V rytmu života

Město, hudba a 18+

Probudila jsem se náhle, když mě někdo jemně zatřásl za rameno. Otevřela jsem oči a viděla, jak se na mě usmívá Maty. „Vstávej, už jsme skoro v Praze," řekl tiše. Překvapeně jsem se rozhlédla po kupé. Všichni vypadali stejně ospale, ale na tvářích se jim rýsovalo nadšení. Cítila jsem, jak mě zaplavuje směs nervozity a vzrušení. Koncert byl doslova za rohem a já se nemohla dočkat, až uslyším první tóny, až kluci vstoupí na pódium, až.... bude všechno, jak má být. Vlak se pomalu blížil k pražskému nádraží a vzrušení ve vzduchu bylo téměř hmatatelné. Dan ještě pořad zběsile psal zprávy do telefonu, zatímco Jirka a Pali si z něj neustále dělali legraci. Maty se na mě podíval a mrkl, očividně spokojený, že je ve svém živlu. Marek seděl vedle mě, jeho rameno se dotýkalo mého, a občas mi stiskl ruku. Bylo příjemné cítit jeho blízkost. Zvlášť teď, když jsem věděla, že nás čeká náročný den. „Jak se cítíš?" zeptal se tiše a naklonil se ke mně. „Trochu nervózně, ale těším se," přiznala jsem. „Neboj, zvládneme to," usmál se a políbil mě na čelo. „A po koncertě si uděláme čas jen pro nás 2." Než jsem stihla odpovědět, vlak začal zpomalovat. Byli jsme v Praze. Vlak zastavil a zvuk otevírajících se dveří nás všechny vytrhl z myšlenek. Vstali jsme a začali sbírat naše věci. Marek mi pomohl s batohem, než si sám přehodil svůj přes rameno. Maty v čele skupiny vykročil směrem k nástupišti, zatímco Dan se stále upřeně díval do svého telefonu.

Po příjezdu do Prahy jsme zamířili rovnou do hotelu, abychom se ubytovali a trochu si odpočinuli před večerním koncertem. Hotel byl jen pár zastávek tramvají od nádraží, takže cesta uběhla rychle. Maty vedl skupinu, navigoval nás pomocí mapy v telefonu, zatímco jsme si povídali a kochali se výhledem na Prahu. Když jsme dorazili do hotelu, usměvavá recepční nám předala klíče od jednoho velkého apartmánu, a my jsme se vydali nahoru. V tom apartmánu byli 3 velké pokoje, koupelny a velký obývák s terasou. Jakmile jsme se usadili v našich pokojích, všichni se začali rozbalovat. Já jsem si rychle prohlédla pokoj a pak se usadila na postel. Bylo to příjemné místo, moderní a čisté, ideální pro to, abychom si odpočinuli před náročným dnem. Natáhla jsem se na postel. Zatímco Maty si vzal telefon a začal si prohlížet zprávy, zatímco Dan se opět ponořil do chatu, s Madlen. Atmosféra byla uvolněná, všichni jsme si chtěli na chvíli odpočinout po cestě a před koncertem nabrat síly.

„Co kdybychom si na chvíli zdřímli?" navrhla jsem polovážně a zasmála jsem se. „Než večer bude ten frmol." Marek se usmál a řekl: „Lásko, a nespala jsi náhodou ve vlaku,"

„Spala, ale ještě mě něco unavilo," usmála jsem se. „Mě napadlo, něco jinačího." Flirtovně se na mě zasmál. Marek se posadil na postel a lehce mě stáhl k sobě. S úsměvem mě obtočil pažemi a přitáhl si mě blíž. Jeho ruce se jemně přesunuly k mým bokům, zatímco jeho pohled se zabodl do mých očí, jako by z nich chtěl číst myšlenky. „Aničko," zašeptal s úsměvem, „víš, že mě tohle čekání před koncertem trochu stresuje. Potřebuju nějaké rozptýlení." Usmála jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno. „A jak si představuješ, že tě rozptýlím?" zeptala jsem se hravě, s náznakem provokace. Marek se zasmál a přiblížil své rty k mému uchu. „Možná takhle..." zašeptal a jemně mě políbil na krk. Zachvěla jsem se pod jeho dotykem a automaticky jsem se k němu přitulila blíž. Jeho polibky putovaly po mém krku, zatímco jeho ruce zůstávaly pevně na mých bocích. Cítila jsem, jak mi srdce začíná bít rychleji, když se jeho rty přesunuly na mé rameno. „Myslím, že tohle funguje," zašeptala jsem mezi nádechy. Marek se mírně odtáhl a podíval se mi do očí. „Myslel jsem si, že ti to nebude vadit," řekl se širokým úsměvem a jemně mě položil zpátky na postel. Sklonil se nade mnou a naše rty se spojily v dlouhém polibku... Když jsme se líbali, najednou se dveře prudce otevřely a Maty vtrhl dovnitř bez jakéhokoliv varování. „Ale ale, co to tady máme?" začal se smát, když nás uviděl. „Vy dva, vážně? Myslel jsem, že tohle děláte jen v soukromí!" Zrudla jsem a pokusila se rychle od Marka odtáhnout, ale on mě jen pevněji chytil kolem pasu. „Maty, ty jsi fakt..." začala jsem, ale smích mě přerušil. Maty se opřel o rám dveří a zvedl ruce na znamení kapitulace. „Hele, nechci rušit vaše milostné chvíle, ale možná by jste se měli začít chystat."