Blogerka

-5- Historky z mého života

Na Instagramu mi pípla žádost o sledování. Mám soukromý profil, jelikož své fotky nerada sdílím s kýmkoliv a proto si pečlivě vybírám komu sledování povolím. Sledují mě převážně moje kamarádky či lidé ze školy. Dnešní žádost o sledování mě však překvapila. Byla totiž od Adama. Klikla jsem na tlačítko povolit žádost a na oplátku jsem jej požádala o povolení sledovat.

Musím podotknout, že Adam mi je celkem sympatický, ale od naší společné procházky s kávou v ruce jsme se zatím znovu nesetkali. Pomalu bych si i myslela, že k Adamovi začínám cítit nějaké sympatie. Ale nechci si dělat žádné naděje. Beztak mě na tu kávu pozval spíš jen ze zdvořilosti nebo protože mě mu bylo líto po té hádce s ultra velkým debilem Tomem. Ale já mu zase jednu kávu dlužím za jeho laskavost. Tak uvidíme.

//

Vztahy #2 aneb historky z mého života

Krásný den moji milí čtenáři! Opět Vám přináším další historku z mého života.

Nedávno jsem Vám tu psala o svých trable s mým bývalým přítelem. Ale co když se na scéně objevil někdo další? Měla jsem možnost zajít na kávu s jedním velmi milým a velmi chytrých klukem. Problém je však v tom, že netuším, jestli to myslel vážně, nebo mě pozval pouze ze zdvořilosti kvůli jedné předchozí jiné historce.

Jsem zmatená. A cítím se jako totální poblázněná puberťačka, jejíž hormony mají pořádnou párty. A taky si říkám, že na randění mám stále ještě čas. Ale ten ďáblík v hlavě mi stále našeptává, že bych toho mladého muže zase ráda někdy viděla. Protože mu totiž stejně dlužím kafe. Ale je to dilema.

Ach jo, zase si to vylévám svoje srdce a svoje myšlenky. Ale můj blog se přece jmenuje Life Unfiltred, takže tady jsou moje pocity z posledních dní naprosto bez filtru.

Snad nemusíte řešit takové dilema jako já a užíváte si života.

Vaše Tajemná dívka

//

Dopoledne mě vyzvedl brácha a jelikož byla sobota, jeli jsme na návštěvu k rodičům. Cesta na naši rodnou vesnici autem trvala dobrou hodinu, ale s Michaelem utíkala jako nic. Brácha pustil rádio a celou cestu jsme zpívali nejrůznější hity, až jsme měli vyřvané hlasivky.

Brácha zaparkoval na příjezdové cestě svého modrého Fiata a vydali jsme se ke dveřím. Ještě, než jsem stihla stisknout zvonek, přivítal nás za dveřmi štěkot naše zlatého retrívra Arnieho. Mamka otevřela dveře a Arnie se vyřítil přímo na mne. Celou mě oslintal a pak jsem se konečně mohla přivítat s mamkou.

„Ahoj mami, ráda tě zase vidím."

„Elinko, jsem tak ráda, že tě zase máme aspoň na chvilku doma." Odvětila mamka a objala mě. „A je dobře, že ses ukázal i ty." Mrkla na oko popuzeně na bráchu.

„Ale vždyť víš, že se rád zastavím mami." Odpověděl brácha. „Jen teďka je toho v práci hodně."

„Už jsem vám ohřála oběd, tak se pojďte najíst."

Mamka k obědu připravila polévku s játrovými knedlíčky a poté servírovala zapečené kuřecí s broskví a americké brambory. Pro někoho velmi kontroverzní jídlo, pro nás s bráchou nejoblíbenější jídlo z dětství.

Táta na nás už čekal v kuchyni a nandával do talířů polévku. „Ahoj děti, tak konečně jste se zase ukázali. Eli, ty jsi nějaká pohublá. Měla bys víc jíst." Prohlásil a do talíře mi znamení toho, že mám přibrat, nalil další naběračku polévky.

„Neboj tati, jím dostatečně." Usmála jsem se na něj.

Usadila jsem se ke stolu i s talířem, který polévkou doslova přetékal a ucítila jsem, jak mi Arnie položil čumák do klína. Podrbala jsem ho za ušima a láskyplně jsem mu řekla: „Ale jdi ty obludo. Vždyť víš, že škemrat nemáš. Jdi si lehnout do pelíšku."

Arnie se zatvářil velmi popuzeně, ale pak se odebral doprostřed obýváku, kde se rozvalil na koberci a hypnotizoval všechno to jídlo okolo sebe. Nejspíš čekal, že se k němu to jídlo rozběhne. Nebo se nad ním někdo slituje a kus žvance mu dá. Somrák jeden. Ale miluju ho.

„Jak se má Veronika?" optal se táta bráchy. Veronika je Michaelova přítelkyně. Dělá marketing jedné módní firmě a celkově je to velmi stylová a velmi milá usměvavá mladá dáma. Brácha má na rozdíl ode mne na výběr svého protějšku vkus.

„Řekl bych, že se jí daří dobře. V práci toho má sice taky hodně, ale jinak jsme velmi spokojení." Odvětil brácha.

„Tak to rádi s maminkou slyšíme." Prohlásil táta. „A co ty Eli? Už sis našla někoho místo Toma?"

„Ne tati. Po vztahu s Tomem nějak nemám chuť někoho hledat." Odvětila jsem neutrálně.

„Já se ti ani nedivím Eli," vložil se do toho brácha. „Tom byl extrémní debil a po tom, co ti po rozchodu dělal za naschvály.... To bylo už fakt přes čáru."

„Počkej... jaké naschvály?" ozvala se se zájmem mamka.

„Ale to nestojí za řeč... Jen mi pořád psal, jak mu strašně chybím a jak by chtěl být zase se mnou, protože mu Emma a dala kopačky a on díky tomu vypadá jako blbec a podobně..." povzdychla jsem si. „Došlo to tak daleko, že si na mě počkal ve škole před posluchárnou, protože jsem se ho rozhodla ignorovat. Ale Michael mu vysvětlil, že mě má nechat na pokoji."

Na rodičích jsem viděla, jak v nich pění krev. „Tom v mých očích klesl až na úplné dno. Ubožák." Prohlásila máma.

„Víte co? Já sklidím nádobí ze stolu a ty Eli mezitím můžeš uvařit kafe." Usmál se na mě táta, abychom se dostali pryč od nepříjemné debaty ohledně Toma.

Chopila jsem se tedy kávovaru a uvařila jsem 4 kávy. Naskládala jsem je na tác a na talířek jsem přidala máminu borůvkovou buchtu, kterou nám ráno stihla ke kávě upéct. Kávu jsem donesla do obýváku, kde jsme si sedli k televizi a vychutnávali jsme si odpolední siestu.

//

Večer jsem trávila ve své bývalém dětském pokoji. Všechny mé věci zůstaly na svém místě i když jsem nějakou dobu pokoj už nevyužívala. Rozhodla jsem se zkontrolovat komentáře u svého posledního článku, protože jich určitě pár přibylo.

Zjistila jsem, že mé příspěvky pokaždé komentují jedni a ti samí lidé, a proto mne už ani nepřekvapil komentář od SuperAda1123.

SuperAd1123: Ahoj Tajemná dívko. Moc děkuji za tvůj příběh ze života a rád bych ti k němu napsal pár věcí. Za prvé – tvůj ex-přítel je naprostej debil a nezaslouží si, aby sis kvůli němu dělala starosti. Za druhé, ten mladý muž, o kterém píšeš zní jako velký sympaťák. Myslím si, že bych ho měla na to kafe pozvat. I kdyby to nemyslel vážně, tak to sice zamrzí, ale je lepší si to vyjasnit než jen tajně doufat. Přeju ti hodně štěstí, aby to s Panem sympatickým dopadlo dobře a očekáváme další historku z tvého života.

V jedné věci má SuperAd1123 pravdu. A to, že pokud Adama na to kafe nepozvu, tak se nedozvím, jestli ke mne nějaké sympatie chová nebo si to jenom namlouvám. Ráda bych se zeptala Cam a Adri na jejich názor, ale musím se přiznat, že jsem jim o našem setkání s Adamem v kavárně nepověděla. Možná si říkáte, že v tom případě nejsem dobrá kamarádka, ale cítila jsem, že je to něco, co si chci ještě nějakou dobu nechat pro sebe.

Tajemná dívka: Ahoj SuperAde1123, děkuji ti moc za komentář a za radu. Asi ho na to kafe zkusím pozvat a uvidím.

Pročetla jsem i ostatní komentáře a postupně jsem na ně odpověděla. Zarazilo mě však, že v dost z nich se objevoval hastag #kdojeTajemnadivka. A sakra. Asi mám problém. A to hodně velkej.