lepší je snít než žít../w youtubers UKONČENO

Sen třetí

   Sen, který se vám chystám povědět dnes je v pár ohledech trochu jiný, než ty ostatní, i když ne zas tak moc. Můžu ale říct, že to byl krásný sen, jeden z těch nejlepších, jaké jsem kdy měla. Nutno říct, že byl mou odměnou za přetrpění naprosto příšerného dne. Usnula jsem a hned jak se začali objevovat první náznaky přicházejícího snového světa, tak moje špatná nálada ihned opadla.

   Najednou jsem se ocitla na nějaké oslavě. Nevím, kde přesně to bylo, ani co se slavilo, ale vím, že jsem se jako vždycky držela poblíž rodičů a snažila jsem se být nenápadná a taková, aby jsem to tam nějak přežila a nemusela jsem se stát středem pozornosti, jenže jsem hluboko v srdci chtěla pravý opak. Vlastně ten sen znázorňoval přesně to, co dělám ve skutečnosti. Jenže dnes to bylo přece jenom trošku jiné. Nenápadně jsem koukala po všech ,,chlapcích,,, kteří byli na dohled a doufala jsem, že si mě aspoň nějaký všimne. Musím uznat, že výběr byl veliký. Bylo jich tam opravdu, ale opravdu dost. jenže jak to tak bývá, buďto byli s někým v páru no a nebo mě prostě ignorovali. Takhle to šlo docela dlouho a já si šla s rodiči sednout ke stolu s nějakými známými úplně zbavena nadějí, že bych si ten večer ještě mohla nějak užít. Ani nevíte, jak moc je to deprimující, když vás nikdo neposlouchá a vy ani nemůžete nic pít, protože na to zkrátka nemáte věk. Seděla jsem u stolu dlouho a snažila jsem se nevnímat ten absolutní nezájem všech kolem mě. V hlavě jsem si odehrávala nejrůznější scénáře, po kterých jsem toužila. Jenže nic, nic a pořád nic.Stále jsem jen seděla na místě a naděje na splnění jakýchkoli dobrodružství mi byla v nedohlednu. Jenže potom jsem to uslyšela. Bylo to úžasné, ten rytmus a ..nikdy jsem nic podobného nezažila. Aby to bylo jasné, tak mluvím o písničce. Nevím jak se jmenovala, ani kdo ji zpíval, ale byla naprosto perfektní. nemyslím, jako že by se dala poslouchat jen tak, když jedete ve vlaku. Ta písnička nutila tančit. To nutkání se nedalo přehlížet. Měla jsem hroznou, ale fakt hroznou chuť se zvednout a jít. Mezi stoly byl malý prostor, kde by to šlo, jenže já tančit neumím a navíc na ten plácek vidí úplně všichni. Představovala sem si, jak tam jsem, a jak se na mě všichni koukají a smějí se mi, co to vyvádím. Ale ta chuť byla silnější a já jsem si v duchu odpočítala tři,...dva,...jedna..teď. A byla bych se nezvedla, kdyby mě najednou ze židle doslova nezvedl jeden kluk. Bylo trochu šero, tak jsem ho v první chvíli nepoznala, ale potom.... zastavilo se mi srdce, ani nevím proč, jenže zase rychle naskočilo, protože už jsme byli přímo uprostřed toho plácku a všichni na nás koukali. Byl to Matúš. Ani jsem nemrkla a už jsme tančili. Byla to nejdivnější věc, jakou jsem kdy zažila. ( ve skutečnosti zažila, ve snu bylo pár věcí ještě podivnějších) Tančili jsme přesně tak, jak jsem to ještě před chvílí zažívala v iluzích. Byl to neuvěřitelně rychlý tanec, který dokonale ladil s rytmem hudby. Bylo to, jakoby jsme se svíjeli po tanečním parketu a mě se jen vybavilo to video, kde Matůš tančil s Explem Hříšný tanec. To, co jsem stačila zaznamenat ve výru pohybů bylo, že se snad každý, kdo byl na té oslavě ještě při syslech ( i ti bez) nás upřeně a skoro s otevřenými ústy sledovali. Nejdivnější na tom bylo, že mé tělo přesně vědělo, co má dělat. Znalo každičký pohyb v tomto tanci, i když jsem ještě nikdy předtím podobné pohyby nezkoušela, natož abych znala choreografii. A tam, kde jsem zaváhala mě vedl on. Připadala jsem si jako nějaká hvězda. Konečně dostaly všechny mé léta skrývané touhy volný průchod, teda skoro všechny.. ale i ta poslední se splnila, jak za chvíli poznáte. 

  Při nějaké otočce jsem si všimla, že moji rodiče sedí jako zařezaní na svých židlích a nevěří svým očím. Nevěnovala jsem tomu skoro žádnou pozornost. Obdiv všech kolem byl náš a já jsem si to naplno užívala. I jeho letmé doteky při tanci mě naplňovali náboji energie. Ta píseň byla nekonečně dlouhá, ale nikomu to nevadilo. Tančili jsme a bylo vidět, že by se nejeden člověk rád přidal, ale nikdo si netroufl. Zhruba v půlce skladby jsme kolem sebe uslyšeli rytmické tleskání desítek rukou. Ta atmosféra byla kouzelná. Byl to jen sen, ale bylo to magicky skutečné. Když dozněly poslední tóny písně a rytmické tleskání se změnilo v hlasitý potlesk, zaplnila mě směsice dvojích pocitů. Nevýslovného štěstí a pocitu moci a smutek z toho, že už to skončilo. Již poněkolikáté jsem pohlédla do jeho očí, ale teprve teď pořádně a do hloubky. Něco mě píchlo u srdce a zároveň mi něco přeskočilo v hlavě a já jsem ho před zraky všech objala. Potlesk se stupňoval. To přeskočené kolečko mi říkalo, ať ho políbím, ale já jsem se bála. Nakonec jsem ho přece jenom políbila. Na tvář. Potom jsem se jen neznatelně odtáhla, ale opravdu neznatelně, protože to nikdo nepostřehl, jelikož mě stáhnul zpět a políbil mě na rty. Najednou jsem uprostřed všeho dění líbala kluka, kterého jsem ještě před chvílí znala pouze z videí. Potlesk mě ten docela ohlušoval, tak jsem ani neslyšela, co mi říká. jen jsem cítila, že je to něco moc hezkého. Mé dětinské chování definitivně zrušila jediná věta pronesená mými rodiči. Zuřili. Nevím proč a k jejich povaze mi to vůbec nesedělo, ale pro jistotu jsem se co nejrychleji vzbudila a opustila jsem tak toho skvělého tanečníka a kluka, který mě zachránil před smrtí nudou. 

    Když jsem se probrala, tak mě stále ještě naplňovala hrdost kvůli tomu co jsem předvedla. Nedělala jsem rozdíl mezi skutečnými činy a těmi ve snu, a tak jsem tento sen ihned započítala do mých životních zkušeností. Cestou do školy jsem si jako každý den pustila do sluchátek rádio. Zrovna skončili raní zprávy a předpověď počasí. No a potom. Stačily první čtyři vteřiny té skladby a mě se tentokrát srdce opravdu zastavilo. Byla to ta ona. Ta píseň z mého snu.