Pokus č.1, Fantasy, Příběh,

6. Rozřazování

Když jsme si povídali ve Velké Síni, tak jsme najednou zaslechli nadávky našeho školníka. Byl to silnější muž s prořídlími vlasy ve středním věku a to horší, lehce se naštval. A za chvilku jsme zjistili co ho naštvalo.
"Viiiiiiiiiii." vydával Tomáš, když se klouzal na bahnu co měl na botách. To ale nebylo to nejpřekvapivější. Byl od bot po kolena celý od bahna spolu s rukávama a ne nevím co tam dělal. Ale všichni se začali řehtat jak blázni, když jsme viděli ten výjev. Školník co za ním běžel, totiž uklouzl a jel po těch stopách jak tučňák na ledu.
"Za tohle máš měsíc po škole řval na něho po chvíli školník, ale to už sem přišel ředitel a zábava skončila.

"Uklidněte se prosím pane Sedláku, já mu vyberu odpovídající trest." řekl a poslal školníka do kabinetu.
"Tak co s tebou uděláme... Už vím, budeš ještě dnes, bez kouzel umývat všechny ty stopy co po tobě zbyli a pak se omluvíš panu Sedlákovi." řekl a začal s rozzařováním pomocí medailí. Vždy je museli žáci namočit do tekutiny v kotlíku a podle barvy na jakou se změnila, šli do takové koleje.
Když jsem čekala až na mě dojde, všimla jsem si jak u nebelvírského stolu sedí má starší kamarádka Anežka. Nechápala jsem, proč mi nic neřekla a tak jsem na ni byla naštvaná a kdo by ne. A ona, když jsi všimla, že ji sleduju, tak se jen usmála. Ale už jsem slyšela"Vanesa".

A tak jsem chtě nechtě musela jít a ponořit svoji medaile do toho. Naštěstí se zbavila do zářivě červené a já mohla jít do Nebelvíru!!!
Jak asi tušíte byla jsem moc ráda, že tam můžu jít. Byly tam totiž Any a Alice.

Povídala z Any, protože mě zajímalo, proč nic neřekla a proč tady nebyla první den a zjistila jsem, že byla nemocná.
A po chvíli co jsme si povídali se do nebelvíru ještě dostali: Karel, Sofie a k mému neštěstí i Tomáš a Adam. Nevím jak je tam přežiju, ale Ája se sem naštěstí taky dostala, ne jako Zoja ta se dostala do Zmijozelu.

Z mého hloubání mě vytrhl až hlas  mé kamarádky perfektky Anežky, co svolávala prváky, aby šli s ní na kolej.