Just The Way You Are (CZ) - Pozastaveno

2

Druhý den ráno, hned první vyučující den jsem zaspala a běžela pozdě na hodinu černé magie. Ve spěchu jsem se před třídou obula a vpadla do třídy. Všichni už seděli na svých místech a Snape mě propaloval pohledem. „Slečna Hollowtraysová se uráčila přijít na moji hodinu? Jsem poctěn."

Rychle jsem zaplula do své lavice vedle Hermiony. „Omlouvám se, pane."

„Povězte mi, jaké jsou výhody neverbálního zaklínadla?"

V duchu jsem si odfrkla. To je primitivní. „Získáte si jím zlomek vteřiny ve svůj prospěch jako výhodu překvapení, jelikož váš protivník neví, jaké kouzlo provedete. Nedokáží to všichni kouzelníci. Je to otázka soustředění a duševní síly."

„Správně," přikývl jemně Snape a zdálo se mi, že se nepatrně pousmál. „Rozdělte se do dvojic a pokoušejte se o neverbální seslání a odražení kletby. Do toho."

Pokrčila jsem rameny a otočila se k Hermioně. Hermiona na mě seslala kletbu, ale já ji hravě odrazila. Teď jsem na Hermionu seslala kletbu já a ona ji na poslední chvíli odrazila. Zamračila jsem se na ni. „Musíš být rychlejší!" Hermiona na mě opět seslala kletbu, ale teď naštvaně. Překvapeně jsem zamrkala a odrazila ji. Vyrušil nás Harryho výkřik přímo za mými zády. „Protego!" Zaúpěla jsem a i s Hermionou se na něj otočila.

„Neříkal jsem, že budeme cvičit neverbální kouzla, Pottere?" prskl Snape.

„Ano." Přikývl Harry.

„Ano, pane," opravil ho Snape.

„Mě nemusíte říkat pane, pane profesore," řekl Harry.

„Harry!" Zavrčela jsem a dala mu pohlavek. Bylo jednoduché, že jsem se nemusela moc natahovat, protože jsem stála za Harryho zády. Harry se na mě ublíženě podíval. Povytáhla jsem obočí. „Co? Chceš ještě jeden?" slyšela jsem, jak se třída zasmála.

Snape si potěšeně mlaskl. „No, je vidět, že i vaši přátelé se nebojí vztáhnout ruku na vyvoleného, pane Pottere. Máte školní trest. V sobotu večer v mém kabinetu."

Unaveně jsem si protírala oči, zatímco jsme čekali na Křiklana, až dorazí na hodinu lektvarů.

„Jsi v pořádku?" zeptala se mě starostlivě Hermiona.

Přikývla jsem. „Jsem jen unavená. Moc jsem toho nenaspala."

„Zase ta noční můra?" Znovu jsem přikývla. „Proč nezajdeš za Brumbálem? Určitě..."

„Má důležitější věci na práci, než se zajímat o moje noční můry."

„Měla bys mu to říct." Řekl Harry. „Může ti dát nějaký lektvar."

Zavrtěla jsem hlavou. „Tohle není noční můra z fantazírování, Harry. Tohle je noční můra o něčem, co se stalo."

„A o čem je?" zeptal se zvědavě Ron.

Oklepala jsem se. „O tom, jak Voldemort zabil Harryho rodiče," odpověděla jsem mu hluše a svůj pohled stočila na Křiklana, který se dokutálel do učebny. Šťouchla jsem do Rona a ukázala hlavou na skříň v koutě. Ron se na mě nechápavě podíval. Povzdychla jsem si a ze skříně vyndala dvě učebnice příprav lektvarů pro pokročilé, jednu podala Ronovi a druhou Harrymu. Dlouho jsem profesora neposlouchala, ale zpozorněla jsem, když nadšeně spráskl ruce.

„Velmi dobře! A poznáte, co je tohle?" zeptal se a ukázal na kotlík s kloktající bahnitou tekutinou.

„Mnoholičný lektvar, pane profesore," odpověděla jsem a společně s Ronem se nad vzpomínkou z druhého ročníku zašklebila. Moc dobře si totiž pamatujeme seznámení s tímto lektvarem, kdy jsme se snažili zjistit, jestli to nebyl Draco, kdo otevřel tajemnou komnatu. Ještě než Křiklan vypustil z úst otázku, která se týkala lektvaru v dalším kotlíku, Hermiona vykřikla odpověď. „To je Amorův šíp. Nejúčinnější elixír lásky."