Will you marry me?

1

*** pohled Hermiony***

Právě jsem se rozvedla s tím dementem Weasleym. Až teď jsem poznala jaký je to blbec.

Šla jsem tak ulicí a koupila si kávu. Začalo zase strašně sněžit, a tak jsem si přitáhla šálu a přivinula k sobě horkou kávu, která přestávala být horká.
Z kabelky jsem vytáhla rukavice a navlekla si je na mé pomalu omrzlé ruce.

Musela jsem lesem, jelikož jiná cesta není. Při chůzi jsem popíjela kávu a přitom vzpomínala na Rona. Možná nebyl zase takový dement. Prolítlo mi hlavou.
Ne byl to dement. Odpověděla jsem si a šla dál.

V tom jsem ho uviděla...
Stál tam za stromem a díval se....na mě ! Chtěla jsem se otočit a dělat že jsem si spletla cestu, ale on zvolal:
,, Hermiona Grangerová !" Já jsem se otočila a též zvolala:
,, Draco Malfoy !....... Co ty tu chceš ?!" Nepatrně jsem couvala nazpátek, ale on rychle ke mně přišel a přitiskl mě na strom. Pak se usmál, ale jeho sevření nepovolilo.

*** pohled Draca ***

Najednou byla tak krásná a okouzlující. Úplně jsem zapoměl že ji nenávidím. Pociťoval jsem touhu.
Díval jsem se jí do očí. Berlivě mně pozorovala, každý můj pohyb. Já ji též pozoroval. Měla hnědé oči, plné rty a úžasně nadýchané vlasy.
Odtáhl jsem ji od stromu a chytl za ruce. Nechápavě se na mě podívala a snažila se vykroutit, ale já ji pevně stiskl, takže nemohla utéct.
,, O co se snažíš Malfoyi ?!" vykřikla Hermiona nakonec.
,, Snažím se o....-" zarazil jsem se. O co se vlastně snažím ?

*** Pohled Hermiony ***

Mezitím co přemýšlel, nebo se aspoň o to snažil, povolilo jeho sevření a já se vykroutila. Utíkala jsem pryč. Zpátky z lesa, dakeko od něj. Hned jak to zpozoroval, začal utíkat za mnou.
,, Hermiono, stůj !" křičel za mnou, ale já se neotočila. Na náměstí jsem vyhodila prázdný kelímek od café a sedla si na jednu z laviček v parku. Dívala jsem se do trávy a přemýšlela, co asi Draco chtěl. Po několika minutách přemýšlení jsem se vydala k mému rodnému bydlišti.

Když jsem konečně přišla domů, sundala jsem si kabát, šálu, kozačky, čepici, položila kabelku na botník a vešla do obýváku. Nikdo tam nebyl. Šla jsem tedy do kuchyně, kde jsem slyšela ruch.
,, No kde jsi byla tak dlouho ?" začla matka, která dělala koláč.
Máma si oprášila ruce od mouky a podívala se na mě.
,, Co se ti stalo ?" vyhrkla naráz a přiběhla ke mně.
,, Co by se mi mělo dít ? "Zvedla jsem nechápavě obočí.
,, Máš na rukou červené otisky, jakoby tě někdo moc pevně držel, nebo kdyby jsi byla někde uvázaná !" pořád mě sledovala a já si teprv uvědomila, že mě Drako držel opravdu silně.
,, Nooo, my jsme si s kamarádkami dělali ohýnek..." zalhala jsem. Máma přimhouřila oči a pak mě nechala.
Vplula jsem do pokoje a lehla si na postel. Zavřela jsem oči a před očima se mi zase ukázal on. Draco Malfoy. Najednou mě k němu něco táhlo. Už to nebyl ten kluk, kterého jsem z celého srdce nenáviděla nejvíc. Už to nebyl ten obyčejný kluk, kterého jsem přehlýžila a vyhýbala se mu. Teď ho vidím úplně jinak. Je krásný, je okouzlující je, je, ...je prostě boží.

*** pohled Draca ***

Ležím na posteli a čtu knihu. Vlastně se ani nesoustředím na knihu a na to co je tam napsáno, ale soustředím se na ni. Už zase na ni myslím. Mám jí plnou hlavu. Kdyby to ale zjistil otec, zabije mě. Oh bože. Naco to zase myslím ? Myslím na Hermionu a mou smrt. Super. Jsem úplně blbý, asi jsem z ní blázen....

*ťuk ťuk * Ozvalo se klepání na dveře.
,

, Ano ? " otráveně jsem toho někoho vyzval aby vešel. Vešla matka Narcisa.
,, Ano mami ?" odvrátil jsem oči od knihy, kterou jsem právě "četl".
,, Je večeře...volali jsme tě, ale ty jsi nepřicházel. " prolomila chvilku ticha.
,, Nemám hlad !" zvýšil jsem hlas a ukázal jí ať jde pryč. Jen se na mě podívala tím svým pohledem hrabe-ti-blbečku-? A odešla.
Prokroutil jsem očima a znovu si lehl. Nakonec jsem usnul.