Blogerka

-3- Trable s Tomem

Otevřeným oknem na mne proudil zbytek slunečního svitu. Bylo okolo čtvrté a já jsem, jak jinak než s hrkem kafe v ruce, dokončovala recenzi na svůj blog. Tentokrát jsem psala recenzi na knihu Hlava plná lásky od Ali Hazelwood. Kniha se mi dostala do ruky náhodou a ve výsledku se mi moc líbila.

Krásný den moji milí čtenáři! Vítám Vás na blogu Life Unfiltred a dnešní článek je recenzí na knihu Hlava plná lásky.

Kniha se odehrává v prostředí NASA, což je za mne osobně velmi originální nápad. Co se týče hlavní hrdinky, neurovědkyně Bee, tak ta mi přirostla k srdci a docela se ztotožňuji i s její povahou. Bee je totiž skvělá, vtipná, svá, ale hlavně je to vědkyně.

Její protivník Levi Ward (dle Bee také zvaný Wardebil – mimochodem tu přezdívku naprosto zbožňuju) je charismatický mladý vědec, který Bee dlouhé roky potají miluje, ale nikdy jí to nedokázal říct. Kniha se mi líbí z toho důvodu, že se v ní vyskytují i různá společenská témata. Ať už je to nerovnoprávnost žen ve vědě, nebo taky nespravedlivé přijímací testy. A ten účet na twitteru, který založila Bee? Co by na to Marie Currie je naprosto geniální nápad.

Četli jste také hlavu plnou lásky? A jak se Vám líbila?

Vaše Tajemná dívka

Článek jsem doeditovala a publikovala jsem ho na svůj blog. A taky jsem pomalu čekala na reakce od Cam a Adri, jelikož to ony mi tuto knížku doporučily. Zaklapla jsem notebook a na chvíli jsem zavřela oči. Dnešek ve škole mi dal docela zabrat. Dvoje laboratoře v jeden den jsou totiž docela masakr. Ale baví mě to.

Vstala jsem od stolu a šla jsem si udělat lehkou večeři. K vaření si většinou pouštím nějaký seriál a momentálně mám rozkoukané Bones. Mnoho lidí by si řeklo, že k jídlu je to velmi „vhodný" seriál, ale mně nevadí koukat se na rozkládající těla a poslouchat černý humor. Asi jsem divný člověk. Ale co taky čekat od holky, co studuje toxikologii.

Zrovna jsem sundávala volské oko z pánve, když mi na mobilu pípla zpráva. Odemkla jsem tedy obrazovku telefonu a najela jsem zprávy. Beztak jsou to zase holky, protože mají nové drby. S hrůzou jsem zjistila, že je to někdo úplně jiný. Někdo, u koho bych byla radši, aby mi už nikdy nepsal.

UltravelkejdebilTom: Ahoj Elinko, jakpak se máš? Strašně moc mi chybíš a chtěl bych tě vidět. Co kdybychom si dali sraz za půl hoďky na náměstí a zašli si na večeři? Odepiš mi, jestli přijdeš. Miluju tě. Tom

Naťukala jsem odpověď, ale zastavila jsem nad tlačítkem odeslat.

Elis: Nemám zájem a už mi nepiš.

Ale zprávu jsem neodeslala. Radši jsem toho ultravelkýho debila Toma ignorovala. Ono ho to jednou přestane bavit. Zprávu jsem si vyscreenshotovala a poslala jsem ji bráchovi. Michael Toma nemůže vystát. Když jsme spolu chodili, tak spolu i vycházeli. Ale potom, co Michael načapal Toma s Emmou, ho nemůže ani cítit. Tím, že Tom zranil mé city, tak zároveň pocuchal nervy i Michaelovi. Michael totiž bere svou ochranářskou roli staršího bratra velmi vážně a nedopustí, aby mi někdo ublížil.

Odpověď od bráchy mi přišla téměř okamžitě.

Michael: Já toho debila už vážně přetrhnu!!!! Kdy si konečně uvědomí, že jsi mu dala kopačky a je konec?! Ten kluk vážně nemá mozek ani svědomí...

Elis: Já jsem tu zprávu odignorovala. Nehodlám na něj plýtvat další energii. Jako bych jí na něj za ty tři roky vztahu vyplýtvala málo.

Michael: Kdyby tě stále otravoval, tak mi napiš a vyřešíme to, ano?

Elis: Ano. Díky moc bráško.

Za bráchu jsem opravdu vděčná. Vždycky tu byl pro mne, když jsem to potřebovala. A já se tu zase snažím být vždycky pro něj.

//

Vystoupila jsem na zastávce přímo před kampusem, kde bylo opět docela rušno. Vytáhla jsem z kabelky deštník, jelikož z oblohy padaly proudy vody. Boty jsem měla téměř promočené. Super. To jsem si radši měla vzít gumáky.

Jelikož mi za pár minut začínala přednáška, vydala jsem se rychle k učebně. O dveře se ležérně opíral vysoký blonďatý kluk. Strnula jsem a doufala jsem, že si mě nevšiml. Rychle jsem otočila na patě a utíkala jsem co nejdál od něj.

„Elis, zastav!" zakřičel na mě.

Sakra. Pozdě. Rozhodla jsem se Toma si nevšímat a šla jsem dál. Tom mě však zanedlouho doběhl. „Tak sakra Elis, to musíš pořád hrát uraženou a vyhýbat se mi?"

„Pokud vím, tak si už nemáme co říct Tome." Odsekla jsem mu.

„Ale máme Eli. To nevidíš, že tě chci zpátky? Emma mi dala kopačky a já nemám s kým být." Zatvářil se nevinně.

„Jdi do prdele Tome." Vykročila jsem pryč od Toma, když v tom mě chytil za ruku. Kafe, které jsem nesla v termohrnku mi v tom úleku vypadlo z ruky. Nasupeně jsem se otočila na Toma, ale než jsem stihla otevřít pusu, okřikl ho někdo jiný.

„Nech ji být. Jak vidíš, tak evidentně nemá zájem. Dej si pohov a jdi pryč." Tom jen pokrčil rameny odešel bůhvíkam.

„Děkuju." Špitla jsem a začala jsem v kabelce hledat kapesníky, abych utřela to rozlité kafe.

„Nemáš vůbec zač. Tvůj přítel s prominutím vypadá jako debil."

„Už nějakou dobu je to bývalej přítel. A jo – je to ultradebil." Konečně jsem se podívala na onoho zachránce a spatřila jsem vysokého hnědovlasého kluka, který mi byl odněkud povědomý.

„Já jsem Adam." Představil se a podal mi ruku. Ježiši, vždyť to je Adam Preiss. Ano, ten Adam, který měl první den přednášku o biomarkerech.

Mírně jsem zrudla a taktéž jsem se představila. „Elis".

„Nezačíná ti náhodou přednáška Elis?" optal se Adam.

„No jo, začíná, ale díky Tomovi jsem na ni málem zapomněla."

„Tak ať ji nezmeškáš. A to kafe mě mrzí." Usmál se na mne.

„Díky, ale co se dá dělat. Po přednášce si seženu další." Adamovi jsem úsměv opětovala a vydala jsem se vstříc novým poznatkům z oblasti organické chemie.

//

Camila s Adrianou na mne po přednášce čekali v odpočinkové zóně.

„Co ti ráno zas tak trvalo?" obořila se na mě Cam.

„Před posluchárnou na mě čekal Tom, protože jsem včera ignorovala jeho zprávu."

Holky se na mě zaraženě podívali a Adri na to odvětila: „Tak to už ale přehání. To není normální. To už je pomalu stalking tohleto. Kor když mu řekneš, že nemáš zájem a ať tě nechá na pokoji."

„Hnedka po škole to řeknu Michaelovi a ten si s ním už snad poradí." Povzdechla jsem si. „Myslela jsem si, že mě nenechá jen tak odejít, ale zastal se mě Adam Preiss."

„Počkej, ten sexy student Adam, který měl tu prezentaci?"

„Jo, přesně ten."

„Hele, víš co mě napadlo Eli?" zeptala se Cam, ale byla to spíš řečnická otázka a ne, že by na ni očekávala odpověď. „Četla jsem poslední recenzi od Tajemné dívky na jednu knihu a v ní byl zmíněný twitterový účet Co by na to Marie Currie. Myslíš, že něco takovýho existuje v reálu? Na tom účtu je totiž odpověď na všechno."

„Tak to opravdu netuším Cami."

„Je to škoda. Ale můžeme se Tajemné dívky v komentářích zeptat, jak by se vypořádala s Tomem. Co si myslíte, že by nám poradila?" opáčila Adri.

Jenom to ne, pomyslela jsem si. Radit sama sobě je totiž hodně špatný nápad.