SPOLU
stojíš zády ke mně,
není důvod k obavám, zřejmě,
ten pohled - jako když umírá něco ve mně,
stojíš zády ke mně.
obávám se, co v hloubi duše tvé je,
tak kdo je ten co záda ti kreje,
když dochází ti naděje,
přestože já obávám se, co v hloubi duše tvé je.
ve mě vstoupil jsi štěstím bez sebe,
laskavě toužil po mně, tak hlava mi to nebere,
řekni mi, mluv, no jen povídej, jak k tomuhle přijdeme,
když i stébla trávy lépe vědí, co mezi námi je,
neboť oba slepě v nebe hledíme,
s bolestí přehlížíme potřeby moje i tvoje.
ČTEŠ
franz na střeše
Poesíaprvní sbírka mých básní✿✿✿ věnováno všem zlomeným duším, jež slepě bloudí po tomto bezradném světě.</33 s/o sabince za nejlepší název🫀