Twinkle

9.

          „Sam, někdo za tebou přišel," probudí mě svým hlasem mamka. Rychle jsem se posadila, ale vzápětí toho litovala. Hlava se mi zatočila a já musela opět lehnout. Stihla jsem si však všimnout, že ve dveřích stojí Luke. „Tak mi pojď ukázat toho tvého krasavce," usmál se na mě. „Pojďte se mnou, pane Perchi. Udělám Vám kávu. Nebo radši čaj?" zeptala se Luka máma a dala mi tak prostor k tomu, abych se mohla převléct. Rychle jsem tedy ze sebe shodila pyžamové triko a kraťasy a oblékla si rajtky a tričko. Na nohy jsem nazula jezdecké holinky, v koupelně si umyla obličej, udělala ze svých tmavě hnědých, skoro černých, vlasů culík podobný Twinovu ohonu a seskákala po schodech do kuchyně. „Nespěchej, máme na to celý den," pověděla mi máma, když jsem naléhala na Luka, ať si pospíší.

Když jsme po nějaké době konečně vyšli ven, běžela jsem napřed, ať se s Twinem pozdravím. Máma zatím netušila, co jsem si na ni nachystala. U výběhu jsem se zarazila. Twinkle tam nebyl! Klid, Sam, bude v boxu. Zřejmě mu je jen horko, uklidňovala jsem se, ale v sobě jsem měla jen malinkou dušičku. Rychle a s rámusem jsem otevřela vrata stáje a zůstala stát. „To není možné. To není možné!" křičela jsem stále hlasitěji. Luke s mámou mě zaslechli a vyrazili za mnou. „Co se děje?" zeptali se oba najednou. „Kůň," vydechl jen Luke a podíval se na mámu. Ta, jakmile zjistila, že tu hnědák nestojí, mě chytla kolem ramen a otočila si mě k ní. Já propukla v hlasitý pláč. Přece se nemůže jen tak ztratit, říkala jsem si. Nesnese, aby se k němu přiblížil nikdo jiný než já! I na mámu s tátou byl agresivní, ale na mě ne. Proboha, Twinkle, kde jsi! poslední větu jsem později řekla i nahlas. Několikrát. „Twine, Twine!" běhala jsem jako smyslů zbavená po zahradě a stále nemohla uvěřit tomu, že můj kůň je pryč. „Samantho, podívej!" zavolal na mě Luke od ohrady. „Brána je otevřená. Neutekl sám, někdo ho pustil!" Sotva jsem popadala dech. Někdo mi unesl koně?! Nemohla jsem tomu uvěřit. Kolena se mi podlomila a já tvrdě dopadla na trávu. „Proč můj kůň? Vždyť to není nějaký šampion, který stojí tisíce liber! Je to jen můj koník!" stěžovala jsem si nahlas. „Pojď, zavoláme policii," navrhla máma a spolu s Lukem mě přidržovali na cestě do obývacího pokoje. „Volej policii," řekla máma tátovi a pak mlčela. Táta beze slova udělal to, co se po něm chtělo, a za pár minut dorazili policisté. „Tak co si přejete, slečno?" zeptal se mě mladý policista. Mám takový dojem, že tu byl i při vyšetřování toho mrtvého poníka hned poté, co jsme se přistěhovali. „Někdo mi ukradl koně," vzlykla jsem a sklopila hlavu. „No, to je poněkud vážné obvinění," zabrzdil mě policista. „Myslím, že tady nikdo nemá náladu na vtípky," zastal se mě táta. „Tak mi řekněte, co se stalo," pokývl na mě hlavou policista a z kapsy si vytáhl notes a propisku. Jakmile jsem se ujistila, že mě poslouchá, začala jsem: „Chtěla jsem tady panu Perchovi," ukázala jsem na Luka, „ukázat, jak jsme se sblížili s Twinklem." „Moment," zadržel mě hned policista a zeptal se: „Kdo je pan Perch a Twinkle?" „Twinkle je kůň, kterého mi někdo unesl. Arabský plnokrevník, věk 4 roky, výška 159 centimetrů. Čistý hnědák s hvězdou," popsala jsem bleskově mého Twina. „A pan Perch je bývalý majitel Twinkleho. Prodal mi ho, protože se mu jednoho dne objevil v ohradě a on na něj neměl čas. Je přítel rodiny." Podívala jsem se na něj, zda je spokojený s popisem. Chvíli mu trvalo, než si to zapsal, a pak se obrátil k Lukovi: „ Jak jste přišel k pohřešovanému koni?" optal se ho. „Jak řekla tady Samantha, jednoho dne se mi objevil v ohradě. Krmil jsem zrovna své koně, když mi na příjezdovou cestu přijelo auto s přívěsem a nějaká žena z něj vyvedla tohoto koně. Řekla jen, že už ho nechce a odjela." „SPZ si pamatujete?" „Pamatoval byste si Vy SPZ auta, které Vám u domu zaparkovalo před dvěma měsíci? V té chvíli jsem si všímal jen koně." Policista zamručel a znovu se obrátil na mě: „Jak jste zjistila, že Vám zmizel kůň?" „Jak jsem řekla, chtěla jsem tady Perchovi ukázat, jak jezdím na Twinovi. Přijel k nám před několika hodinami a společně jsme se vydali ke stáji. V ohradě nebyl a ve stáji také ne." „Je nějaká možnost, že by mohl utéct?" „To pochybuji. Je to mladý kůň a určitě by nepřeskočil plot vysoký metr dvacet," vložil se do vyslýchání Luke. „Promiňte, ale nezasahujte do výslechu," požádal ho protivným tónem policista. „Takže jste ráno přišla k výběhu a koně nenašla?" „Přesně tak," potvrdila jsem mu jeho větu. „Tak dobře, to by mohlo stačit. Podívám se na to v kanceláři. Kdybych se něco dozvěděl, dám Vám vědět." Rozloučili jsme se tedy s policistou i Lukem. Nezbývalo nám nic jiného, než čekat.

Luke byl ve svém autě velmi zahloubaný. Proč by někdo ukradl koně, který nemá žádnou cenu? ptal se sám sebe. Nikdy se v blízkosti nestalo, že by se ztratili koně. V okruhu několika mil byli všichni spokojení a přátelští. „Kdo toho koně ukradl?" říkal si Luke stále dokola.

Když po dlouhé cestě přijel domů, hned u auta mu za nohavici zatahala Daisy. „Co se děje, holka?" zeptal se jí Luke na její počínání. Daisy jen zaštěkala a odběhla pryč. Po chvilce se vrátila. Luke tedy pochopil, že má jít za ní. Dovedla ho až k jedné z menších ohrad, které ve své stáji měl. Z transu ho probudila až Daisy. Luke totiž viděl otevřenou bránu od výběhu! „Krucinál, to, aby člověk neodešel od svých věcí ani na pár hodin!" řekl nazlobeně. Daisy mezitím udržovala koně v ohradě. Koním se totiž zalíbila vidina volného pobíhání, ale vrčení Daisy jim to nedovolovalo. Luke se uklidnil až potom, co zjistil, že žádný z jeho koní nechybí. Daisy je ohlídala. Stále mu ale nešlo na rozum, kdo otevřel bránu.

Kdo ukradl Sam Twina? :O A jak je možné, že brána od ohrady u Luka, byla otevřená?