Pokus č.1, Fantasy, Příběh,

7. Začátek vyučování

Hned druhý den se nám málem povedlo zaspat, naštěstí nás probudila Valerie (naše čtvrtá a poslední spolubydlící) i když ne úplně nejlepším způsobem.

"Vstávat, holky je 7:20!" řekne a použije na všechny aguamenti.
"Héj, nemusela si nás polívat!" začnu si stěžovat po nepříjemném budíčku.
"Budeme to muset všechno sušit." přidá se nevrle Ája
"Znám kouzlo na sušení."zachrání nás Alice.
"A usušíš nám to?!" ptá se Ája.
"Jo, proč by ne? Sicco!" vyřkne a vysuší naše mokré věci.
"Díky" řekneme a začneme se připravovat na výuku.

"Mít jako první hodinu informatiku, by mělo být zákázané!" řeknu po hodině s nepříjemným učitelem.
"Tak a teď máme všemi milovanou matiku." řekne Ája.
"Neeeeee." odpovíme jednohlasně a já dodám "Už se těším až budeme mít kouzelnické předměty a pak volno."
"Jo a nechtěli byste jít zítra lézt? Blízko hradu jsou skály s jednoduchýma cestama a nebo v Jeseníku je lezecká stěna a cesta tam by trvala asi jen 50 minut bez kouzel." ptá se  Ája.
"Jo určitě." odpoví hned Val se Zojou, která se u nás nečekaně objevila.
"Jo, možná bychom mohly." váhavě přikývnu. Jen Alici se moc nechce.
"No, já nevím, co když spadnu, protože se utrhne lano, nebo...
" Neboj nic se ti nestane." povzbuzuje ji Ája.
" Jo, bude to v pohodě." přidám se, se Zojou.
" Tak jo zkusím to. "
" Výborně, ale půjdeme na skály nebo dovnitř na stěnu? Já bych šla na skály. "
"Já taky." řekne hned Zoja.
"Takyyyy." přidá se Val.
"No, ale já jsem nikdy na skalách nebyla a bude tam zima a brzo bude i tma." řeknu a Alice dodá "Nebude to i nebezpečné?!".
"Nebylo by to, ale když se bojíte.. tak půjdeme zítra na stěnu a až bude jaro a tepleji tak půjdeme i ven ok?" povzdechne si Ája.
"Ok, jo." shodneme se, i když všichni né úplně nadšeně.

Ten den později :
"Já se bojím těch lektvarů. Ten úča Malý mě zabije jestli tam budu mít chybu." říká Alice.
"My máme stejného učitele jako na informatiku?!!" zděsí se i Ája. A já zděsím asi ještě víc než ona.
"No už to tak vypadá.." řekne Zoja v klidu.
"Nějak to přežijem." přidá se i Val.

"Dobrý den, jmunuju se profesor Malý v mých hodinách budeme dělat hlavně lektvary a na koleji si vždy nastudujete kopitolu dopředu a dnes budete připravovat lektvar klidného spánku. A jelikož jste ještě pravděpodobně nedělali žádný lektvar, tak  ho budete dělat ve stejných dvojicích podle učebnice." uvítá nás ve stísněné učebně sklepení, kde jsou různé nálev s živočichama a s lavice na kterých jsou kolíky. Mezitím se já i Ája se zatváříme zděšeně.
"Četl jsi ten recept? Já totiž ne" ptám se.
"Já si četl jen suroviny, a proto co kdybych šel pro ingredience a ty si ho podrobně přečetla?" řekne Adam.
"OK." řeknu a přemýšlím, že sám je docela v pohodě. Jak se vrátil, tak jsme začali souztředěně pracovat a měli jsme to skoro jako první.
"... váš lektvar taky vypadá docela dobře. Máte oba za jedna. Zbytek třídy co jsem nejmenoval dostane za 3 až na jednu dvojici a to je pan Tomáš a slečna Andrea. Co jste to vytvořili?! Vypadá to jako něco mezi výbušninou a jedem!! Oba máte za pět a příště se laskavě víc snažte. "řekl a pustil nás na chodbu.

Mezitím co jdeme na pozemky, kde máme péči o kouzelné tvory, což je určitě výborný předmět, protože ho máme s hodnou učitelkou Malou.
" Tomáš je hrozně nesoustředěný a zkazil nám to chybám z nepozornosti!" vylívá si Ája zlost na Tomáše.
"Však se tak chová vždycky." uklidňuju ji.
"Já vím, ale on i vypadá, že je mu to jedno a
nenechá mě to udělat líp jak on! Místo toho mě s tím předběhne a udělá to špatně!.." zuří Ája dokud...
"To je jasné, že tě předběhnu, když běháš tak pomalu." ušklíbne se Tomáš a Ája už vytahuje hůlku, čehož si všimnu až pozdě..
"Rictusempra!"vyřkne, ale Tomáš uhne.
" Expeliarmus! "oplatí ji útok a trefí se.
" Vyhrál jsem."řekne s nadšeným úšklebek. To si ale nevšimne, že já se do souboje připojím taky.
" Expeliarmus!" a najednou mám 2 hůlky, z toho 1 dám hned Áje.
" Hele to nebylo fér. Co si dát dnes po škole u jezera souboj?" ptá se Tomáš.
"Vyhrála jsem fér a souboj si můžem dát v kroužku ne?" řekne Ája.
"OK, tak v kroužku." řekne a poodejde blíž k ostatním studentům, co čekají na hodinu.

"Dobrý den, jmenuji se profesorka Borůvková a ráda bych začala úvodní hodinu péče o kouzelných tvorech, ale musím vyřešit jednu záležitost. Ráda bych, aby se přihlásili studenti, co zde provozovali souboj. Jestli to uděláte bude mírnější trest." řekla a tak jsem se já a Ája zktoušeně přihlásil ještě s Tomášem.
" Jsem ráda, že jste se sami přihlásili a proto máte jako trest jen nazbírat košík třemdavy, ale pozor může vás popálit."řekla a začala nám vysvětlovat o čem budou její hodiny.

Ten den okolo 19 hodiny na školních pozemcích: "Mě vadí, že tam můžem jít až za tmy abychom to mohli nazbírat." stěžuju si,protože máme jít do toho tmavého lesa, kdy žije hodně magických zvířat. A ještě tam jdeme sami a máme zbírat tu rostlinu.
"Jo, teď bych o dost radši seděla v posteli a četla si knížku. Aspoň tu máme sebou Kairu." řekla Ája a pohladila svou testrálku po nozdrách.
"Ty se máš, si mnou by Dora (želva) jít nemohla." řeknu.
"Však Kaira nás bezpečně povede a bude na nás obě bude dávat pozor." řekne Ája chlácholivě
"Se bojíte?" přijde k nám Tomáš.
"Ne, jen se nám nechce." řekne Ája.
"To ty se spíš bojíš ne?" řeknu a ušklíbne se.
"Ne, nebojím se. To vy tady máte testrála na ochranu. A jo, vidím ho kvůli lektvaru." pokračuje Tomáš s ušklebkem.
"Kaira je tu proto, aby nám pomohla najít tu rostlinu. Tenhle les totiž zná a lidi s ní můžou komunikovat myšlenkama..." vykládá Ája
"Stop já vím. My máme doma dva testrály a asi i podobný druh." řekne Tomáš.
OK, tak už pojďme." pobídnu je a my vyrazíme v čele s Kairu, co nás vede.

" Už toho máme dost, pojďme na kolej." řekne Tomáš.
" Ne, nemáme tohle není plný košík, to je plné že 2/3." nesouhlasím.
"Jo, ještě chvíli musíme zbírat."
"Ne, je to plné."
"Není! "
"Je!"
"Není!"
....
Hádáme se dokud... Neuslyšíme stádo kopyt.
"To jsou kentauři, naštvaní!" řekne zděšeně Ája.
"Mizíme." řekne Tomáš, ale to už běžíme lesem. V čele běží Kaira a za ní hned Tomáš. Jako poslední jsem já s Ájou.
"Vypadá to, že jsme je setřásli." říkám, když jsem otočená dozadu. Vtom jsem zakopla! A to blbý kořen! Padám na ruce dopředu a nohu mám obtočenou kořenem!
Po chvíli si vyprostím nohu od magické rostliny, ale noha mě dost bolí.
"Jsi v pohodě." ptá se Ája.
"Jo až na nohu. Kvůli té rostlině mě bolí!" stěžuju si.
"Dokážeš dojít do hradu?" ptá se Ája.
"Myslím, že jo." řeknu a pokusím se postavit, ale mou pravou nohou projede hrozná bolest. A začnu padat. Nedokážu stát. Naneštěstí mě, ale Tomáš podepře, aby mě to tolik nebolelo a mohla jsem stát.
Nestihnu zareagovat a už mě vysadí na testrála.
"K hradu bys nedošla, tak můžeš jet na testrálovi."
"Dík." zamručím, naštvaná s toho, co se stalo.

Zbytek cesty jedu na hodné Kaiře a snažím se ignorovat ostrou bolest v noze a Tomáše. Na Kaiře dojedu k ošetřovně, kde to vysvětlíme a ošetřovatelka Jasmin si mě přebere do své péče. U ní zůstanu až do čtvrtku rána.