V rytmu života

Na vlnách dobrodružství

Dohrála hudba a začala hrát naše pohádková píseň, šli jsme za sebou a došli jsme na nástupiště. Hudba přestala hrát a přiběhl David. „Dobré ráno, děti!" zvolal s úsměvem. Jak jste si mohli všimnout dneska tady máme pohádkové postavy, takže dnešní téma, jsou pohádky! Teď si je představíme: Jako 1. tady máme pohádkového draka, dále princeznu, vílu, kovboje, kuchaře, astronauta, 2. vílu, indiánku, čarodějnici a čaroděje, robota, tanečnici, medvědici, piráta, 2 rytíře a alchymistku. A teď poprosím češtinářské okénko." Po té co bylo češtinářské okénko vysvětleno, David ještě objasnil informace. „Tak jo, děcka jak jste si všimnuli, půjdeme k rybníku. Takže si vemte pořádnou obuv, pití a pokrývku hlavy! Za 5 - 10 minut sraz zase tady. Děti se rozešli do chatiček a nás Mira v kostýmech vyfotil. Potom jsme odešli na kačák, kde jsme si sundali kostýmy a já šla na pokoj. Bylo na čase se připravit na plánovaný výlet k rybníku. Rychle jsem se chtěla převléknout do kraťasů a tílka, abych se co nejdříve mohla vydat ven.  Jak jsem vešla do pokoje, okamžitě jsem si všimla Marka, který se zrovna snažil obléknout nějaké tričko. Viděla jsem, jak si sundává triko, a na moment mě to naprosto uchvátilo. Jeho svalnatá postava se leskla ve slunečním světle a já jsem se nemohla odtrhnout od pohledu na něj. „Ahoj," řekla jsem, snažíc se skrýt, jak mě pohled na něj překvapil. „No, to je pohled," dodala jsem s lehkým smíchem, když jsem si všimla, jak se Marek snaží vybrat nejlepší oblečení na výlet. Marek se na mě podíval s tím svým krásným úsměvem, který mě vždycky rozesmál. „Ahoj. Co říkáš zatím na dnešní den?" zeptal se a začal si oblékat další triko. Přistoupila jsem k němu blíž a vtipně jsem dodala, „Možná bych měla pro tebe další převlek." Marek se zasmál a jemně mě vzal za ruku. Jeho dotyk mě zahřál a vyvolal ve mně pocit vzrušení. „A co třeba převlek tvého osobního ochránce? Mohu ti pomoci s čímkoliv." Cítila jsem, jak se mi srdce zrychlilo a jeho slova byla plná náklonností. „Ráda bych. Ale nemyslím si, že tě budu potřebovat. Tvoje přítomnost je víc než dostačující," řekla jsem s úsměvem, zatímco jsem se k němu přiblížila. Když Marek dokončil oblékání, jeho blízkost mě stále okouzlovala. Jemně mě objal kolem pasu a já jsem se cítila v jeho náručí opravdu dobře. „Takže, připravená na dobrodružství?" zeptal se a jeho hlas byl jemný a plný očekávání. Přikývla jsem a vzala Marka za ruku. „Samozřejmě," odpověděla jsem s úsměvem, který vyjadřoval nejen mé nadšení, ale i hluboký pocit spokojenosti. „Ale pokud mě tvé triko předem rozptýlí, možná bych raději zůstala tady." Marek se zasmál a jemně mě políbil na čelo. Jeho blízkost a náklonnost byly pro mě uklidňující. „S tímto plánem se musíš rozloučit. Měli bychom jít, než nám uteče celý den." Vyšli jsme z pokoje ruku v ruce a já jsem se těšila na výlet, který nám přinese dobrodružství, ale i cenné chvíle, které si budeme pamatovat navždy. S Markem po mém boku jsme se vydali na nástupiště, kde se už shromažďovali ostatní vedoucí a děti. Slunce svítilo jasně a všechno vypadalo tak živě, že jsem se cítila, jak se atmosféra naší veselé skupiny naplnila vzrušením. Za chvíli přišel i David, takže jsme se s Markem rozešli ke svým oddílům. „Jsem rád, že dneska máme krásné počasí. Teď na programu máme výlet k rybníku s úkoly." Slyšela jsem nadšené výkřiky dětí, které se začaly okamžitě těšit na to, co je čeká. Marek se na mě usmál. „Teď se prohodí vedoucí. Takže kdo jde s mladšími?" zeptal se David, když rozdělil vedoucí do dvou skupin. „Janička, Michal, Klárka, Tonda, Anička a Mára budou s mladšími dětmi. Ostatní, tedy Matyáš, Vendy, Maty, Ivetka, Nikča a Martin, se postarají o starší." Při těchto slovech jsem se podívala na Marka a on mi odpověděl s úsměvem. „Takže my s mladšími dětmi," poznamenal. „To bude zábava."

„Ano, bude ale kde máš batoh?" Marek se zarazil a rozběhl se přes nástupiště pryč. "Klasika" pomyslela jsem si. „Aničkoo" ozvalo se kolem mě až jsem zjistila kdo na mě mluví. „Ano Kubii"