Je poledne. Tenhle den už mi vážně začíná nahánět strach. Copak nikdy neskončí? Nikdo z vás nemá ani tušení, jak moc se bojím... nebojím se ničeho, co můžete vidět, ale trápí mě můj život. Teď když jsem řekla toto většina z vás si bude myslet, že jsem nějaká naivní dvanáctka, kterou strašně štve, že jí nechce kluk, kterého chce ona, nebo, že jí rodiče nechtějí koupit nový notebook, nebo něco podobného a tak se pokouší spáchat sebevraždu. No váš odhad je správný. Jen mi není dvanáct a můj důvod ke strachu nemá nic společného s víše vyjmenovanými problémy. Teda aspoň ne úplně.
Každý z vás už určitě byl zamilovaný. Neříkejte, že ne protože to není možné. Každý už někdy byl..málo nebo víc, platonicky nebo vážně. Ano můj problém je, že jsem zamilovaná. Teda abych to uvedla na správnou míru, zamilovaná nejsem, nebo ano. No každopádně se snažím tenhle úplně nanic pocit vyhnat z hlavy i ze srdce, jenže to dost dobře nejde. Každá minuta při vědomí mě užírá a ničí. A proto si už v poledne přeji, aby tento den už konečně skončil. Pokud bych nechtěla, aby to znělo sentimentálně, tak bych napsala, že trpím. K panice mě přivádí rutina každého mého dne v mém životě. Ráno vstát. Jít do školy. Přežívat. Jít domů. Přežívat doma. Jít spát. Poslední položka v této rutině mi však už nevadí, protože můj ,,život,, začíná až v noci. Teprve v noci jsem šťastná. Teprve když začne můj život snů.
Jak už jsem říkala, je poledne. Ještě dvě hodiny přežívání před cestou domů. V duchu počítám hodiny..no spíše minuty, které mě dělí od mého života a uvnitř cítím, jak mé srdce krvácí. Stačí jen jedna myšlenka, či jen náznak a mám chuť brečet. Vím, že všechno, co dělám je špatné, hloupé, zbytečné, zkrátka nahovno, jenže já si neumím pomoct. Neumím, i když chci, chci strašně moc, jenže sama to nedokážu a není nikdo, kdo by mi pomohl. I když na tu druhou stranu to není zas tak špatné. Na tuhle stranu mi to i vyhovuje. Problém je, že mi to vyhovuje jen v případě, že bych spala i ve dne. Je mi to hloupé, být takový ,,spáč,, jenže na tomhle ......... světě mě stejně nic netěší. Teda ano pár věcí ano, ale těch se bojím víc než všeho jiného...láska...internet( buďme přesnější youtube)...no a naposledy on. Nejlepší by bylo, kdyby ta druhá věc neexistovala. To bych žila ve dne a ne v noci, jenže je to takhle a já už to nebudu dál zdržovat.
ČTEŠ
lepší je snít než žít../w youtubers UKONČENO
Fiksi PenggemarJaké to je obávat se svého života a proč? Proč jí pouhá návštěva youtube tolik nahání strach? aneb pět snů a pět nocí s youtubery :)