Marvel Imagines [CZ]

Wanda - Pryč...

Po 6 letech, kdy mě Marvel nebaví tolik, jako mě bavil tehdy, se vracím. Po velmi malinkých částech, bez naděje, že tohle ještě někoho zajímá. Chci trošku obohacovat své jazykové schopnosti, a i když už si troufám překládat rozhodně těžší věci, nechci na tohle zapomenout úplně. :)
A také si uvědomuji, že ten překlad je tak moc starý, že tohle je Marvel ještě ve 2. fázi, myslím? :D
Užívejte.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prásknutí dveří tě vytrhne ze spánku, za tímto zvukem následují lehké nášlapy směřující tvým směrem. Při čekání na Wandu jsi usnul na gauči...

„Wando?" otážeš se ospale, ale jakákoliv známka ospalosti ihned vymizí, jakmile spatříš její obličej. Její oči jsou červené a napuchlé, ale také prázdné bez života. Opatrně vstaneš z gauče a pokládáš jí ruku na rameno. „Wando? Lásko, co se-"

Její přetvářka se rozpadne a z očí se jí začnou valit krokodýlí slzy. „J-je pryč..."

„Kdo je pryč?"

Celá se rozklepe a poté padá na tebe. Rychle zareaguješ a spolu s ní se pokládáte na gauč. Ihned se zaboří do propadliny u krku, kde začne hluboce vzlykat. „Pietro! Je pryč! Je-," pozvedne hlavu, podívá se na tebe se srdcervoucím výrazem, „je mrtvý, (Y/N)."

Těžce polkneš a přitáhneš si jí blíže na hrudník, protože ty teď musíš být ten silný. Velmi se snažíš zahnat své slzy. Teď musíš utěšit svou truchlící přítelkyni.

„Je mi to líto, že je pryč, Wando," promluvíš jemně, hladíc její vlasy, „ale určitě by si přál, abys byla šťastná, abys pokračovala a dále bojovala pro něj."

Popotáhne a přikývne. „Já vím, ale věř mi, je to teď příliš namáhavé. Nebyla jsem od něj odloučena ani na den a z ničeho nic je ode mě odtržen bez toho aniž bych řekla sbohem."

Vtiskneš jí jemný polibek na spánek. „Jsem si jistý, že by řekl své sbohem, kdyby měl tu šanci. A cokoliv se mu stalo, tak není tvá chyba. I když vím, že si to stále v hlavě opakuješ."

„Ale byla to má chyba, že byl stvořen Ultron. Já jsem byla ta, co donutila Pietra, abychom mu pomáhali. Je má chyba, že je mrtvý!"

„Wando," odtáhneš jí od sebe a zadíváš se na ní přísně, ale přitom láskyplně, „Pietrova smrt není tvou chybou. Byla to jeho vlastní volba. Udělal svá vlastní rozhodnutí, která k tomu bohužel vedla, tak se, prosím, přestaň stále obviňovat. Jasné?"

Velmi chabě se pousměje. „Máš pravdu, (Y/N). Jsem ráda, že aspoň ty jsi tu teď se mnou..."