New Alfa

Kapitola 16

-Mia-

"Keichi?"

"Ano?"

Keichi se na me díval tím jeho výrazem jakým se na me dival vždycky.

Tolik mi ten pohled chyběl.

On mi tolik chyběl.

"Ale Mio přece nebudeš plakat."

Objemul mě.

"Keichi...tolik jsi mi chyběl...tak moc...strašně moc..."

"Taky jsi mi chyběla lásko. Ten půlrok bez tebe byl hrozný."

"Keichi...Já...jsem mrtvá? Budu s tebou moct zůstat navždy?"

"Jistěže spolu budeme moct zůstat navždy...ale teď je ještě moc brzy. Díky bohům stále žiješ."

"Já už tě, ale znovu neopustím. Už ne! Znovu už ne!"

"Neplač Mio...no tak lásko neplač."

"Já už nechci...z..zno...znovu už ne..."

"Uvidíme se. A pak už spolu budeme navždy. Tak za 60-70 let. Já tu na tebe počkám. Nikam nepůjdu. To ti slibuju
"

"Ale...teď jsi taky zestarl...je ti už 18 a něco...co, když tu už nebudeš az budu stara?"

"Vždyť už nemůžu umřít ty blázínku. Už jsem přeci mrtvý."

"Neříkej to."

"Musíš to už konečně přijmout Mio."

"Ne. Nikdy to nepřijmu."

"Mio musíš. Musíš jít dál. Což mi připomíná proč tu jsem. Chci ti říct, aby jsi Jonathana nezabijela. Nemsti se. Pro me to přeci dělat nemusíš."

"Já vím...Já vím..."

"Takže jdi dál ano?"

"Ale...."

"Je tu někdo kdo tě má rád. Zkus mu přenechat mé místo."

"Kdo to je?"

"Tak poslouchej."

"Mio! Mio no tak probuď se! Prosím podivej se na mě...Prosím...."

"Stiles?"

"Zbohem lásko. Miluji tě."

"Né! Keichi nepouštěj mě! Prosím....znovu už ne..."

"Mio? Mio slyšíš mě? Mio tady jsem, jsem u tebe..."

Zmateně jsem pootevřela oči.
Zdá se, že jsem plakala.

"Stilesi...?"

Vypravila jsem ze sebe velmi velmi tiše.

"Ano. Jsem tady Mio už je to za námi. Už je to dobré."

Yosh! Tak tady je další kapitola. Je maličko kratší než normálně a je pro vás asi trošku nepodstatná....ale pro mě a asi i pro příběh je důležitá. No hlavně pro mne... ani nevím proc....no to je jedno.

Zatím

S láskou Taji :*