Twinkle

6.

          První ranní paprsky mě polechtaly kolem 5. hodiny. Promnula jsem si oči, vstala jsem a chvíli nevěděla, kde jsem. Pokoj byl světlý, malý, ale přesto útulný. Byla v něm postel, stůl s kolečkovou židlí, skříň a pár obrázků na zdi. Jsem u Luka! vzpomněla jsem si. Včera v noci jsme si s Lukem hodně povídali. Mluvili jsme o koních, o stěhování, o snech. Dozvěděla jsem se o jeho dceři. O minulosti Ruby. Byl to večer plný vzpomínek na staré časy.

„Dobré ráno," pozdravila jsem Luka, který stál u kuchyňské linky a připravoval slaninu a opečené toasty. „Dobré ráno, slečinko," zaslechla jsem hlas vedoucí od stolu. Otočila jsem hlavu a uviděla... tátu! „Myslím, že si máme o čem povídat, že? Jen co se tady u pana Perche najíš, okamžitě pojedeme domů," řekl rozzlobeně. Podívala jsem se na Luka, ale ten jen pokrčil rameny. Sedla jsem si tedy na opačnou stranu stolu, kde byl můj rodič, a založila ruce. „Díky," zamumlala jsem, když mi Luke podal talíř.

Jakmile jsem dojedla, taťka bez milosti podal ruku Lukovi a oba jsme nasedli do auta. „Samantho, co to mělo znamenat? Měli jsme s mámou o tebe strach!" řekl rozzlobeně, ale já v tom zaslechla i zoufalství. Nadechla jsem se a začala: „Tati, já chci Twinkleho! Je to můj vysněný kůň! Zvládnu ho zkrotit a vychovat tak, jako Luke vychoval Ruby. Ona je živoucí důkaz toho, že to jde! Tati, prosím! Už nikdy nebudu nic jiného chtít, jen mi kup toho hnědáka! Máma by mi to dovolila," ukončila jsem svůj monolog a táta v něm pokračoval: „Sam, kdyby to byl kterýkoliv jiný kůň, ale proč zrovna divoký? Sama jsi slyšela pana Perche, co se stalo jeho dceři. Nechci, aby se to stalo i tobě! Máme tě s mámou rádi a nechceme tě ztratit, to přece víš!" Pokrčila jsem rameny a pohlédla z okna. Na pastvinách jsem viděla hromadu koní. Stačí si jen vybrat, řekl by táta. Já ale nechci jen tak nějakého koně, chci Twinkleho! Vím, možná si myslíte, že je to pošetilost, ale pokud jste někdy zažili opravdovou lásku ke koni, měli byste mě pochopit. Nevědomky mi začaly téct slzy. Rychle, aby je nespatřil táta, jsem si je otřela hřbetem ruky. Dál jsem pozorovala plynoucí krajinu kolem nás.

„Sam! Jsi v pořádku? Co se stalo?" vyhrkla na mě máma, sotva jsem otevřela dveře auta. Aspoň někdo mě má rád, pomyslela jsem si zatrpkle. „V pohodě mami," ujišťovala jsem ji. Táta uraženě opustil Audi a odešel do domu. Máma zakroutila očima a chytla mě kolem ramen. „Sam, toto nemůžeš tátovi dělat. Má tě rád, ikdyž někdy tu lásku vyjadřuje nevhodným chováním. Zkus ho pochopit." „Já mám pochopit jeho? Tak ať zkusí nejdřív pochopit on mě! Mami, kdybys ho viděla! Byl tak nádherný. Jen trochu vyváděl, to bylo vše! Luke sám říkal, že když se mu budu věnovat, zkrotne. Mami, maminko, dovolte mi ho, prosím! Přemluv tátu!" koukám se na ni jako štěně. Mamka se na mě soucitně podívala a pověděla mi, že s tím zkusí něco udělat. Pevně jsem ji objala a dala pusu. Je prostě nejlepší!

Když jsem večer zalezla do svého pokoje, zaslechla jsem z ložnice rodičů: „Rebecco, je to nebezpečné... Vždyť ho miluje, copak to nevidíš?... Ale co kdyby... Georgi, věř jí!" Dál už jsem ani nechtěla poslouchat, a tak jsem si dala polštář přes hlavu a za chvíli jsem usla. Měla jsem však poslouchat dál...

„Samantho, vnímej," mávala na mě máma příští den u oběda. Zvedla jsem oči a pak je opět sklopila k talíři, na kterém ležely pečené brambory a kuře. „Sam!" křikla na mě. Dotčeně jsem zvedla celou hlavu a s umělým úsměvem se na ni podívala. „Musíme ti něco říct," započal táta naši rozmluvu, „jak si určitě v noci poslouchala náš rozhovor s mámou, možná jsi něco zjistila." Nechápavě jsem se na něj podívala a namítla: „Jo, možná to, že mi Twinkleho nikdy nekoupíte, protože je nebezpečný a divoký." Máma se zamračila a naznačila, ať poslouchám. Otočila jsem se tedy k taťkovi a poslouchala dál. „Domluvili jsme se s mámou, že pokud se budeš snažit, koupíme ti toho koně. Ale pod podmínkou!" řekl rychle, než jsem stačila vyjeknout. „Máš termín do konce prázdnin, aby začal být poslušnější! Jestli bude stále agresivní, prodáme ho!" dodal přísně, ale já jsem ho i tak objala a potom i mámu. „Jupí!" zakřičela jsem a vyskočila do vzduchu. Je můj! Je můj! Twinkle už patří mě! „Kdy pro něj jedeme?" zeptala jsem se nedočkavě. Odpovědí mi bylo: „Hned." Jeli jsme všichni. Mamka ještě zavolala sousedce Amber, zda nám půjčí přepravník. Ta, nadšena, že už mám koně, souhlasila a během chvilky ho přivezla. Vystlala jsem ho slámou a do síťky dala seno. V boxu jsem měla vše připravené. Krmení mi na pár dní poskytne Luke. Tak to řekl do telefonu, když mu táta volal, zda můžeme přijet. „Jistě, beze všeho!" souhlasil a řekl, že připraví toho divocha. Celou cestu jsem netrpělivě poposedávala a nemohla vydržet, než zastavíme.

Hned jak táta zastavil, jsem vyběhla z auta, otevřela přepravník a běžela za Lukem, který stál u výběhu mého koně. „Ahoj, Twinkle!" zavolala jsem na hnědáka, který vytrvale řehtal. Teď začne ten pravý boj – jak ho naložit do přepravníku?

Tak už má svého vysněného koně. Jak jim to asi spolu půjde? Bude Twinkle stále divoký nebo se Samanthou zkrotne? :)