Magie živlu

Hefesis

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala žádnou kapitolu. Čeká mě vernisáž, takže procházím 12 000 fotek. Neručím, za vydání další kapitoly :-(

Teo skončil s vyučováním. Posadil se ke stolu v pokoji, z tašky vyndal všechno učení a začal dělat úkoly.

Vzdal to po hodině trápením s příkladem z matematiky. Zaslechl, že je tu Štefan poslední den a chtěl se s ním rozloučit. Říkal, že se tady dlouho neukáže a nechtěl to promeškat.

Doběhl před jeho pokoj. Byl trochu dál od ostatních pokojů studentů, protože on nebyl student.

„Ahoj, přišel jsem se rozloučit." Zaklepal na dveře. Štefan prudce otevřel.

„Je skvělé, že jsi tady, chtěl jsem s tebou mluvit. Jen počkej, převléknu se." Teo málem vyprskl smíchy. Štefan měl jen trenky a roztrhané triko. „No, trochu jsem usnul." Vypláznul na něj jazyk a zabouchl dveře.

Za dvě minuty se vynořil ze dveří v modré košili a riflích.

„Půjdeme ven, nechci, aby to někdo slyšel. Je tam menší pravděpodobnost, že nás budou sledovat a poslouchat."

„To mi chceš říct přístupové kódy k souborům pentagonu?" zasmál se Teo. Štefan nechápavě svraštil čelo.

„Chceš je slyšet?" Tentokrát se divil Teodor. Zněl, jako kdyby je opravdu znal.

„Klidně. Ale tohle i říct nechceš." Uhodnul a Štefan přikývl.

„Ano. Je tu jistá věc, kterou jsem si potvrdil asi před třemi dny. Určitě ti přišlo podezřelé, že ty moc nezapadáš do postupnosti živlů, že?" přikývl. Vrtalo mu to hlavou. Kateřina mu řekla, že může být výjimka, ale tahle náhoda nebyla skoro vůbec běžná. „Pátral jsem a ty výjimka nejsi. Laura a Michal nejsou tvoji rodiče. Chtěl jsem ti to říct trochu jinak, společně s tvojí matkou a tvým pravým otcem, ale tihle dva se moc často neschází." Teo na něj zíral s otevřenou pusou.

„To nemůže být pravda. Moje máma je Laura. Vždyť jsem jí tak podobný." Štefan zavrtěl hlavou.

„Ne nejsi. Jsi mnohem podobnější tvým rodičům. Obzvlášť matce. Jsi můj bratr. Teda nevlastní. Máme společného otce. Tvoje matka je ale Veronika, ne Izabela." Teo chvíli mlčel. Snažil se to trochu urovnat.

„Dobře. Kdybych teoreticky byl tvůj bratr, proč mě vychovávala moje matka?"

„Izabela tě vyměnila. Lauřin syn, Teodor, zemřel na chřipku. Byl hrozně malý. Proto všem pozměnila vzpomínky a tebe unesla. Ještě nevím, proč to udělala, ale já to jistím. Když jsem tě uviděl poprvé, připadal jsi mi povědomý. Připomínal jsi mi moje sestru." Teo to začínal chápat. Štefan šel po paměti do lesa, kde doufal, že nikdo nebude.

„Už to docela chápu. Tvoje matka mě unesla a já vyrůstal v rodině, kterou vlastně můj otec nesnáší. Takhle to myslíš?" Štefan se začal hlasitě smát.

„Takhle to vůbec není. Otec je s Laurou kamarád i s Michalem. Jen se nesetkávají, protože má moc práce. Teda, na tohle se vymlouvá on."

„A máš nějaký důkaz? Není to jenom domněnka?"

„Dělali ti testy. Jsi opravdu můj nevlastní bratr. Taky jsem tomu chvíli nevěřil. Jestli chceš, můžu tě v nejbližší době dovést domů. Tvoji rodiče to vědí, můj otec taky, jen Veronika se to ještě nedozvěděla." Zamyslel se ještě, kdo by to mohl vědět. „A ví to Petr, Ondřej a možná Kateřina." Zazubil se.

„Aha. No, to je skvělý." Štefana překvapilo, jak v klidu to Teo bral. Možná až moc.

„Myslíš to vážně? Jsi v pohodě?" Teo přikývl.

„Jo. Chtěl jsem tě za bratra. S Lily je sranda, ale myslím, že ty jsi lepší." Štefan tomu nechtěl věřit. Takhle by to asi nikdo nevzal.

„Ještě jednou, abych si byl jistý, že jsi ten nejklidnější člověk na světě. Jsi v pohodě? Pochopil jsi to?"

„Občas se mi zdálo o holce v růžových šatech, která mi říkala trochu jiným jménem, ale to není důležité. Taky mi říkala bratře. Potom se k ní přidal Julius a to mi přišlo trochu divné. Začali něco povídat o tobě, Izabele a něčem, čemu se říká hefesis. Nic jsem k tomu nenašel, nevíš co to je?" zamračil se. vypadal hodně zamyšleně.

„Nepleteš se? Hefesis je mytický tvor spojující se hlavně s upalováním čarodějnic. Je o tom mnoho příběhů, ale asi nejběžnější je o klukovi, který byl jeden z čarodějů ohně. Jednou si hrál u kamen a strčil ruku do ohně. Jeho matka se vyděsila a hned mu ruku vyndala. Její dlaň byla spálená, sem tam puchýř, ale on nebyl nijak zraněný. Začala mít strach. V té době byl čaroděj učedník ďábla a skoro všichni věřící. Jenomže byla jeho matka, proto ho neprozradila. Kluk stárnul a jeho schopnosti se zdokonalovali. Začal s ohněm kouzlit i doma, a když ho nachytala matka, zavolala inkvizici. Odsoudili ho a jako většinu upálili. Jenže on nechtěl uhořet. Lidi začali utíkat a chlapec, kterému tehdy mohlo být tak patnáct šestnáct let se smál jako blázen. Jeho smích po chvíli utichl a až oheň dohořel, zbyl z něj jen prach. Matka se cítila hrozně. V noci nemohla spát. Až k ránu usnula. Když ji přišla dopoledne navštívit její sestra, našla ji mrtvou v její posteli, od které vedly vypálené stopy chodidel." Teo hltal každé jeho slovo. „Ten název je složené ze slov Héfaistos, což je řecký bůh ohně a Nemesis, bohyně odplaty. Informace o těchto tvorech nejsou. Je to jen příběh. Ať jsem se ptal kohokoliv, vždy mi řekli, že je to jen pohádka."

„A jsou jiné příběhy? Nějaká jiná verze?" Štefan nevěřil vlastním uším. Tenhle kluk je opravdu třída, pomyslel si.

„Taky tvrdí, že je syn fénixe. Což je taky možné. Je toho mnoho." Štefan měl hodně divný pocit. Něco mu v hlavě říkalo, že tu nejsou sami. A potom ho uviděl. Běžel rychle za Teodorovými zády. Očividně to byl upír, protože takhle rychle běhají jen oni. Jenže než stihl cokoliv udělat, přiběhl k němu.

„Zdravím kouzelníku." Zasmál se upír, který držel vylekaného Teodora za triko. I on věděl, že za ním stojí další upír.

„Já netahám králíky z klobouku. Jsem čaroděj, pijavice." Opravil ho Štefan s vítězným tónem v hlase.

„Já nežiju ve vodě a nezbavíš se mě solí. Jsem upír-" než stihl vypustit z úst další nadávku, přerušil ho upír za Štefanem.

„Nech toho, pitomče. Zkus se pohnout a jeden z nás tě kousne." Upozornil ho upír. Nechtěl nic riskovat, ale přece nemůže dovolit, aby něco udělali Teodorovi.

„Proč jste tady? Copak chcete i jeho? Toho kluka, co ani neumí čarovat? K čemu bude vám, upírům?"

„Nám nebude k ničemu. Adrian ho chce." Zasyčel. Štefan uslyšel šustění látky, jak upír zvedl ruku. Mohl to vidět i za Teodorem, protože druhý upír dělal to stejné. Štefan ucítil v puse chuť krve a po několika vteřinách ztratil vědomí.

Vím, trapný konec, ale v deset se toho vymýšlí mála :-D

Omlouvám se za chyby