Takřka-Dokonalé příběhy

Tichý chlapec

Ve stodole kousek za okrajem města Takřka-Dokonalé na kupce slámy s rukami pod hlavou a slamákem na obličeji ležel Tichošlápek. Chlapec, který utekl ze sirotčince a živil se jako čeledín na statku bohatého farmáře Ogara Slámomila, který i přes všechno jeho bohatství nezapomněl na to být milým člověkem.

,,Vstávej." okřikl mladíka a podal mu misku s vařenými vejci a láhev s vodou. ,,Dneska musíme připravit zboží na trhy. Připrav povoz a koně. Kluci ho pak naloží." Tichošlápek si promnul unavené oči a upravil hnědé dlouhé vlasy tak, aby mu nelezly do očí. Poděkoval za snídani a gestem ruky slíbil, že se hned po ní pustí do práce. A jak slíbil, tak udělal. Během hodiny měl vyčištěný dřevěný vůz a připevněného koně. ,,Na to, že ti je tak čtrnáct dobrá práce kluku." řekl jeden z Ogarovo zaměstnanců, který přenášel v kleci králíky. Tichošlápek se usmál a upravil si slamák na hlavě tak, aby mu bylo vidět do obličeje. Oprášil si lacláče, které na sobě měl a vydal se k domu, kde Ogar s jeho rodinou žil.

Zaklepal na dřevěné okno a čekal. Po chvíli otevřela rudovlasá dívka v podobném věku jako byl Tichošlápek. Ten se usmál, když uviděl její pihatý obličej. ,,Tati. Tichošlápek už má hotovo." zavolala s úsměvem a kývla na chlapce. Tichošlápek kývl zpět a obešel dům k hlavnímu vchodu, kde už na schodišti seděl Ogar a vázal si jeho vysoké boty. ,,Dobrá práce, Tichošlápku." řekl a pohladil chlapce po hlavě. ,,Nechtěl by ses taky podívat do města?" zeptal se. Tichošlápkovi se na tváři objevil široký úsměv a přikývl. Ogar se také usmál a dovedl ho k vozu, kde ho vysadil, tak aby seděl vedle něj a pohodlně viděl vše na co během cesty narazí. Jeden z jeho zaměstnanců si sedl k nákladu a vyjeli. 

Cesta byla krátká a bez potíží. Tichošlápek viděl pobíhat jeleny po lese a příslušníky městské stráže, jak hlídají hlavní bránu a kontrolují každého návštěvníka. Ve města se zastavili v centru, kde se na náměstí rozpínaly velké trhy. Ogarův zaměstnanec seskočil a hned se pustil do práce se stavbou stánku na předem určeném místě. Mezi stánky rybáře a myslivce. Tichošlápek neváhal a hned přidal pomocnou ruku a stánek i díky němu stál o něco dříve, než kdyby to zaměstnanec dělal sám. Vyskládali na stolek kola sýru, zeleninu, ovoce, lahve s vínem a mlékem. ,,Tak pojď. Goro to už zvládne." řekl Ogar a vedl Tichošlápka po trhu. ,,Kdyby ti něco padlo do oka, nestyď se mi to říct, zasloužíš si to." pronesl Ogar s úsměvem.

Prošli kolem několika stánků s různorodým zbožím. od jídla a hraček až po drahé šperky a oblečení. Tichošlápek se zadíval na stánek starého obuvníka, který zrovna přidělával podrážku ke koženým polobotkám. Přišel blíže a zkoumavě si prohlížel obuvníkovi výtvory. ,,Copak se ti líbí chlapče?" zeptal se ho s úsměvem obuvník. ,,Slyšíš mě?" zeptal se, když mu chlapec neodpověděl a s nadšením si prohlížel boty v menších velikostech. ,,On nemluví." vysvětlil Ogar. Klekl si Tichošlápkovi. ,,Tohle se ti líbí? Nové boty?" zeptal se. Tichošlápek se podíval na své bosé nohy a s úsměvem přikyvoval. Ogar se usmál. ,,Dobrá, ukažte mi co máte." řekl obuvníkovi. Ten neváhal a s úsměvem chlapci změřil nohu, aby zjistil správnou velikost a následně ukázal boty, které v dané velikosti měl k dispozici. Tichošlápek si prohlížel nabídku a hned se zadíval na vysoké bytelné boty s pevnou špičkou, které se podobaly těm, které měl Ogar. Vyzkoušel si je a souhlasně přikyvoval. ,,Tyhle?" zeptal se Ogar. Tichošlápek s úsměvem přikývl. ,,Skvělá volba. Pak tě naučím jak vázat tkaničky." řekl a zaplatil obuvníkovi. 

Prošli si trh ještě jednou a společně se najedli v malé hospůdce. Ogar nakoupil nějaké suvenýry domů pro rodinu a pak se vrátili k jejich stánku, který už Goro sklízel. ,,Nic nezbylo pane." řekl, když je uviděl jak se vrací. ,,Parádní boty." pochválil, když přišli blíže. Tichošlápek s úsměvem zadupal a pomohl s naložením stánku na vůz. Ogar ho zase vysadil a sedl si vedle něj a vydali se na cestu zpět. Dorazili zpět na statek. Ogar odešel domů, zatímco Tichošlápek zpět do stodoly, kde si oprášil své nové boty a připravil slámu ke spánku. ,,Tady nebudeš už spát." řekl Ogar, který se objevil u dveří. ,,Měl bys odsud odejít." dodal. Tichošlápek se zmateně rozhlédl kolem a po tváři se mu začaly kutálet slzy. ,,Ještě něco pro tebe mám." řekl Ogar a přišel k Tichošlápkovi blíž. Klekl si a podal mu složený papír. Tichošlápek jej otevřel, ale neuměl číst a tak se rozplakal ještě více. ,,Neboj, číst tě taky naučím, ale nejdřív nás čekají ty tkaničky." řekl. ,,Dlouho jsme se ženou řešili, že máme jen tři dcery a že ty jsi jako náš syn. Všichni jsme se doma shodli na tom, že bychom tě mohli oficiálně přivítat do rodiny. Tak jsme tě adoptovali. To stojí na tom papíře." dodal. Tichošlápek se široce usmál a slzy, které mu tekly po tváři byly teď plné radosti. Objal Ogara a radostně si pobrukoval.

Na poličce v prostorné pracovně stál pár zaprášených dětských bot ve stále dobrém stavu. Pod poličkou stál pracovní stůl u kterého seděl hnědovlasý mladík s upraveným knírkem psal brkem na pergamen. ,,Nechceš si od toho už odpočinout?" zeptala se ho černovlasá elfka, která se objevila ve dveřích s jemným úsměvem na tváři. Mladík zvedl hlavu od pergamenu a podíval se na jeho ženu. ,,Dopíšu kapitolu a půjdu dolů." odpověděl s úsměvem. ,,Dobrá, dobrá. Děti už čekají. Nezapomeň, že na večeři přijedou tvoji rodiče." řekla elfka a zmizela za dveřmi. Mladík dopsal poslední větu a odložil brk. Foukl na pergamen, aby pomohl inkoustu zaschnout. Protáhl se a zvedl se židle. 

Sešel schody a vešel do kuchyně, kde u velkého stolu seděly dvě hnědovlasé dcery v předškolním věku. Stůl byl prostřen a jídlo nachystáno. ,,Jsou tu." řekla mladíkova žena, když uslyšela klepaní na dveře. Za okamžik přišla do kuchyně v doprovodu staršího páru.  Muž se šedivými vlasy a knírem se usmál, když uviděl svého syna. ,,Buď zdráv Tichošlápku." řekl a stiskl mladíkovi ruku. Starší žena ho objala a políbila na tvář. Za nimi stály v zástupu tři rudovlasé dívky, které se na svého bratra taky těšily a radostně ho přivítaly. Všichni se usadili ke stolu a vyprávěli si o novinkách, které je během posledních týdnů potkaly. ,,Musím říct, že někdy lituji, že jsem nezůstal jen u toho vázání tkaniček a učil tě i číst. Teď nám chybíš na statku a žiješ si tady v centru a píšeš knihy." pronesl Ogar. ,,Vlastně je to dobře. Stále tvoje knížky čte a má jich plnou knihovnu." prozradila jeho matka. ,,Jo, stále o nich mluví." přidala se jedna ze sester. ,,Jeho oblíbená je o těch dračích rytířích." přidala se druhá. ,,A pořád mluví o tom jak je pyšný, že sis našel ženu a máte krásné děti." dodala třetí. ,,U nás si na vnoučata ještě počká." řekla s šibalským úsměvem první ze sester. Tichošlápek se usmál. ,,děkuju."