Ozvěny: Rodina na prvním místě

IV.

Thomas

Ležím v posteli a koukám na strop, hlavou se mi přitom prohání milion myšlenek, které létají ze strany na stranu, odrážejí se, motají se a nedají mi spát. Mám za sebou první krátký seznámení s Morganovými a bylo to ... minimálně zajímavé nebo spíše nezapomenutelné, to je asi lepší slovo.

Kdyže mě Millicent provedla po Littlecreeku, a mimochodem to byla okouzlující procházka, šli jsme následně přímo do sídla Morganových. Na většině fotek je to starý dům, na kterým je poznat, že patřil někomu hodně bohatýmu. Ovšem na živo byl úplně jiný takový moderní, už se moc tomu z fotek nepodobobal. Millicent se na mě chvíli koukala a pak dodala: " Vypadá úplně jinak viďte. "

"Jak víte na co myslím?" zeptal jsem se poněkud překvapeně, ikdyž když nad tím teď tak přemýšlím, tak můj výraz byl zřejmě dost očividný.

"Nejste první a asi ani poslední kdo takhle kouká. Víte, potom co zde před několika lety vypukl požár, byla veliká část domu zničena, a tak jsme se rozhodli dům předělat, přeci jen byl dost zastaralý. "

"Jistě ." odvětil jsem a představil jsem si tento nádherný, majestátní dům v plamenech. Jedno se musí Morganovým nechat, dojem dělat rozhodně umí.

Asi nikoho nepřekvapí, že vevnitř to vypadalo stejně honostně jako zvenku. Millicent mě provedla uvítací halou, a pak mi ukázala hlavní část domu. "Tady je pokoj služebné a po levé straně vede chodba do kuchyně," vysvětlovala právě Millicent: "a na konci chodby je bývalá tátova pracovna, ta i přes požár zůstala poměrně zachovaná a jako za našeho dětství je do ní vstup zcela zakázán. "

Podíval jsem se na Millicent, protože jsem čekal nějaké odůvodnění, ale nic nepřišlo. Jenom se chvíli koukala na ty záhadné dveře nakonci chodby a pak se otočila na podpatku a zamířila do hlavní části domu.

"A konečně tady máme hlavní část naší prohlídky, rodinná místnost rodiny Morganových." Byla to obrovská místnost s krbem a velkou rodinou podobiznou, uprostřed stál velký stůl ze sedmi židlemi a všude kolem se to hemžilo bohatstvím v podobě různých abstraktních obrazů, soch a různých druhů umění. Byla to moderně zařízená místnost, přesto působila jakoby byla stará už stovky let. Světlo sem prosvítalo skrze obrovské skleněné okno, které vedlo rovnou do krásné japonské zahrady.

"Tak Vás oficiálně vítám v rodinném sídle Morganových. Doufám že se vám tady líbí, už kvůli tomu že po několik málo týdnů to bude váš domov." pronesla Millicent a usmála se, když viděla můj ohromený obličej. "Za chvíli se seznámíte s momentalním oficiálním majitelem tohoto domu. " dodala ještě Millicent a pokinula ať se posadím na gauč, který stál v koutě místnosti.

Ovšemže oficiální majitel domu, kdo jiný než Michael Morgan, nejstarší syn Malcolma Morgana, po smrti svých rodičů zdědil dům a dostal ho takzvaně pod svá křídla.

"Michael už by tady měl být za chvíli, " začala Millicent: "původně na vás chtěl čekat už v přístavu, ale já jsem vás chtěla osobně provést po městě a domě, takže se seznámíte až teď ale už se na vás určitě moc těší. "

Chvíli jsem se kochal jedním z abstraktních obrazů, který visel přímo přede mnou. Přemýšlel jsem, co v něm vidím, když jsem došel k závěru, že tam je dinosaurus, který pojídá kapibaru, otevřeli se dveře.

Do místnosti vešel Michael Morgan, vypadal stejně, jak by jste si ho asi představovali a byl si až neuvěřitelně podobný s Millicent. Byl vysoký s bledou pletí a jako Millicent měl tmavě hnědé kudrnaté vlasy a modré oči. Michael měl ještě navíc celý pihovatý obličej a vypadal přesně jako na rodinném obrazu před několika lety. Působil autoratativně, ale zároveň nevypadal tak jako jeho otec, byl velmi sympatický. Na sobě měl sako a nemohl jsem si nevšimnout jistě nových bot.

"Moc mě těší, já jsem Michael Morgan. " a podal mi ruku.

"Taky mě těší, Thomas Walker. "

"Doufám, že vás Millicent provedla jak se sluší a patří. " dodal a hodil přitom pohled po Millicent, která protočila oči a vidala se přitom ke krbu.

Michael pak dále pokračoval: "Zbytek nás doufám zachvíli taky poctí svou přítomností." kouknul se přitom na hodinky a něco neslyšitelného si zamumlal a dodal: "Ostatně už by tady měli být. Doufám, že máte rád víno, máme tady bezvadný ročník. " pokynul přitom na služebnou, která stála celou dobou u dveří.

"Jinak, jsme rádi, že jste přijal naší nabídku, matka by byla nadšená, kdyby to věděla. "

"Jak bych ji mohl odmítnout. " pousmál jsem se: "Upřímně řečeno jsem o tom s vámi chtěl vlastně mluvit..." Víc jsem říct nestihl, protože v té chvíli vstoupili do místnosti další dva muži.

"Matte!" vykřikne Millicent a vyběhne k jednomu z nich a obejme ho. Byl vysoký, ale ne jako Michael od něj a Millicent se lišil hlavně díky vlasům, které neměl kudrnaté a světlejší než oni.

Druhy muž, pravděpodobně Marcus, byl ze třech bratrů nejmenší a stejně jako Matthew měl rovné vlasy, ale největší rozdíl, který vás hned na první pohled upoutal byl ten, že jako jediný ze všech sourozenců neměl žádné pihy na obličeji a měl tmavé oči. Přesto si byli všichni čtyři neuvěřitelně podobní. Vypadali jako by právě všichni přišli z obálky časopisu. Připadal jsem si mezi nimi, tak malý a bezvýznamný, a přesto jsem tady stál, přímo uprostřed jejich obýváku.

"Jak dlouho jsme se neviděli? Půl roku?" pronesl Marcus a z nějakého pro mě nepochopitelného důvodů probodl Millicent pohledem.

"Asi tak nějak " odpověděl Michael a pokračoval: "Myslím, že už se můžeme posadit ke stolu. Mimochodem tohle je Thomas Walker."

A je to tady! Konečně přišla řeč na mě. Všichni v místnosti se na mě otočili a koukali se na mě. Rozodnul jsem se mírně uklonit a tím všechny v místnosti znovu pozdravit.

První slovo si vzal Marcus: "Moc mě těší pane Walkere."

V místnosti panovala nálada, kterou jsem nikdy předtím nezažil. Nebyla negativní ani pozitivní, spíše taková tajemná. A to byl teprve začátek!