lepší je snít než žít../w youtubers UKONČENO

Sen první

     Ze školy jsem se domů doplazila ve tři hodiny. Díky tomu, že ze školy chodím povětšině sama a po cestě se nic zvláštního neděje, tak moje bolest a strach nebyli ničím zahnáni. Doma mě už na stole čeká mámin vzkaz napsaný úhledným písmem na maličkém papírku. Splním vše, co mi ten papírek rozkázal a při tom si v hlavě odehrávám příběhy, které se nikdy nestanou. Příběhy, které navždy zůstanou v mé hlavě. No a já jen doufám, že mi do mé hlavy nikdo neuvidí, protože za některé konkrétní představy se i stydím, nebo si je spíš nechci připustit. 

  Všechny mé povinnosti za doprovodu mých představ mám splněné a namísto toho, abych četla knihy, které jsem kdysi tak milovala, zakotvím u břehů internetu. Nejdříve facebook, potom ask, vzápětí toho ovšem jako vždy lituji, když si přečtu některé komentáře o Něm nebo vidím jeho fotku. On je pro mě nedosažitelný cíl jako pro pozemské vědce naděje, že objevý život ve vesmíru. Je to něco, čeho nemůžu nikdy dosáhnout a to z pár prostých důvodů: nejsem ničím vyjímečná, nejsem hezká ( aspoň podle mě), stydím se, no a žiju tam, kde žiju: tady. Zatímco on je tam. Je to vlastně strašně zvláštní, myslím to, jak se obyčejný kluk v podstatě téměř za pár týdnů stane ,,hvězdou,,, které by k nohám padla půlka puberťaček v Česku i na Slovensku. Jak se obyčejný kluk může tímhle stát. Jak obyčejný kluk má tolik štěstí. Zatímco jedna z  malých rybek v oceánu jen tajně sní, že bude její, nebo že se s ním pouze potká.

    Uvažování o tomhle po.....m životě mi zabralo celé odpoledne a ze zamyšlení jsem se probrala teprve, když mě máma pozdravila. Mám nepsané pravidlo, že na youtube chodím až když jsem sama, a to znamená, až když jdu spát. Napíšu něco do vyhledavače a už se mi objeví jeho nové video. Mé první já mi říká, ať se podívám. Mé druhé já velí, ať to v žádném případě neotvírám, že mi to přinese pouze bolest. V první chvíli vítězí mé první já, ale v půlce videa zvítězí to druhé. A já poražená zbraněmi lásky padám s očima plnýma slz na polštář v mé posteli. Tolik to bolí...

    Nemůžu usnout. Za nic na světě nemůžu. A to i přes to že má duše netouží po ničem jiném. Skoro po hodině bezpředmětného přemítání  se konečně dostavý spánek. Spánek- mé vykoupení. Pomalu se mi začíná zjevovat začátek mého snu a tentokrát je úplně jiný, než ty ostatní. Mé podvědomí se zalekne, že tento sen bude o něčem jiném, než na co čekám, ale jak by mohl. V tom snu ležím na posteli. Na obrovské posteli z materiálu podobajícímu se lehkým obláčkům. Najednou se vše vyjasňuje, nejsou to obláčky, jen obyčejná malá postel. Můj život začíná, protože on právě přichází.

Hned jak ho vidím, tak se mi rozbuší srdce, že se až divím, že ještě nevyletělo z mého těla ven.  I když je to jen sen, což si v této chvíli vůbec neuvědomuju, cítím ten tlak ty slabé nárazy do hrudníku na mém skutečném těle. Posadím se na posteli, ale najednou si uvědomuji, že to vůbec není postel a že se pokoj kolem mě náhle proměnil v louku. On tu ale stále je. Je  blíž a blíž. Pozoruji jeho chůzi, postavu, obličej i vlasy. Má tak krásné oči, oči, které mě okamžitě očarují. Dívá se na mě tak záhadně a já nedokážu vyčíst, co se mu honí hlavou. Když už je téměř vedle mne, promluví: ,, Tak som ťa konečne našiel, kam si sa stratila? ,, ,, Musela jsem odejít, bylo tam moc lidí. ,, odpovídám, protože se mi do mysli konečně dostavilo vysvětlení této situace: S mojí kamarádkou jsme jeli na dovolenou na slovensko no a umínili jsme si, že pojedeme zrovna do onoho města. No a štěstí nám přálo a my jsme je potkali, ze všech ostatních zrovna my. V tuto chvíli vám možná došlo, koho tím ,,je,, myslím.  A jestli ne, nevadí. Dozvíte se to. Byli tři a my také tři. Pro vysvětlenou: já moje kamarádka a její sestra. Zvláštní, ale každá znás ,,toužila,, po jiném z těch tří a nebáli jsme se projevit své sympatie, ani jim to nedělalo nijak výrazný problém. Všichni tedy nás šest jsme šli do takové místnosti, tedy zavedli nás tam ti tři. Ano velice naivní, ale v tom snu se to tak stalo. Jako další ,,indicie,, k odhalení těch tří vám řeknu, že tu místnost jsme jak my tak oni nazývali kumbál. Hned jsme si začali o něčem povídat, ani nevím o čem, protože já jsem stále nemohla uvěřit tomu, že je tu, ve stejné místnosti a to dokonce i s tím ,, pofidérným,, klepetem. Bylo to užasné, jenže mé srdce a zvrácená mysl mi veleli, že pouhá slova mi nestačí, že chci činy. A i když to byl ,,jen,, sen, což jsem si samozřejmě neuvědomovala, tak jsem měla dost slušnosti, abych se na něj ,,nevrhla,, před zraky všech. Zvedla jem se a odešla jsem a mé srdce i mé city doufali, že půjde za mnou. Šel.

   ,, Moc ľudí na čo? ,, zeptal se a já jsem se rádoby spiklenecky usmála. I on to řekl s úsměvem, protože mu to zřejmě došlo. ,, Môžem?,, zeptal se a ukázal na místo v trávě vedle mě. ,, Jasné,, Stále mu zůstával úsměv na tváři a posadil se vedle mě. ,, Jaké to je, být slavný? ,, neubránila jsem se otázce. ,, Celkom na hovno. ,, odpověděl mi s neskrývaným pobavením. ,,Proč?,, ,, Kamkoľvek idem tak ma niekto sleduje. ,, ,, Aha tak to se mezi ně počítám i já. ,, řekla jsem a zasmála jsem se.                  ,, Trochu,, ,, Tak promiň. ,, usmála jsem se na něj jak to v tu chvíli nejlépe šlo. ,, Nevadí, má to aj isté výhody. ,, nevím jestli se mi to jen zdálo ( dost hloupé říkat tohle ve snu) , ale mrkl na mě. ,, Jaké?,, po této otázce hloupost tohoto snu dosáhla vrcholu, protože mě políbil a zárověň i objal. Přísahám, že se mi zdálo o tom, jam mě objímá a líbá Peter. Kdyby to bylo ve skutečnosti, tak bych zůstala rozpačitá, jenže tohle byl sen, a tak jsem mu polibky začala oplácet. Uvnitř mě se prala stydlivost se chtíčem. Jeden se bál a říkal mi, ať se spokojím s polibky, ať to nezkazím, no a druhý mi kázal být odvážná a sundat mu tričko. Moc dlouho jsem neváhala a tričko jsem mu opravdu sundala. I on mě svlékl tričko. Polibky nepřestali, jenže ve mně začala vítězit stydlivost. Nebylo proto, že bych byla panna, to vůbec ne, ale proto, že to byla tak neuvěřitelně silné chvíle, že jsem ji nechtěla ničím pokazit. Setrvávala jsem v jeho objetí a užívala jsem si teplo jeho těla. Bylo to více než příjemné. Toto objetí trvalo velice dlouho, ale mně nevadila jednoduchost dlouhých minut strávených takto. Něco mi šeptal do ucha. Měl tak příjemný hlas. Tak příjemný, že bych tomu nevěřila, kdyby mi to někdo řekl. 

   Tahle chvíle ale netrvala věčně, protože tentokrát vyhrál chtíč boj v jeho duši. Začal mi svlékat i zbytek oblečení a já jsem se nebránila, spíš naopak: svlékala jsem ho také. Uvnitř mě se doslova mlátilo tisíce emocí, a tou nejsilnější bylo nevýslovné štěstí. Jenže ve chvíli, kdy jsem ho cítila ve mně se můj sen začal pomalu vytrácet. Marně jsem se snažila znovu usnout. Budík byl neúprosný a svým způsobem i nemilosrdný. Nechtěla jsem se probudit. Bylo to horší než bolestivé mučení. 

Vítej zpět v realitě pomyslela jsem si a ač smutná a naštvaná jsem vstala a vydala jsem se na pouť napříč novým dnem.