Twinkle

14.

          Ráno jsme si rychle sbalily nejnutnější oblečení a jiné potřeby a všechno naložily do auta. „Chci vás mít u sebe," prohlásil v noci Luke. Máma ještě zavírala okna a já šla pro Twina. „Twinkle, kdybys jen věděl, co se včera stalo," postěžovala jsem si mu. Jelikož jsem se snažila k Twinovi choval a jezdit na něm co nejpřirozeněji, ani jsem se nenamáhala s koupí sedla a uzdy. Vzala jsem tedy jen krabici s kartáči, kopyťáky a hřebeny, Luke mi odtahal pytle s krmením a seno se slámou jsme uložili do oddělené části přepravníku. Chytla jsem Twina za ohlávku a řekla mu: „Budeme teď bydlet jinde, ale neboj se. Vše bude v pořádku." Vedla jsem ho k přepravníku a tam jej uvázala, aby nemohl pochodovat přes celý prostor. Mamka ještě zamkla dveře a spolu se mnou a Lukem nasedla do auta. Právě nám začal nový život.

Po několika týdnech klidného soužití mezi námi všemi se blížilo jaro. Těžký sníh tál a z kopců se valily proudy vody a polozmrzlého ledu. Na vyjížďce jsem dokonce zahlédla první jarní flóru. Myslela jsem si, že už nikdo a nic nemůže tyto krásné dny zničit. Ovšem můj otec byl tak vytrvalý, že se mu to podařilo.

Chvíli poté, co jsme odjeli a nechali dům opuštěný, se k němu připlížil táta. Už to, že neviděl koně v ohradě, se mu zdálo zvláštní. Když zabral za kliku, zjistil, že je zamčeno. Schoval se mezi křoví a očekával náš příchod. Seděl tam celé dny a stále nikdo nevycházel ani nepřicházel. Vzal tedy velký kus ledu a podařilo se mu rozbít okno do kuchyně. „Určitě jsou s tím farmářem," ujišťoval se, když prolézal rozbitým sklem. Zahákl se však o jeden trčící kus a pořezal si nohu. „Kruci," zaklel. Přitiskl si na stehno utěrku, kterou vzal ze stolu a sedl si. „Jak bych ji jen přesvědčil, aby šla se mnou," plánoval táta nahlas. Pár dní ještě pobyl v teplém domě a pak vyrazil vykonat svůj plán.

„Ruby, nech Twina na pokoji! A ty ji Twine nekousej ocas!" pokoušela jsem se dostat oba koně pod kontrolu. Ruby se mi na chvilku podařilo odtáhnout hlavu, ale i tak se stále dožadovala hřebečkovy pozornosti. „Rubíno!" zaslechla jsem mužský hlas za mými zády. Ruby hned přestala a koukala, jakoby nic. „I ty jedna kobylo," popleskal ji Luke. Twinkiemu se však nelíbilo, jak se všichni věnují bílé klisně a chtěl být taky opečovávaný. Vetřel mi hlavu pod ruku a já ho podrbala. „A co hodláme podniknout odpoledne?" věnovala jsem pozornost Lukovi. Jeho odpověď jsem však přeslechla, protože můj závistivý kůň musel hlasitě zaržát. I Ruby, jindy mírná kobyla, se lekla a ohnala se po něm kopytem. Twinkle se na mě zvysoka podíval a zafrkal. „Vždyť já vím, že jsi tady!" smála jsem se. Aby se Twinkie necítil dotčeně, nasedla jsem na něj a provokovala Luka: „Kdo bude první u ohrady?" a stiskla Twinovi boky. Ten nastražil uši a napjal svaly. „Běž, Twine," šeptla jsem mu do hřívy a Twinkle se rozběhl. Jeho černá hříva splývala s mými tmavými vlasy. Byli jsme jako dvě duše v jednom těle. Rychle jsem se přizpůsobila čtyřtaktovému trysku a předklonila se. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla Luka na Ruby. Oba se zaujatě dívali dopředu a Luke se držel bílé hřívy, co jen mohl. Už jsme byli pár metrů před ohradou. Napřímila jsem se, aby Twinkie zpomalil, ale ten ještě zrychlil. Metr před ohradou jsem už vážně měla strach, že do plotu narazíme. Twin však odlepil přední nohy ze země, poskládal je pod sebe a zadníma se silně odrazil od písčité půdy. Bleskově jsem se předklonila a pevně se chytla černých žíní. Twinkle se lehce přehoupl přes vysoká břevna a jak později dodal Luke, s velkou rezervou. Luke měl v plánu zůstat před ohradou, ale Ruby si vzala Twina za vzor a taky skočila. Luke však na to nebyl připravený. Ruby taky lehce přeskočila nečekanou překážku, ale Luke ne. Zůstal na vnější straně plotu. „Říkala jsi u ohrady, ne?" zasmál se, když vstával a otřepával si písek z kalhot. Vyplázla jsem na něj jazyk a slezla z Twina. Vzala jsem oba koně za vodítka a odvedla je na pastvinu. Poté jsem došla za Lukem a šli se taky najíst.

Táta se mezitím dostal až k seníku a zpoza rohu nás pozoroval. Nemohl ze mě spustit oči. Nemohl uvěřit tomu, že zatímco jsem se s kdysi cizím mužem bavila, na něj jsem si ani nevzpomněla. Chtěl pokračovat ve svém plánu, ale jeho mysl mu to nedovolovala. Chtěl si mě vzít s sebou zpět do Londýna, ale já to nevěděla. Stejně bych s ním nešla. Táta nás celý ten den pozoroval.

Když jsem si před domem hrála s Daisy, zahlédla jsem stín u seníku. Nejdříve jsem myslela, že je to nějaké divoké zvíře, ale jakmile jsem si seník obešla, zůstala jsem tiše stát. Taťka! Místo toho, abych jako každý jiná dcerka, tátu vítala, já od něj utekla. Co nejrychleji jsem kmitala nohama a zastavila jsem se až na terase, kde Luke seděl s mamkou. „Je tam táta! Tam u seníku!" vykřikla jsem. Zatímco máma vzala mobil a opětovně volala policii, Luke za ním běžel. Táta tam však nebyl. „... Jsem si jistá. Ano... Samozřejmě! Říkám Vám, ten muž je blázen. Špehuje nás a pokoušel se unést mou dceru! Předtím unesl jejího koně!" mluvila máma do mobilu. „Prý po něm vyhlásí pátrání," řekla, když policista zavěsil.

Ten večer máma uvažovala, že by zašla na příslušné úřady požádat o rozvod. „S takovým bláznem nechci být déle, než je to nutné," sdělila mi kolem sedmé hodiny.

Ráno v deset nám před domem stálo policejní auto a o něj opřený starší policista.

Tak a už nám to končí. :( Předposlední díl máte tady a zítra Vám tu hodím poslední. :)