Magie živlu

Všechno je jinak

Liliana po dvou týdnech vešla do třídy. Posadila se do lavice, kde měla sedět, usmála se na Daniela a dala mu pusu.

„Konečně jsi tady. Začínal jsem mít strach, že nepřijdeš. Rozvrh je stejný." Usmál se na ni nazpět.

„Já vím. Chodil jsi ke mně každý den před a po škole. Z těch novinek jsem zjistila hodně, ani si nedovedeš představit kolik." Poškrábal se na hlavě s nevinným úsměvem.

„Už je ti dobře?" jeho hlas byl tentokrát vážný. S tímhle nežertoval.

„Bylo mi i líp. Pokusil se mě zabít kamarád, rozešel se se mnou kluk, který byl stejný jako já, skoro úplně. Ještě že mám tebe." Objala ho kolem ramen. Zazvonilo, po několika minutách nepokojů ve třídě, kdy její spolužáci pobíhali po třídě, shazovali se z židle a házeli papírky, vešla do třídy víla se zelenými vlasy. Lily měla pocit, že ji už viděla, ale nakonec si nevzpomněla. Byla to Viola, která všem na ni vymazala vzpomínky po rozhovoru se Štefanem.

„Alexandra dnes nemůže, takže jsem tu dnes já." Řekla trochu nepříjemně. Podívala se na Daniela a Lilianu. Kluk se usmát trochu víc. Lilianě všechno vysvětlil hned, jakmile se probudila. Pracoval pro víly, přesněji pro Izabelu. Viola s ním samozřejmě také přišla do kontaktu. Úsměvem ji zdravil. „Měla bych vám něco povykládat o upírech, ale není to moc zajímavá rasa. Jsou zalezlí v koutě, sledují, než přijde nějaká oběť, které prokousnou hrdlo a vysají. Jsou to paraziti. Lidé věří, že je ochrání česnek, kříž a takové hlouposti." odfrkla si. Tohle téma ji zřejmě hodně nebavilo. „Nepomůže vám ani jedno. Jakmile vás upír kousne, jste buď mrtví, nebo proměnění. Po proměně vás upír asi čtyřicet osm hodin ovládá. Záleží na člověku a taky množství jedu. Může si s ním dělat co chce. Kdyby chtěl skočit ze skály, upír mu řekl, ať to nedělá, tak to neudělá. Bude na pokraji sil, ale stejně se zvedne a půjde dál. Takhle to platí. Nikdo neví proč." Máchla rukou do vzduchu. Daniel se k ní naklonil.

„Prý je to lepší než drogy. Někteří lidé se nechávají kousat tak, aby se neproměnili a platí za to. Samozřejmě se to někdy nepovede, ale jen v málo případech." Lily si představila, že by šla za nějakým upírem, aby ji kousl. Zatřásla se nad tou myšlenkou.

„Hrůza. Nechal by ses kousnout?" chvíli přemýšlel. Vypadal, že by i docela rád.

„Klidně jo. Chtěl bych to zkusit. Je to sice méně legální než kdejaká droga, ale bez risku by to nebyl život." Potichu se zasmála, aby ji neslyšela Viola.

Po škole došla do pokoje. Hodně se toho změnilo. Přišla dívka od větru jménem Bety. Holka s odbarvenými vlasy a červenými proužky, tuny make-upu na obličeji, stíny, rtěnkou a litry parfému. Daniel ji přirovnal k malířskému plátnu.

Michaela odešla a nahradila ji Samanta. Velmi tichá a nenápadná dívka s hnědo-zrzavými vlasy po ramena. Lily ji neviděla s rozpuštěnými vlasy. Vždy šla mimo ostatní, jako kdyby se jich bála, ale vždy se na Teodora koukala s jikrami v očích.
Larisa se úplně uzavřela do sebe, nechtěla s kým mluvit a stávala se z ní přesná replika Samanty. Lily nevěděla, co s ní dělat. Ptala se dokonce její učitelky, ale taky nevěděla. Vždy, když jí Tadeáš volal, hovor odmítla.

Beata seděla za stolem, něco psala do sešitu, ale každou chvíli jí zavrčel mobil se zprávou.

„Ahoj, co děláš?" zeptala se s upřímným zájmem, i když to tušila.

„Domlouvám si rande s kamarádem." Odpověděla, aniž by zvedla hlavu. Zase jí zavrčel mobil, přečetla si zprávu a usmála se. Zřejmě souhlasil. „Mám rande s Filipem." Oznámila.

„Ty chodíš s kamarádem?" zamyslela se. Vlastně Štefan byl taky jen kamarád a Daniel možná taky.

„Ty snad ne?" nejspíš chtěla poznamenat nějakou jedovatou poznámku, ale zarazila se. Po celé škole se rozneslo, že je nebezpečná a všichni se jí báli.

„Nevím, je to jedno, zapomeň na to." Mávla rukou. Zamyslela se, jestli jít za bratrem. Místo Štefana tam bydlí další tři kluci. Jeho pokoj už bylo potřeba zaplnit. Teo si ještě nestěžoval, ale vzhledem k tomu, kdo jsou jeho spolubydlící, očekávala stížnosti v blízké době.

Vzala mobil, vyhledala Michaelino číslo a zkusila zavolat jí.

„Čau, jak se má náš marod?" zasmála se celá šťastná. Lily taky nezadržela úsměv.

„No, je to tu nuda. Chápeš, že oni tě nahradili? Přišla sem místo tebe tichá, zamyšlená holka. Nevím, o čem se s ní bavit, je hrozně plachá. Co prosím tě děláš?" na druhé straně bylo ticho, až nepříjemné ticho. „Jsi tam pořád?"zeptala se pro jistotu.

„Ah, jasně, jen jsem se lekla. Někdo ke mně přišel, takže končím, zavolám třeba večer, ano? Měj se." slyšela smích, než Michaela zavěsila.

„Ahoj." Zašeptala už pro nikoho. Michaela ji už neslyšela, ale měla pocit, že stále slyší její smích.

Co říkáte na první kapitolu? Daniel se mi hodně zamlouvá. Jak vám?