Will you marry me?

5

Vrátila jsem se zpět na pokoj. Přemýšlela jsem o Dracove reakci.

Byla velmi divná. No a proč by ho Snape posílal do knihovny pro lektvar lásky? Je to úplná blbost!
Sedla jsem si na postel a promnula si moje unavené oči. Motá se mi hlava a není mi moc dobře. Je to celé na nic. A vůbec! Začíná se mi tu nelíbit. Ne. Zase blbost. Jak se mi tu může nelíbit?Vždyť je to tu mnohem lepší než abych chodila do normální školy. Jsem naprosto bezmocná před celým tímhle životem. Promasírovala jsem si spánky a uvědomila jsem si, že když jsem u Draca, tak mě jemně šimrá v bříšku. No to snad ne! Snad to není to co si myslím... Já jsem do něj zamilovaná až po uši! 

Prudce jsem se zvedla z postele a nevózně začala chodit po místnosti. Nenene to určitě není pravda! Co by si pomysleli lidi okolo? ne, tohle se nikdo nesmí dozvědět a už vůbec ne Draco! 

***

Na hodině lektvarů po mě Draco pořád pokukoval, snažila jsem se mu nevěnovat pozornost, ale bylo dost obtížné odolat jeho nádherným očím. V jednu chvíli se naše pohledy setkali. Navzájem jsme si hleděli do očí, chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Pak se na mě Draco usmál a já uvnitř sebe roztála jako zmrzlina. Chtěla jsem se taky usmát, ale vzpomněla jsem si, co jsem řekla. Draco se to nesmí dozvědět. Proto jsem raději rychle nahodila kamenný výraz a odvrátila se. Cítila jsem jeho pohled, ale nesměla jsem se otočit. Byla by to katastrofa, něco jako 3. světová válka! 

Po hodině jsem se snažila co nejrychleji odejít. Bála jsem se, aby si mě zase někde neodchytil, jelikož bych byla naprosto bezradná. Takto aspoň můžu dělat že zájem nemám, nebo si všechno než cokoliv udělám promyslet předem. Kdyby byl tak blízko u mě, nevím jak bych to ustála. Z mých myšlenek mě vytrhl blížící se Draco. Rychle jsem zrychlila krok a začala se proplétat davem. Nesmí mě za žádnou cenu dostat! Když už jsem si konečně myslela, že jsem v bezpečí, odtrhla jsem se od davu a mířila na dívčí záchody. Chtěla jsem být sama, a jelikož tam nikdo kvůli Ufňukané Uršula nechodí, bylo to ideálním místem pro samotu! 

,,Zdravím" přede mnou se objevil Draco. 

A sakra. Co teď? 

,,Ty se mi vyhýbáš?" popošel až ke mně. O krok jsem ustoupila.

,,Proč myslíš?" V krku jsem měla knedlík. Snažila jsem se vypadat co nejvíc jistě a sebevědomě, ale nejspíš jsem vypadala jako přejetá žába. 

,,Celou cestu z lektvarů div neutíkáš" zasmál se. 

Ach Bože, ten jeho sladký úsměv, už jsem měla v plánu skočit mu kolem krku, ale naštěstí mě z toho vyrušila Uršula. Začala svůj smutný monolog a když se na ni Draco otočil, rychle jsem vzala do zaječích. Musím si dávat větší pozor, protože tentokrát to bylo jen o fous.

_________________________________________________________________

Zdravím lidičky, já se moc omlouvám a vím že si mám jít vykopat hrob, za to, jak příšerně dlouho nevyšla kapitola. Ale, podám vám vysvětlení. 

Já jsem s tímto příběhem už chtěla seknout, protože se mi nelíbí a prostě jsem už uvažovala, že to smažu a tak. No, jenže mě tak strašně těší ty vaše krásné komentáře (Opravdu za ně moc děkuju, jsou nádherné!), že jsem se rozhodla ten příběh teda obnovit, pokud o to stále stojíte. Pokud stojíte, tak mi to napište do komentářů a já se podle toho rozhodnu, jestli to obnovím nebo smažu. 

A opravdu moc děkuju za krásné komentáře, jste skvělí :*

Kačí ^^