BoruSara OneShots #2

Cesty

Když bylo Borutovi Uzumakimu sedmnáct let, rozhodl se, následovat roli svého mentora a cestovat, jenže byl  zde základní rozdíl, on neodcházel sám. Sarada Uchiha jej následovala, nehodlala opustit svého milého. Proto se jednou v noci zvedli a už se nevrátili. Nějakou dobu o sobě dávali vědět, své rodině, posílali dopisy o tom, kde jsou a jak se mají a co prožili či viděli. Avšak po roce se po nich slehla zem, nikde se neobjevovali a nikdo nevěděl kam zmizeli. Ani nejlepší ze stopařů nebyli schopni tento osmnácti letý pár najít a proto se rozhodili to vzdát. Neliíbilo se jim to, ale nedávalo smysl hledat toho kdo nechce být nalezen. 

Boruto a Sarada mezitím procestovali skoro celý svět a v rámci jejich cest narazili na malou vesnici na okraji území Konohy, kterou si zamilovali, a rozhodli se, že až dokončí jejich cesty usadí se tam. Dohodli se s vesnici a renovovali si starší dům na okraji vesnice s velkým pozemkem a dokonce i s menším jezírkem. Domek měl dvě patra, malou stodolu a velkou zahradu. Společně dali dům dohromady i když se jednalo o nemoderně zařízeno. Zahradu Sarada zaplnila ovocnými stromy, zeleninou a bylinkami. Boruto se jal postavit kurník a pořídili si dvě slepice a kohouta. Později, jako dar od vesnice k jejich svatbě dostali dva koně. Zázrak a Hvězdu. Černou klisnu a bílého hřebce. Nevadilo jim žít takovýto život, byli spokojení a šťastní, nebyli svázaní povinností ninju, jediné co je zajímalo je, staraní se o vlastní živobytí a prodávání toho co měli navíc. 

Boruto miloval když Sarada nosila jednoduché sukně a košile, na hlavě šátek a černé vlasy nosívala ve dvou copech jenž jí splývali po zádech až skoro po kolena, on sám nosívali volné košile a kalhoty, hlavně aby jim oběma bylo pohodlně, při práci okolo jejich malého království. Sarada denně vařila a pekla výborná jídla a starala se o zahradu, na střídačku se starali o úklid domů a on se staral o jezero, opravy a cesty mimo pozemek. Vesnice fungovala ve starém režimu, s dívkou by nikdo neobchodoval. Jemu to nevadilo, nikdy neuměl být zavřený jen doma. Když se začal nedávno nudit, začal stavět studnu a čističku na vodu, byly obě primitivní, ale funkční a to bylo o co jim oběma šlo. 

Když o dva týdny později dotáhl psa, Sarada nadšená nebyla, ale ukázal se jako statečný hlídač a výborný společník a tak Sarada neprotestovala, a ano pojmenovali jej Punťa. Boruto naopak neprotestoval, když Sarada donesla malé mourovaté kotě které Sarada pojmenovala, originálně, Micka. Jenže Micka i přes svou prťavost byla odvážná lovkyně myší, takže taky mohla zůstat. 

Shodli se, že teď bude dobré si od nových zvířátek dát pauzu a až na koloucha, jenž Boruto našel a byl postřelen, postarali se o něj a na popud toho Boruto postavil krmelec na okraji lesa na jejich pozemku. Už měli krmítko pro ptáky a veverky. Dokonce na střeše se jim objevilo čapí hnízdo. Sarada milovala starat se o zvířata všech velikostí a nikdy by žádnému neublížila, kromě pavouku, ty nenáviděla a nutila Boruta aby je vyhazoval. 

Po pěti letech se na misi v malé vesnice na okraji Konohy objevila skupinka ninju z Konohy. Shikadai, Inojin, Cho-Cho a Mitsuki. Cho-Cho se po novém místě rozhlížela, byla to její první mise po porodu její dcery, a tak už nebyla tolik zvyklá jenže poté něco, někdo upoutal její pozornost. ,,Hele kluci, není to Boruto?'' Všichni se ihned podívají směrem jako dívka tmavší pleti a měla pravdu. Byl to jejich blonďatý přítel, který zrovna na koni odjížděl  směrem opačný kraj vesnice. Bez dohody či reakce se ihned vydali nenápadně za ním jako jeden člověk. 

Rychle pochopili, že dojel k domu kde bydlí, když koně postavil do přístřešku ke byla i klisna a dvě hříbata. Zahrada byla plná stromů, květin, ovoce, zeleniny a hraček. Po chvíli viděli jak ze dveří vystřelili tři malé postavy a Boruto si čapl na zem a roztáhl ruce, a všechny malé postavy objal. Co je ale překvapilo, že děti na něj jako jeden zavolali ,,Tati!!'' Těsně předtím než mu skočili do náruče. ,,Nezlobili jste maminku? Nedělali jste jí problémy že ne?'' Usmíval se Boruto na tři zlobidla co na něm vyseli jako koaly. 

,,Neboj se, a pojď se najíst, než ti to vystydne, zase budeš nadávat.'' Boruto se usmál na černovlasou ženu ve dveřích domů, jenž byla v bílých šatech s rozpuštěnými vlasy a jednou rukou na a druhou rukou pod velkým těhotenským bříškem. Chvíli jí jen s úsměvem pozoroval, ale poté dal na její  radu, miloval její vaření. Děti si běželi hrát dovnitř a Sarada vešla do domu. Teď, na konci osmého měsíce jí nebylo na slunci moc dobře, tudíž na něj nechodila. Jemu to nevadilo a i přes jeho protesty mu naložila ovocné knedlíky a on poděkoval a neváhal začít jíst. Přitáhl si ji na sebe. a jemně začal hladit její bříško, ona se usmívá a jemně hladí jeho vlasy. 

V rámci posledních pěti let dala Sarada Borutovi čtyři děti a páté bylo na cestě. Jako první byla dvojčata Saruto a Hanami, Saruto kopie svého otce a Hanami byla kopie své matky, ale byla to tatínkova princezna. O rok později se narodil Minato, opět měl blonďaté vlasy, avšak každé oko jiné barvy. Sanada se narodila předčasně před necelým rokem a zatím se nedalo poznat po kterém z rodičů bude. Sarada měla silný pocit, že jim do rodiny přibude opět chlapec, byla si tím skoro jistá, ale Borutovi to neříkala. Milovala všechny své děti a i přes horor co pro ní vždy byl porod, milovala i své těhotenství, přišla si při něm vždy důležitá, přišla si užitečná. Přes okno pozorovala jak si Saruto, Hanami a Minato hrají na zahradě, Sanada spinkala nahoře v postýlce, byla tvrdým spáčem jenž se nedal jen tak rozhodit, tohle měly všechny děti po svém otci. Naopak jako Sarada kterou probudilo cokoliv a kdekoliv. 

Po jídle Boruto Saradě pomůže uklidit kuchyň a poté se vydá ven za dětmi, o pozorovatelích věděl, ale nechtěl s nimi mluvit, proto si tiše oddychl, když už poblíž jeho domu nebyli, věděl, že se o tomhle všem dozví všichni doma, ale teď mu to nevadilo, teď je šťastný se svou rodinou a doufá, že se Konoha nerozhodne jim to kazit.