Pokus č.1, Fantasy, Příběh,

4. Cesta loďkami a večeře

Jako vždy jsme měli začít tím, že loďkama pojedeme od vesnice Chroustovice (kde jsme vysedli z vlaku) po vodnaté řece Dyji až k hradu.
Tak jsme si sedly já a Ája a měla si k nám prisednout i Hanča, ale předběhli ji kluci (Tomáš a Adam), kteří si k nám sedli.
"Tady měla sedět Hanča!! " řekly jsme rozhořdčeně.
" Měla, to znamená, že už nemá řekl s úšklebkem Tomáš
"Pořád ji tu chceme" řekly jsme.
"To je tak zlé sedět chvíli vedle nás. Jsme docela v pohodě" řekne se smutným pohledem Adam a doufajícím výrazem.
"Stejně není další volná loďka s 2 místy." přidá se Adam.
"Tak je ignorujme. " povzdechne si Ája.
"Chvíli to asi vydržíme." přidám se.
"Vidíte, že to nebylo a nebude zas tak těžké." řekne Vingárek a mile se usměje.
Možná není zas tak špatný pomyslím si.

Můžete si sednout k jakékoliv koleji kde budete, až do zítřejšího rozřazování podle toho jak se zachováte u toho večerního úkolu v lese. Ale o něm vám určitě už říkali že?
řekla mile vyhlížející paní středního věku, co jse nám představila jako Lydie Malá.
"Co?! Nic nám neříkali!!!" řekne Tomáš.
"Říkali ty jsi na to zapomněl" řeknu já a Ája.
"Zítra budete mít jednu vyučovací hodinu, kde si to ještě zopakukete a pak celé odpoledne." řekne učitelka a pobídne nás ať si někam sedneme.

Rozhodli jsme si sednout (já, Ája, Alena a Zoja) k Nebelvírskému stolu na opačnou stranu od kluků a v klidu jsme se najedli a šli spát do Nebelvírské věžu.