navenek působím jako ničím nezajímavá a úplně obyčejná holka, která se snadno ztratí v davu. Dokonce ani můj brácha moji identitu jakožto blogerky nezná.

//

Krásný den moji milí čtenáři, vítejte na mém blogu Life Unfiltred. V posledních dnech jsem podnikla cestu do Berlína a ráda bych se s Vámi o ni podělila.

Do Berlína jsem cestovala vlakem, jelikož se pro mne jednalo o nejpohodlnější způsob dopravy. Okolo páté hodiny odpoledne jsem dorazila na nádraží a veřejnou dopravou jsem se dostala na ubytování. Bydlela jsem v hostelu, který byl velmi pěkný. K dispozici jsem měla pokoj s vlastní koupelnou a na patře společnou kuchyňku.

No a následně jsem v průběhu několika dní začala objevovat Berlín. Výchozím bodem pro mě byl Alexanderplatz, jelikož odsud jsem se dostala kamkoliv. Den jsem začala procházkou po zámeckých zahradách Charlottenburgu, které jsou opravdu nádherné a je tu klid. Pro mě to byl hned takto po ránu krásný Relax. Dost často zastavovala a taky dost fotila.

Pak jsem se vydala na prohlídku kostela Kaiser Wilhem Kirche, který byl zničen a zbyla z něj jen věž. Na místě původního kostela nyní stojí taková prazvláštní stavba, která plní jeho účel a zároveň Vás uchvátí svou architekturou.

Nakonec dne jsem se vydala na prohlídku Reichstagu, kterou vřele doporučuji, kvůli tomu báječnému výhledu (ale pozor, je velmi těžké se tam dostat kvůli kapacitě a také jsou tam přísné bezpečnostní kontroly) a posléze jsem navštívila Židovský památník.

Poslední den jsem navštívila Berliner Dom, kde jsem se dokonce prošla i po střeše (dokonce jsem tam vlezla i navzdory svému strachu z výšek), což byl opět nadpozemský zážitek. A úplně na závěr jsem se vydala do Alte National Galerie a samozřejmě jsem si nemohla odpustit návštěvu Berlínské zdi.

Svou cestu za poznáním Berlína hodnotím velmi kladně a těším se, až se do Berlína vrátím a prozkoumám ho ještě víc.

Vaše Tajemná dívka

//

Klikla jsem na tlačítko publikovat a článek spatřil světlo světa. Za několik málo minut mi začaly chodit první reakce a komentáře na můj příspěvek. Všechny byly naprosto pozitivní a můžu říct, že lepší fanouškovskou komunitu si snad ani nemůžu přát.

Blog jsem začala psát už pár let zpátky a je to vlastně takový můj deníček. Proto i název Life Unfiltred. Snažím se sdílet svůj život bez příkras, tak jak je. Čtenáři se mnou prožívají část mého života, virtuálně se mnou navštěvují všechna ta místa, sdílí útrapy mého života a jsou to vlastně takoví moji kamarádi, i když netuší, kdo vlastně jsem. Můj blog je pro mne bezpečným místem, kde se prostě cítím „doma".

Z přemýšlení mě vytrhlo krátké pípnutí, které signalizuje upozornění na nový komentář k mému příspěvku. Upozornění jsem si rozklikla a přečetla jsem si, co mi chce nějaký můj čtenář sdělit. Komentář přidal člověk s přezdívkou SuperAd1123.

SuperAd1123: Ahoj Tajemná dívko! Sám jsem neměl možnost Berlín navštívit, ale díky tvému článku jsem se do něj mohl podívat aspoň virtuálně. Díky za to a měj pěkný večer.

Tajemná dívka: Ahoj SuperAd1123. Díky za komentář a jsem ráda, že se ti článek líbil.

Odepsala jsem ještě na pár další komentářů a konečně jsem vypla svůj notebook. Dala jsem si rychlou sprchu, umyla si vlasy, trochu jsem si protáhla ztuhlá záda a zalezla jsem si do postele. Budíka jsem si natáhla na sedmou ráno, jelikož mi začínal semestr. A po dni stráveném cestou domů jsem se konečně oddala sladkému spánku.