Little lies.. //FF MinSung

13.🧡

Další den po rozhovoru se Sohee se Jisung ocitl v parku, kde se s ním chtěl sejít jeho dávný přítel a důvěrník, Hyunjin. Bylo brzké ráno, kolem panoval klid, jen sem tam se ozvalo cvrlikání ptáků. Jisung cítil, že potřebuje někoho, komu může říct vše, co ho poslední dny dusí.

Hyunjin se objevil v dálce a zamával mu. Jakmile přišel blíž, bylo vidět, že o Jisunga má starost. Hyunjin se posadil na lavičku vedle něj, pečlivě si ho prohlížel a pak mu vřele poklepal na rameno.

„Co se děje, Jisungu?“ začal opatrně. „Vím, že něco tě trápí. A myslím, že to má co dělat s Minhem.“

Jisung si povzdechl a sklopil pohled. „Hyunjine, celá moje rodina, dokonce i Sohee… všichni si myslí, že Minho není pro mě dobrý.“

Hyunjin pokýval hlavou, chvíli mlčel a pak se usmál s lehkou ironií. „Jisungu, tvoje rodina to nikdy úplně nepochopí. Vyrůstal jsem ve stejném prostředí. Víš, že to mají jinak. Ale mě zajímá, co cítíš ty. Ne oni, ale ty.“

Jisung se zamyslel, snažil se najít slova, která by všechno vysvětlila. „Minho mi rozumí. Když jsem s ním, je to… jiné. Cítím se sám sebou. Je jediný, kdo mě přijímá bez otázek, bez podmínek.“

Hyunjin se zadíval na Jisunga, jeho pohled byl vážný, ale laskavý. „To je důležité, Jisungu. Ale vím, že to není jednoduché. Pro tebe ani pro něj. A musím se tě na něco zeptat – jsi si jistý, že ten tlak, který na vás oba rodina vyvíjí, váš vztah nezničí?“

Jisung se zachvěl, ta otázka mu přišla jako rána přímo do srdce. Otočil se na Hyunjina a zatvářil se odhodlaně. „Já to vydržím, Hyunjine. Pro Minha mi to stojí za to.“

Hyunjin si povzdechl a objal ho kolem ramen. „Jsi silný, Jisungu. Ale i silní lidé někdy potřebují pomoc. Pamatuj, že já jsem tady pro tebe, kdyby tě rodina nebo kdokoliv jiný zkoušel zlomit.“

Tato podpora od Hyunjina byla pro Jisunga jako světlo v temnotě. Poprvé po dlouhé době cítil, že v téhle bitvě není sám.

Jisung odešel z parku s pocitem klidu a naděje, který mu setkání s Hyunjinem přineslo. Ten večer se rozhodl vše říct Minhovi. Když dorazil k němu domů, našel Minha sedět na pohovce s knihou.

„Myslel jsem, že budeš uvažovat, jestli dnes vůbec přijdu,“ řekl Jisung trochu nesměle.

Minho se pousmál a položil knihu stranou. „Věřím ti, Jisungu,“ odpověděl jednoduše.

Jisung si sedl vedle něj a vzal ho za ruku. „Mluvil jsem dneska s Hyunjinem,“ začal a okamžitě ucítil, jak se mu Minho jemně opřel o rameno. „Řekl mi něco, co jsem potřeboval slyšet... že nejsme sami.“

Minho přikývl a usmál se. „Hyunjin tě vždycky podporoval. To je dobře. Ale… někdo se mě snažil dneska přesvědčit, abych tě opustil, Jisungu.“ Minho najednou ztuhl, jako kdyby chtěl najít správná slova, a pak zašeptal: „Byla to Sohee.“

Flashback:

Sohee si s Minhem domluvila schůzku v malé kavárně, kam obvykle chodívala studovat. Když dorazil, čekala na něj u stolu v rohu, stranou od ostatních hostů. Usmála se na něj, ale v očích měla podivný výraz – ten zvláštní mix starosti a rozhodnosti, který Minho dobře poznal.

„Minho, děkuju, že jsi přišel,“ začala, jakmile si sedl naproti ní.

Minho přikývl. „O co jde, Sohee? Říkala jsi, že to nemůže počkat.“

Sohee si povzdechla, chvíli si upravovala hrníček s kávou a pak na něj upřela vážný pohled. „Minho, chci, aby ses nad tímhle zamyslel vážně… Opravdu myslíš, že tohle všechno, co teď s Jisungem prožíváte, stojí za to?“

Minho se zamračil. „Co tím myslíš?“

„Vím, že Jisunga miluješ,“ řekla Sohee tiše, „ale musíš si uvědomit, jak to pro něj všechno je těžké. Jeho rodina… všichni proti vám… a já jen nechci, aby kvůli tomu všemu trpěl.“

Minho si ji chvíli prohlížel, jako by se snažil pochopit, co vlastně chce říct. „Chceš, abych se s ním rozešel? Myslíš, že by to vyřešilo jeho problémy s rodinou?“

Sohee přikývla, ale hned pokračovala: „Jen přemýšlej, Minho… Tohle je pro něj obrovský tlak. Myslíš, že je připraven obětovat rodinu? Jisung má rodinu pořád rád, i když oni to nedokážou pochopit. Pokud ho miluješ, možná bys měl zvážit, co je pro něj nejlepší.“

Minho se ošil, přejel si rukou po tváři a odvrátil pohled. „Jisung je dospělý člověk. Ví, co chce, a pokud se rozhodl zůstat se mnou i navzdory tomu, čím prochází, pak mám povinnost ho podpořit, ne opustit.“

Sohee si povzdechla, ale nepřestala. „A co když se jednoho dne pod tím tlakem zlomí? Co když se na tebe jednou podívá a bude si myslet, že kvůli tobě ztratil všechno? Možná právě tohle je ten okamžik, kdy bys mu měl dát volnost, aby mohl znovu najít sám sebe.“

Minho jí pohlédl přímo do očí, jeho pohled byl chladný a odhodlaný. „Sohee, já vím, že se o něj staráš. Ale rozhodnutí, co je pro něj nejlepší, je na něm, ne na tobě nebo na mně. Byl jsem připraven čelit všemu po jeho boku – a on se rozhodl čelit tomu se mnou. Nechci si jednou říkat, že jsem to vzdal, když mě potřeboval nejvíc.“

Sohee zavrtěla hlavou, trochu zoufale. „Minho, já jen… nechci vidět, jak se oba zraňujete. Miluješ ho, já to vím. Ale někdy je láska o tom, nechat druhého jít.“

Minho se pousmál smutným úsměvem. „Sohee, děkuju, že ti na nás záleží. Ale náš vztah není tvoje věc. Pokud má Jisung pochyby, řekne mi to. Do té doby zůstanu s ním. Vím, že kdyby to bylo naopak, udělal by pro mě to samé.“

Sohee nakonec rezignovaně přikývla, i když v očích měla stále výraz obav. „Dobře, Minho. Doufám, že se mýlím. Doufám, že tohle všechno zvládnete.“

Minho se zvedl a přikývl jí na rozloučenou. „Sohee, vím, že se o něj bojíš. Ale právě teď není čas na to, abychom ho odháněli. Teď je čas bojovat.“

The end of flashback.

Jisung se k němu otočil, překvapený. „Cože? Ona přišla za tebou? Co ti řekla?“

Minho zaváhal, ale nakonec se rozhodl, že Jisungovi nic nezamlčí. „Přesvědčovala mě, že bychom si měli dát pauzu. Říkala, že tě tím chráním před problémy s rodinou, že pokud tě miluju, udělám to pro tebe.“

Jisung ucítil, jak se mu v hrudi vzedmul hněv, ale Minho ho stiskl za ruku a uklidnil ho. „Neudělal jsem to, Jisungu. Vím, co k tobě cítím, a vím, že ty mě potřebuješ stejně jako já tebe. Nikdo nemá právo rozhodovat za nás. Ani Sohee.“

„Minho,“ zašeptal Jisung, „já... jsem tak rád, že jsi to odmítl. Tvoje láska mi dává sílu. Vždycky budeš moje volba, ať se děje cokoli.“

Na chvíli se objali, oba dojatí tím, jak silně jsou propojeni a jak hodně si vzájemně věří. Pak Minho promluvil: „Ale musíme být připravení, že nás budou zkoušet zlomit i dál. Sohee možná nebyla poslední. Nejspíš se brzy objeví i další.“

Jisung přikývl, odhodlaný. „Ať už přijde kdokoliv, zvládneme to. Slíbil jsem ti, že za náš vztah budu bojovat, a ten slib dodržím.“

Minho ho políbil na čelo a jemně zašeptal: „A já ti slibuju, že ti v tom nikdy nebudu překážet.“

___

Děkuji moc za všechny ohlasy u této knížky vážím si toho.