lepší je snít než žít../w youtubers UKONČENO

Sen pátý

    Více než čtyři noci se mi zdály pouze velice znepokojivé a v podstatě nezajímavé sny plné takových těch běžných snových příběhů, jako jsou létající tramvaje nebo sníh v létě. Byla jsem čím dál smutnější a lidé kolem mě si toho začínali všímat. Možná vám to přijde strašně banální, ale pro mě jsou sny vším. No a když i to všechno zklame... Už jsem dokonce i nerada usínala, což už je co říct. Ne že by realita byla nějak zářivá, ale sny byli ještě horší. Chvilkami mě zavalovala deprese, chvílemi zase panická hrůza, že žádný sen už nepřijde. 

   Přišel. A nutno říci, že to byl snad nejlepší sen, jaký jsem kdy měla..a taky poslední, ale o tom až později. V tomto snu jsem byla v nějakém hotelu. Poznala jsem to podle očíslovaných dveří a různých lidí procházejících chodbou, ve které jsem se ocitla. nevěděla jsem, co dělat. Už už mi připadlo, že je to další z hloupých snů, ale co... Nejdříve chodbou procházelo lidí spousta a zase mizeli za dveřmi pokojů. Stála jsem jako omráčená a nevěděla jsem, kam mám jít. Ten hotel byl obrovský, spousta schodišť, chodeb a nejbližší pokoj, u kterého jsem stála měl číslo 1679. Byla bych tam stála celou noc, ale chtěla jsem si to užít. Co nejvíce. Vzala jsem za kliku pokoje 1679. Bylo odemčeno. Nikdo tam nebyl. Teda aspoň jsem si to myslela dokud jsem neslyšela zvuk tekoucí vody z koupelny. První věc, která mě napadlo bylo zjistit, kdo v koupelně je. Ne, že bych tam vlezla, to je i na mě příliš neslušné. Podívala jsem se po postelích, jestli nenajdu nějaké věci, které by mi napověděli.  Byl tam kufr. To mi samozřejmě samo o sobě moc neřekne. Byli tam boty. Jasně pánské. No ale hlavní indicie, po jejíž nalezení jsem si byla stoprocentně jistá byly světlemodré kraťasy položené na křesle. Stačil mi jediný pohled na ně, aby mi na tváři i v srdci vykouzlil úsměv. Jen jediný kluk..teda pokud vím má takovéhle kraťasy, teda jediný, kterého znám. Fajtík. Při vzpomínce na něj mi hlavou začaly běhat maraton velice perverzní nápady. Ale stále jsem ještě nevěděla, jestli to je doopravdy on, i když kdo jiný? Schovala jsem se do skříně a čekala jsem. 

       Trvalo skorem deset minut, než se dveře koupelny otevřely. Koukala jsem mezírkou mezi dveřmi skříně. Byl to opravdu on. Vyšel v ručníku, ale ten mu stejně spadl a on se tím nijak nezatěžoval v domnění, že je na pokoji sám.  Stál ke mně zády, což byla pro mě celkem smůla. jak už jsem říkala, tak mi hlavou běhaly dost nadržené myšlenky, abych tak řekla, tak mě ani nijak netrápilo, že by mě v té skříni mohl kdykoliv objevit. Měla jsem být opatrnější, protože když už se konečně otočil, tak mě samým zaujetím, ani nedošlo, že jde otevřít skříň. No došlo mi to, ale až ve chvíli, kdy už sahal po klice. Neměla jsem šanci se někam schovat. Otevřel a oba jsme ve stejné chvíli leknutím vykřikli. ,, Do p**** ,, ,, Čo tu robíš?,, Nevím proč, ale přijde mi, že každý Slovák v mých snech vždycky začal touto větou. ,, Já? Nic, jen sem tady, takhle, ve skříni.... ,, Pořád na mě koukal tak nějak vyjeveně a vzal si něco ze skříně za mnou, aby se co nejrychleji zakryl. ,,Nezlob se.,, byla jsem totálně v rozpacích a to jsem nebyla ta, kdo tam stál nahý. Všechny mé však víte jaké myšlenky se vytratily (teda všechny ne, to by byl zázrak) a já jsem měla největší chuť zmizet. Už jsem nic neříkala a snažila jsem se co nejrychleji z pokoje zmizet. ,, Stoj. Môžeš zostať.,, Po těch slovech jsem se otočila tak trochu nevěřícně, no ale na tváři se mi rozlil připitomělý úsměv. ,, Dobře.,, ještě jsem se chtěl zeptat, co mám dělat,ale to nebylo vůbec nutné, protože už stál vedle mě a líbal mě a svlékal. Já jsem to dělat nemusela, protože jak víte už byl stejně nahý. Potom mě hodil na postel. Nebím jestli je opravdu nutné popisovat vám do detailů, co se tam dělo potom. Můžu ale říct, že i když to byl pouze sen tak to všechno bylo živé. Cítila jsem jeho polibky i doteky. Cítila jsem ho v sobě a také jsem cítila všechny ty pocity, které vás při sexu navštěvují.