Magie živlu

Upíři

Je to z pohledu trochu jiných postav, takže se nelekněte, že jsem přidala něco jiného ;-) 

„Jamesi, jsou tu dvě holky a chtějí s tebou mluvit." Do dveří vtrhl bledý černovlasý kluk. Jeho sytě zelené oči skoro svítily ve tmě, která byla v pokoji.

„Dvě holky?" zasmál se James drsným hlasem s přízvukem, který nebyl skoro slyšet. Mladý muž ve dveřích přikývl.

„Jedna blondýna, druhá černovláska." James vstal z křesla, položil i hrnek s čajem a vstal.

Vešel do haly, osvětlené světly a roztaženými závěsy, plné lidí. Všichni se potichu bavili, až jejich hlasy splynuly v hlučný šum.

„Co se to tu děje?" křikl a všechny utišil. Pohledem přejel všechny v hale, až skončil u dvou dívek sedících na křeslech uprostřed. Blondýna se postavila, pokynula i své společnici, aby se také postavila.

„Ahoj Jamesi, dlouho jsme se neviděli, že?" rozpřáhla ruce, aby ho objala jako starého kamaráda. Objal ji taky s kyselým výrazem.

„Vidět jsem tě nemusel. Co tě přivádí k nám, do našeho sídla?" Bernadette se rozhlédla po tvářích snad třech desítek lidí bledých jako sama smrt.

„Práce, věřil bys?" přikývl. Prohlédl si i druhou dívku. Byla celá v černém jako havran. Až na její bledý, který měli všichni tady. Jedna z nevýhod upíra.

„A ji?" ukázal na Šarlot.

„Je tu se mnou. Obě zde máme práci." Pokrčil rameny a posadil se naproti nim.

„Co je to za práci?" překřížil nohy. Sledoval obě dívky, jak si sedají. Bernadette nenáviděl od jejich prvního setkání.

„Nemrač se na mě. Nemohla jsem za to." Obdařila ho úsměvem, za který by se nemusel stydět ani anděl. „Každopádně chci pomoc." Začal se smát. Všichni upíři v sále vybuchli smíchy.

„Ty chceš od nás pomoc? Nevěřil bych, že to někdy uslyším, natož, že ti potom řeknu ne." Šarlota sevřela pěsti vzteky.

„Já až tak pomoc nechci, jako spíše Adrian. Tomu bys to neodmítl, ne?" James se na chvíli zamyslel. „Nejsi hlupák, neodmítneš to." Oznámila mu. Zase zašuměly hlasy.

„Co po mě chce?"

„Nic náročného. Takže souhlasíš?" James zavrtěl hlavou.

„Chci slyšet, co po mě chce." Protočila oči.

„Potřebuje vystopovat a unést dva kluky. Malý kluky. Nic náročného." James zvedl obočí. Kluk, který pro něj přišel, mu něco pošeptal, ale díky upířímu sluchu to slyšel každý.

„Nedělej to. Je to určitě past." Varoval ho s obavou v hlase.

„Není, můj příteli. Maximálně si uděláte peklo u Adriana." Odpověděla Bernadette pobaveně.

„Proč Adrian na ty dva nepošle K? Určitě budou lepší než my." Řekl jistě muž stojící za ní.

„Barikáda s nimi bude asi těžko bojovat. Žijí ve Skalii. Potřebuju je unést do měsíce. Zvládnete to?"

„Co z toho budeme mít my?" postavila se a rozhlédla se po všech okolo. Některé tváře znala.

„Vám nepřijde, že se čarodějové nad vás povyšují? Dělají ze sebe lepší bytosti, kterými nejsou. Dobře, čarují, ale my umíme něco jiného." Začala chodit po místnosti. Došla až k jednomu rohu, kde byl stín. Jako kdyby prošla zdí, najednou zmizela. „Byli jsme predátoři, kterých se všichni báli, ale co jsme teď?" její hlas se rozléhal celou síní. Objevila se u vstupních dveří, kudy přišly. „Domácí mazlíčci, kteří musí lovit nechutná zvířata v lese. Musíme se za nimi honit, jako blázni. Pamatuji doby, kdy byl upír vládce. Nyní jako podřadní tvorové sloužíme lidem a nesmíme se na ně podívat. To si necháte líbit?!" slyšela mumlání od starších upírů, kteří přikyvovali.

„Má pravdu. Dříve se nás báli. Dnes námi opovrhují!" vykřikl jeden starší muž v davu. Šarlota se nenápadně usmála.

„Pokud dostaneme tyto dva chlapce, čarodějové z celé země nám padnou k nohám." Postavila se a kývla na Bernadette. „Pomůžete nám?" chvíli ticha prolomil smích.

„Kdo jsi, že nám udáváš rozkazy? Že nám namlouváš takové lži? Mě nikdy čaroděj nic neudělal, a pokud tobě něco ano, tak to neříkej nám." Vykřikla žena v krvavě rudých šatech.

„Můj manžel byl Vlad Dracula. Valašský kníže. Jeho zabili čarodějové!"

„On nebyl upír!" vykřikla ta stejná žena. Bernadette přikývla.

„Ano. To já byla upírka. Jeho zabili bezdůvodně. Proto vás žádám o pomoc. Chci spravedlnost. Určitě vám čarodějové hodně ublížili. Copak vám chutná ta zvířecí krev? Je odporná! Pomozte nám a tohle už nikdy neochutnáte." Zase to ticho. James se postavil, přešel za Bernadette ke dveřím.

„Jsi starší než kdokoliv z nás. Měla bys mít rozum, proč pracuješ pro Adriana?"

„Má to jisté výhody." Ušklíbla se.

„Dobře tedy. Souhlasíme. Jak vypadají a chci jejich jména." Bernadette zazářila.

„Starší je Štefan. Hnědé vlasy a šedomodré oči, jeho živlem je vítr, ale umí se všemi živly. Mladší je Teodor. Černé oči i vlasy. Je mu asi třináct. Ovládá oheň. A potom by bylo úžasné sehnat i muže s dlouhými blond vlasy. Učitel větru Petr. Jeho smrt si vychutnám víc než Adrian tu Štefanovu." James přikývl a ukázal oběma dívkám dveře.

„Co když je do měsíce nenajdeme?" Bernadette se naklonila k jeho krku.

„Pak by se musely o důkazy postarat K, přece jen nechceme, aby se to čarodějové dozvěděli." Zuby mu trochu prořízla kůži na krku, ze které hned vytekl červený pramínek krve. I upíři měli krev, potřebovali ji jako každý jiný živočich.

„Najdeme je." Oznámil rozhodně. Šarlota na něj zamrkala než i s Bernadette vyšla z obrovského domu na kraji lesa, který se nacházel několik kilometrů od Skalie.

„To šlo hladce." Zasmála se Šarlota na Bernadette, když už konečně opouštěly i pozemky.

„S nimi to jde hladce vždycky. Všechno. Teda aspoň s Jamesem." Šarlota na ni vrhla nejistý pohled, jako kdyby se jí ptala na deset tisíc otázek.

„Spala jsi s ním?"

„Asi dvakrát. Před padesáti lety a tři sta dvaceti. Musím mít spojence." Její tvář oživil úsměv, který dokáže jen upír.

Tak co na to říkáte? Máte podezření proč chtějí tyto dva? 

Tahle kapitola vznikla díky dvěma písničkám z rockové opery Klíč králů, takže moc díky autorovi (D. Landovi) :-D 

Omlouvám se za chyby.