UKRYTÁ VÁŠEŇ HRABĚTE Z KROMWELLU

Část 65

Když pozdě večer toho dne, zaslechl Nicolas zaklepání na dveře, srdce se mu rozbušilo jako na poplach. Protichůdné pocity, které cítil, nedokázal potlačit. Na jednu stranu věděl, že nedokáže svou touhu k lady Avery udusit, a na druhou stanu byl znechucen sám ze sebe. A hlavně z ní.

 Nedokázal pochopit, že se v ní mohl tak moc mýlit. Však byl přesvědčen o její nevinnosti a čistotě, a zatím se ukázala jako zkušená konkubína. Jenže k jeho překvapení, ani tato skutečnost, nedokázala zabránit tomu, aby ji chtěl. A to tak moc, jako ještě žádnou ženu.

 „Vstupte." Zavrčel naštvaně, a když vstoupila, opovržlivě ji přehlédl svým pohledem. Ke svému vzteku, nedokázal ani to, aby ji nepřijmul. Místo toho, když ji spatřil, se probudilo jeho mužství.

 „Lorde Nicholasi." Přikývla a sklopila zrak. Na moment by přísahal, že zčervenala. Pak to ale striktně zavrhl. Ona se jistě nečervená nikdy. Za to on se cítil jako mladíček, před svým prvním milováním. 

„Takže jste nezklamala mé očekávání." Procedil ironicky skrz zuby. 

„Jak bych mohla?" Pokusila se Avery vyloudit klidný úsměv. Klidná ale nebyla. Díval se na ni s opovržením, jako na nejposlednější prostitutku.

 A oděv, který si oblékla, tomu i napovídal. Na sobě měla lehký župánek, a pod ním růžovou, průsvitnou noční košilku, kterou ji kdysi koupil právě on. Ještě teď si pamatovala, když jí přinesl. Byl tehdy možná rozpačitější, nežli ona. Ale když si ji oblékla, nic nedokázalo nahradit touhu a obdiv v jeho očích. A lásku. Kterou by tam tak ráda znovu viděla. 

Sáhla k zavazování svého županu a na malý moment zaváhala. Věděla, že to musí být ona, kdo ho svede. I když jeho těsné kalhoty nedokázali zakrýt jeho vzrušení, byl jistě schopen ji poslat pryč. 

Uvolnila tkanici a nechala župan spadnou ze svých zad na zem. Jeho oči se do široka rozšířili a nebylo pochyb, že po ní touží. Obdivný pohled, kterým přejížděl její tělo, si moc dobře pamatovala. Ovšem něco v něm chybělo. Láska. 

„Nic krásnějšího, jsem ještě neviděl." Zašeptal. V tlumeném světle se tenká látka zdála téměř neviditelná, a on spatřil její ladné křivky. 

Nahlas polkl a zadíval se na ten titěrný kousek látky. Bylo to jistě hříšné, možná by řekl nemravné a hodné lehké děvy, ale najednou měl pocit, že ona v tom oděvu tak nevypadá. Naopak. Na moment zavřel oči, když mu opět hlavou probleskla tupá bolest. Tlumeně zasténal, a když oči otevřel, stála před ním.

 „Jste..., jste v pořádku, lorde Nicholasi?" Zeptala se vyděšeně a vztáhla k němu ruku. Poznal, že to bylo nevinné gesto, zapříčiněné její obavou. Ale když se dotkla jeho hrudi, v rozepnuté košili, zprudka vydechl.

 „Omluvám se," dostal ze sebe, dívajíc se jí zpříma do očí, „Jen jsem opět pocítil něco, co nedokážu definovat. Jakoby jsem vás už musel v tomto modelu vidět, lady Avery," ztěžka polkl, „Vím, že je to nesmysl, ale když zavřu oči..." Podíval se na ni téměř zoufale. Lehce se třásl a jeho dech, se už dávno vymkl jeho kontrole.