Drown The Past [cz]

Jk

Sakra. Sakra. Sakra. Seber se Jk. Nemáš ji rád!

Snažil jsem se uklidnit a zapomenout na to vše, jenže boxování nepomohlo. Prostě to nešlo. Pořád jsem měl její obličej věděl před očima. Ty její oči a to jak mi řekla pan Nevděčný. Pane Bože! To nemůže být pravda. Asi jsem se vážně zamiloval.

Zazvonil mi mobil. Co zas!?

Parcker: Annyeong. Posílám ti ty informace o Yong. Ale říkám ti bylo to těžký, než jsem myslel. Jejich bezpečností systém není žádná sranda.

JK: Hlavně, že si něco našel. Je to všechno? (chladně)

Parcker: Hmm. Hele ještě jedna věc. Kdy mi dáš ty prachy?

JK: Jaký prachy? To ti jako něco dlužím? (naštvaně)

Parcker: Jasně, že jo. Asi 12 táců plus dalších pět z minula.

Z minula? To je neskutečný, jak mi leze na nervy. Dovoluje si až moc. Asi mě dobře nezná. Tak to mě teď dobře pozná, kdo jsem.

JK: Dám ti je příští tejden. Přijedeš ke starý továrně na konci tvýho města. Tam ti je předám.

Zavěsil jsem ještě než stačil cokoliv říct. Musím se uklidnit. Vzal jsem si ručník a šel k bazénu. Plavání mi pomohlo se trochu uklidnit.

"JK!" Zaslechl jsem Jacksona jak volá moje jméno.

"Tady u bazénu!" Zakřičel jsem.

"Ahoj." Pozdravil mě, když vešel do dveří. "Byl jsi celej nesvůj, tak jsem si řekl, že se radši na tebe zajdu kouknout." Během mluvení si sedl na dřevěné lehátko.

"Za to předtím se omlouvám. Nevim co to do mě vjelo." Omluvil jsem se a vylezl z vody.

"Možná jsi možná nejsi zamilovanej, ale kdyby jo tak mi to klidně říct můžeš. Jsme přece kámoši." Kývl jsem.

"Od kdy a jak znáš Yong?"

"Lian? S Lian jsme se spřátelili ještě než jsem odjel do Ameriky. Což bylo týden před nástupem na střední. Před rokem jsme se zase kontaktovali, teda ona mě kontaktovala. Víš, její život nebyl zrovna lehký. Jak se říká nebyla to zrovna procházka růžovým sadem." Na konci si povzdechl.

"Pověz mi jaká je?"

"Je milá na lidi, kteří jsou jí blízcí. Hodně pracuje ve společnosti a taky pomáhá i rodičům v jejich společnosti. Ale jedno ti říkám dávej si na ni pozor." Upozornil mě.

"Jak to myslíš, Jacksone, dávej si na ni pozor?" Nechápavě jsem se na něho podíval.

"Ona nemá ráda lidi, kteří se vnucují nebo lidi, kteří nedávají respekt. Jednou jednou tak zmlátila, že byl skoro tři měsíce v nemocnici. Lian nikdy neváhá." Vysvětlil mi se smíchem.

"Zařiď zítřejší schůzku u ní v kanceláři."

"Pokusím se s ní spojit a zařídit to." Kývnul jsem hlavou.

Měl jsem to namířeno do svého pokoje, když vtom jsem málem ohluchnul.

"YAAH! Kam si myslíš, že jseš? Jídlo je hotové. Zavolej na Huberta ať se jse najíst."

"Uklidni se Randalle. Věčné rozčilování ti nedělá dobře tvé pleti." Thomas poslední dvě slova zamumlal. Naštěstí ho Randall neslyšel. Jinak by ho přizabil svou pantoflí. Zahihňal jsem se nad tou představou a šel se najíst. K jidlu byl bulgogi s nudlemi a salátem.

Nějakým způsobem jsem se došoural do mého pokoje. Nutně jsem potřeboval sprchu, abych si prohřál kosti a dodal jim energii.

Po sprše jsem ještě hodinu a půl dělal papírování. Neměl jsem vůbec čas se podívat co mi Parcker poslal. Ale byl jsem tolik vyšťavenej, že jsem padl do postele a okamžitě usnul.