Ozvěny: Rodina na prvním místě

III.

Millicent (18 let), 1996

Je to tu pořád stejný. Nic se za tu dobu nezměnilo a já jsem za to ráda. Alespoň něco se nemění.

Koukám se na pláže Littlecreeku, mého rodného města, a taky na západ slunce, který se mi právě rozprostírá před očima. Jsem ráda, že jsem konečně doma a na druhou stranu bych byla kdekoliv jinde než tady, protože představa, že budu zase muset být dokonalou Millicent Morganovou je přinejmenším tíživá.

"Milly ... Milly, no tak Millicent."

Otočím se, kdo na mě tak naléhavě volá. "Matte," vykřiknu ve chvíli, co se za sebe podívám.

"Už jsme na tebe čekali. Páni, tobě to sluší. Nenechala jsi si udělat nový účes. Až to uvidí Raily, tak pukne závistí."

"V to doufám," odpovím mému nejmladšímu bráchovi a pousměju se. Je pravda, že na výraz Raily Gallerové jsem se těšila už od chvíle, co jsem vstoupila do pařížského kadeřnictví. Ona se vždy vytahovala jaké má krásné vlasy a moji dva starší bratři z ní byli vždy úplně hotový. Naštěstí mi zůstal alespoň jeden normální brácha.

"Jak ses vůbec měla v Paříži," zeptal se mě Matt a pak se ušklíbne, "dostala jsi nějaký pořádný francouzský polibek."

"Možná," řeknu a zatvářím se záhadně.

Vyjdeme dopředu směrem k domovu, ale najednou mi připadají všechny ty známé ulice takové vzdálené a neosobní.

"Tak povídej a přeháněj. Potřebuji nutně nějaký dobrý zprávy. Máma se celé prázdniny nudí, a jelikož si tady nebyla, tak se rozhodla soustředit se na mě a to není nic o co bych stál. "

Sama dobře vím, jaké to je, když mi máma furt stojí za zády a vadí jí jenom to, že dýchám. "To mě mrzí. A co ti dva zbylí pořád se předhánějí, kdo je větší namachrovaný pitomec," navážu na jiné téma.

"Ani mi nemluv," odvětí Matt a máchne rukou. "Jsem rád, že je tady konečně někdo normální, protože bych musel jednoho z nich zabít."

Jdeme zrovna okolo knihkupectví. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst a nejen kvůli tomu, že bych tak zbožňovala knihy.

"Ahoj, Milly. Ty už jsi zpátky," pronese Tim, jakmile zachytí můj pohled.

Tim, syn majitelky knihkupectví, je to kluk od nás ze školy, a taky moje první pusa, ale to se v žádném případě nesmí dozvědět moji bratři. Nemají spolu moc dobré vztahy. Myslím, že už to začalo v první třídě, kdy si Tim dovoloval na Marcuse a vyvrcholilo to rvačkou. Nutno podotknout, že ani jeden nebyli tenkrát v právu.

"Užila jsi si to tam," pokračuje Tim.

"A moc," usměju se na něj, "eiffelovka stojí za to. Podle mého otce je to sice jen tahátko na turisty, ale mně se fakt líbila."

"Já ji vždy chtěl vidět na vlastní oči a ne jenom na papíře, a taky Monu Lisu jsem chtěl vždy vidět."

"To bys teda měl, můžeme se tam někdy vydat spolu, ale asi tě překvapí jak je v realitě malinká a ..." Zbytek už jsem nedopověděla, protože nás najednou přerušil Matt: "Time, my už musíme jít uvidíme se zase někdy. " Pak mě vzal za ruku a silou mě odtáhnul co nejdál.

"Povím ti o tom potom," zavolám ještě na Tima, než se mi ztratí z dohledu.

"Co tě to napadlo. Jenom jsme si povídali," obořím se na Matta.

"Já vím, že jste si jen povídali, ale ten tvůj pohled mi stačil k tomu, abych tě odtamtud dostal. Věř mi, že Tim není kluk pro tebe."

Zrovna jsem chtěla namítnout, že to byl jenom kamarádský rozhovor, ale Matt byl rychlejší: "A ani jako kamarád pro tebe není nejlepší."

"Já fakt nevím, co máte s Timem všichni za problém," řeknu a nechápavě kroutím hlavou. Mně Tim vždy připadal jako v pohodě kluk se smyslem pro humor.

"Já mám s Timem problémů až nad hlavu a klidně ti sepíšu seznam. Budeš to chtít chronologicky nebo podle abecedy?"

Na to si odfrknu: "Jste fakt děsný, vždyť vám nic neudělal a klidně si ten seznam napiš, stejně jsem nikdy neslyšela opravdu dobrý důvod, proč ho nemáte rádi."

"Dobře, co třeba ten, že se celý prázdniny muchloval s Raily. Marcus ti o tom klidně popovídá, pořadně ho to naštvalo," pronesl vítězoslavně, když viděl můj překvapený výraz.

Raily to snad ne. Nemyslela jsem si, že by byl Tim ten typ kluka, co by uháněl někoho jako je Raily, ale přesto dodám: "Mně je to jedno, ať se muchluje s kým chce, ale stejně to není důvod k nenávisti."

Matt chce ještě něco namítnout, když tu najednou nás někdo chytí za ramena.

"Čus sestřičko, už ses nám vrátila."

"Ahoj, Marcu. Co tady sakra děláš?" stál tam můj druhý starší bratr a smál se od ucha k uchu.

"O čem se to tady bavíte, jaká nenávist." zeptal se a zvednul obočí. To dělá pokaždé, když chce okamžitě slyšet odpověď. Ignoroval přitom zcela moji předchozí otázku.

"O Timovi," řekne Matt.

"Ouu, to chápu. To je strašný debil, a ani neví, kde je jeho místo."

"Prosím tě, zase to nepřehaněj," namítnu, protože mi poznámky k Timově postavení přijdou dost zbytečný.

"Ale Milly, moje milovaná sestřičko, víš jsou věci, který vy holky vůbec nedokážete pochopit," řekne Marc a vypadá, jako by vysvětloval něco strašně primitivního malému dítěti, které to pořád nedokáže pochopit.

"To si jen myslíš, já to chápu až moc dobře. Hlavně když se jedná o Raily Gallerovou. Nemám pravdu?"

"Tady o Raily ale vůbec nejde," dodá nepřesvědčivě Marc.

"No jasně," pousměje se ironicky Matt a otevře postranní dveře do našeho domů, ke kterému jsem zatím došli.

"Ale ty jseš přece na mé straně, taky si myslíš, že je Tim totální idiot," kouká Marc trochu zmateně na Matta.

"To sice ano, ale..."

Dál už jsem ten jejich rozhovor neslyšela. Zůstala jsem stát mezi dveřmi a koukala jsem se na naše rodinné sídlo.

"Vítej doma Milly," řeknu si jen tak pro sebe a při těch slovech mě z nějakého záhadného důvodu bodne u srdce.