V rytmu života

Táborové melodie

Je před desátou hodinou večer a ve vzduchu je cítit lehký chlad. Děti se pomalu uklidňují po dlouhém dni plném her a aktivit. Ostatní vedoucí a já se připravujeme na poslední úkol dne - večerní kontrolu chatek a zajištění, že všechno je v pořádku před nočním klidem. Zatímco čekáme, až si každý vyčistí zuby a připraví se na noc, děti vycházejí ze záchodů a připravují se na večerní klid. Vzduch je plný zvuků, smíchu a šepotu, jak se kluci a holky loučí a připravují na spánek. „Aničko a co bude zítra?" ptá se mě jedna z dívek, která se smíchem vychází ze záchodů a zamíří k chatce. „Nech se překvapit!" usmála jsem se. „Večer je čas pro odpočinek. Zítra nás čeká další skvělý den." Děti se postupně rozchází do svých chatek, kde se chystají na spánek. S Márou a ostatními vedoucími se chystáme na poslední kontrolu - musíme se ujistit, že všechny děti jsou v postelích a že v táboře panuje klid. S Markem se vracíme k chatkám a kontrolujeme, zda je všechno v pořádku. „Vypadá to, že všechny děti už jsou v postelích a připravené na večerní klid," říká Marek, když procházíme kolem chatek. „Jo, vypadá to tak," Jak procházíme táborem, vidím, jak se atmosféra uklidňuje a jak děti usínají v pohodlí svých postelí. Zbytek večera patří nám, vedoucím na kačáku nás čeká plánování a příprava na zítřejší den. Pomalu se přesouváme na večerní poradu. Každý večer tu probíráme, co se ten den povedlo, co je potřeba vylepšit, a plánujeme program na další den. Na kačáku je ticho, až na lehké bzučení světla a tiché kroky ostatních vedoucích. Davídek, náš hlavní vedoucí, sedí uprostřed stolu a otevírá notebook. Ostatní se pomalu usazují kolem něj - Míša, Tonda, Klárka a ostatní si přinášejí poznámkové bloky a zbytek večerního pití. „Dneska to šlo jako po másle," začne David a podívá se na všechny. „Ale zítra nás čeká cesta k rybníku, takže musíme všechno pořádně naplánovat." Všechno jsme to pečlivě naplánovali. Když vše probereme, všichni se začneme pomalu loučit a vydáváme se do svých pokojů. Srpen je zrádný a ačkoli je teplo, noci už začínají být chladnější, takže si obléknu mikinu, než se vydám na pokoj. Marek jde vedle mě, tichý, ale s úsměvem na tváři. Ticho přeruší zavibrování mého telefonu v kapse. Mrknu na displej a vidím zprávu od Dana, mého staršího bráchy. Zpěvák kapely, který je teď na turné. „Jak to jde na táboře, ségra? Na koncertu plný sál, akorát nám chyběla suprová fotografka!" Usměju se, protože mi to focení chybí a rychle odpovím: „Všechno v pohodě, mám plné ruce práce s dětmi, ale je to skvělý! Gratuluju k úspěchu!" schovám telefon zpátky do kapsy. „Jak se má Dan?" ptá se když vidí, že jsem před chvíli psala zprávu. „Má se dobře." odpovím. „Měli úspěšný koncert a zdá se, že si turné užívá."
„To je skvělý," přikývne Marek. „Určitě mu pošli pozdrav ode mě!" kráčíme do pokoje, mluvíme o tom co nás zítra čeká. Když se blížíme k našemu pokoji, cítím, jak se mi únava začíná vkrádat do těla. Byla to dlouhá, ale krásná srpnová noc. Vejdeme do pokoje, rychle se převleču do pyžama a skočím do postele. „Dobrou noc," zašeptám, když se mi zavírají oči. Marek mě obejme a já se cítím klidná, připravená na další den plný zážitků...

Ráno v táboře začíná pomalu. Kolem půl sedmé se začínáme probouzet a připravovat na nový den. Zvedám se z postele, zívám a snažím se co nejrychleji vymanit z pohodlí postele, abych udělala ranní hygienu. Jdu do koupelny, kde se osprchuju, opláchnu se a upletu si copy. Vracím se do pokoje. Marek se ještě chvíli válí v posteli, když se probouzí. „Dobré ráno," říká s úsměvem, když mě vidí vcházet. „Jak jsi spala?"
„Dobré ráno" odpovídám a snažím se najít svoje věci. „Spala jsem dobře. Jsem trochu nervózní, jak dopadne dnešní den s tím pohádkovým tématem."
„Neboj se," ujišťuje mě Marek. „Vypadáš úžasně, ještě ani nemáš kostým. Tvůj kostým je super a já se těším na to, jak zaujmu s tím rytířským kostýmem."
„Díky" říkám s úsměvem, „doufám, že to bude všechno tak, jak si představujeme." Sedla jsem si na postel a slyšela hudbu. Znamení že dětem hraje budíček, dneska má službu oddíl číslo 2, takže Kečup a Valča budí děti. Marek se vydal do koupelny zatímco já otevřela instagram, kde na mě vyběhlo spoustu storýček co se týče včerejšího koncertu. Bylo jich opravdu hodně. Z projíždění storýček mě vyrušilo klepání. Zařvala jsem: „Dále!" ve dveřích se objevila Valča. „Čauu, můžu?" nakoukla skrz dveře. „Jasně, pojď akorát Mára je ve sprše." zavřela za sebou dveře. „Stačí, když nepůjde do pokoje nahatej" sedla si vedle mě na postel. „To se neboj" usmála jsem se na ní a přitom pohledem hledala nabíječku. „Promiň, Máro neviděl jsi někde mojí nabíječku??" z koupelny se ozvalo: „Nechala sis ji na kačáku!"
„Díky! Jdeš semnou Valčus?" Valča kývla a obě dvě jsme se zvedli a šli na kačák. A opravdu tam ta nabíječka byla. Sebrala jsem ji ze stolu a společně s Valčou jsme šli do jídelny. Tam jsme se rozdělili ke svým týmu. Můj tým, už seděl u stolu a byl tam i Adam. „Dobré ráno, týme!" pozdravila jsem a vzala si koblih. Když jsem ho snědla, nalila si čaj a sedla si na nejbližší židli. To už zamnou přišel Adam. „Čauu, kolikátý jdeme?"
„Zdarec, myslím si že 4. ale nejsem si jistá, podívám se na rozpis." dopila jsem čaj zvedla se ze židle, odnesla hrníček a šla na kačák. Tam už pár vedoucích bylo. Po snídani mají děti chvilku klid, aby si odpočinuly a připravily se na nadcházející den. V té době se vedoucí vrací na kačák, kde se začínají připravovat na ranní nástup. Každý vedoucí si obléká kostým podle pohádkového motivu - od čarodějů a víl po rytíře a princezny. Mám na sobě kostým alchymistky s dlouhým fialovým přehozem a lukem a šípy, zatímco Marek je oblečený jako statečný rytíř. Na kačáku se mezi ostatními vedoucími objevují různé pohádkové postavy - Michal jako čaroděj, Tonda jako drak, Valča jako princezna a Klárka jako víla. „Tak co, jak se cítíte v těch kostýmech?" ptá se Michal s úsměvem, když si upravuje svůj čarodějnický klobouk. „Mě už teď bolí nohy od těch bot."
„Ale to je přece součást zábavy!" odpovídá Valča v princeznovském kostýmu. „A děti budou nadšené"
„Myslím, že by to mělo být vtipné." dodává Tonda, který se právě snaží zkrotit své dračí křídla, aby se nemusel bát, že s nimi někoho omráčí. Slyšeli jsme svolávačku, což znamenalo že se svolávají děti. Takže jsme se seřadili na nástup.