BoruSara OneShots #2

After Years

Jediné co bylo v okolí slyšet bylo tiché broukání a ještě tišší kroky, černovlasé dívky jenž s otevřenou knihou kráčela k bráně Konohy. Černé po pas dlouhé vlasy s růžovými prameny stažené ve vysokém culíku, černé triko, červený kabát, černé kalhoty, červeno-černé boty, cestovní taška na rameni, byakugou seal na čele a černé oči přejíždějící po knize, jenž byla ve starém jazyce. Uchiha Sarada se po třech letech opět objevuje na okraji Konohy. U brány už na ni někdo čekal. ,,Sarado.'' Vytrhne dívku z knihy, vloží do ní elegantní černou záložku a zvedne soustředěný pohled ,,Zdravím Konohamaru-Sensei.'' Poví dívka něžným hlasem s lehkým úsměvem na bledé tváři, u kohokoliv jiného by toto gesto vypadalo neuctivě, ale u mladé kunoichi bylo typické, respektovala autority, avšak po svém a Konohamarua jehož znala celý život, nemohla plně respektovat jako Senseie i když se velmi snažila. ,,Už je to doba co jsme se viděli naposledy.'' Pousměje se muž a přejde k dívce. ,,Půl roku, potkali jsme se když jste byl na misi v deštné a já se učila u tam níž mistryně.'' Potřesou si rukou a i přes jejich věkový rozdíl, výškový už není tak výrazný jako kdysi, naopak dívka, i bez vyvýšených bot, je vyšší než její bývalý učitel. Společně se vydají dovnitř jim známé vesnice.

,,Zaslechla jsem, že se vrátili Mitsuki a Boruto.'' Promluví po chvíli dívka znuděným hlasem, avšak je jasné, že ji to zajímá. ,,Ano, Mitsuki se vrátil před týdnem a Boruto se vrátil předevčírem. Je to jakoby jste se dohodli.'' Podívá se na dívčinu reakci, ta ale nijak výraz nemění. ,,Ne nedomluvili jsme se. O obou jsem jen slyšela, z úst druhých.'' Zakloní hlavu a podívá se na skálu kde jsou vytasené hlavy bývalých Hokage, už to není jejím snem, ale to nikdo vědět nepotřebuje. ,,Myslím si, že spousta věcí bude ve skutečnosti jinak.'' Pousměje se Konohamaru a spolu s dědičkou Uchiha klanu dojde k budově Kageho. ,,Je můj otec ve vesnici?'' Zamyslí se nahlas dívka. ,,Ano, nebo včera večer tady ještě byl.'' Zaklepe na dřevěné dveře. Z druhé strany utichnou hlasy, až se ozve ,,Dále!'' Starší brunet otevře dveře a vejde, a dívka hned za ním, a její pohled přejde přes místnost.

Hokage, Uzumaki Naruto za stolem, jeho pravá ruka a poradce v jednom, Shikamaru Nara, vedle něj, na opačné straně v černém plášti stínový ochránce Konohy a otec Sarady, Uchiha Sasuke, po jeho levici Ninja s maskou, Kakashi Hatake, a na židlích u stolu z opačné strany, Uzumaki Boruto a Mitsuki. Její bývalí spolučlenové teamu 7. Moment ticha přeruší až náraz do okna, jestřáb ze Sauny. Kakashi který u okna postával jej otevře a od jestřába dopis převezme, ten rovnou odeltí, Kazakage, Gaara, neočekává odpověď ihned. Předá jej Narutovi, mezitím, Sarada celou dobu hledí do očí svého otce, když se viděli naposledy, před téměř čtyřmi lety, pohádali se, teď se bezeslova domluvili, že se vše vyřeší potom, později. Saradin pohled, se setká s jiným, modrým, pronikavým, důvěrně známým avšak naprosto odlišným. Ani jeden se neodvrátil, ani jeden neucukl, dokud mezi ně, kdo ví zda omylem či úmyslně vkročil Konohamaru. Oba se proto začali soustředit na konverzaci, jenž se v místnosti odehrávala.

O dvě hodiny později Boruto, Mitsuki a Sarada stáli na cvičišti, Konohamaru a Kakashi něco řešili o kus dál, a bývalý team 7 jen tiše stál poblíž sebe, ani jeden z nich nevěděl, jak začít konverzaci, a ani o čem, už to jsou to více než tři roky co byli naposledy dohromady. Sarada si oba dva prohlédla. Mitsuki, byl pořád vybledlý se světlými vlasy a zlatě-žlutýma očima. Avšak už vypadal více jako člověk, část vlasů, které byly delší než kdysi, byly staženy do drobného culíku. Na zádech mu spočívala katana, u pasu měl pouzdro s házecíma nožema, dalších zbraní si nevšimla. Pohled, stejně jako Mitsuki stočila na Boruta, který koukal směrem k jejich sensei. Blond vlasy, byly velmi podobné délky jako kdysi, jeho oko, už roky zdobila jizva, Sarada jí sama ošetřovala. Byl vyšší, opálenější a bez debat krásnější než kdysi. Katana, vrhací nože a další zbraně jenž jsou pro Boruta typické. ,,Co je?'' Koukne na ně Boruto když si všimne, že na něj oba dva zírají ,,Ten plášť...'' Začne Mitsuki ,,Je naprosto příšerný.'' Dokončí za něj Sarada, a oba se začnou smát, Boruto se ušklíbne a prohlédne si je oba, ale jeho pohled spočine o něco déle na Saradě. Černé vlasy s růžovými prameny, výrazně delší než bývali kdysi. Na čele byakugou seal, oči barvy noci, jenž už nebyly ohraničeny brýlemi. Na Saradiných zápěstích si povšimnul, náramků jenž byly schopny vypouštět smrtící nebo uspávací plyn. Prsteny na vrchním článků prstů jenž se mohly změnit ve smrtící železné drápy. Dýky, vrhací nože, a vějíře, tyto zbraně zaregistroval. Na rameni měla celou dobu cestovní tašku, mohla jí odnést domů, ale nechala si jí u sebe. ,,Haha vtipné, viděli jste sebe?'' Ušklíbne se na ně. ,,No jistě, na rozdíl od tebe, když já projdu, zrcadla nepraskají.'' Ušklíbne se Sarada nazpět a Mitsuki se jen usmívá.