lepší je snít než žít../w youtubers UKONČENO

Sen druhý

   Přežila jsem další den. Šlo to lehce, tedy ne úplně lehce, ale líp než jindy a to jen díky tomu snu. Byla jsem trochu naštvaná, že jsem se vzbudila v nejlepším. Dobře, tak hodně naštvaná, ale bavilo mě si v hlavě vytvářet pokračování toho příběhu. Pořád někde uvnitř mě zůstával ten skvělý pocit. K večeru se však již vytratil a mně nezbylo než doufat, že dnešní noc bude stejně krásná, jako ta včerejší. Teď si vlastně uvědomuji, že jsem vám nepověděla úplně pravdu. Nejsem zamilovaná jen do jednoho youtubera, ale do spousty z nich. Nemám konkrétní idol, teda mám, ale nelpím nutně jen na něm. Přitahuje mě to, že je chce tolik holek podobného věku jako já. A přitahuje ě to, že nejsou obyčejní.

    Dnes jsem usnula neobvykle rychle. Bylo to velice zvláštní, protože usnout mi většinou trvá tak hodinu a půl, ale dnes jsem usnula asi do půl hodiny. A to mi dávalo naději, že dnešní sen bude trvat déle než většina ostatních.

   Sen se začal objevovat jen chvíli potom, co jsem usnula. nejdřív jsem byla sama. Byla tma. Neviděla jsem kde jsem. Pod sebou jsem nahmatala něco měkkého a připomínalo mi to látku. Když jsem se trošku rozkoukala zjistila jsem, že jsem v nějaké místnosti, protože jsem viděla okna a za nimi světlo pouličních lamp. Rozeznala jsem, že sedím v nějaké posteli. Bylo to divné, protože takhle začínal i můj včerejší sen, ale tentokrát se krajina nezměnila, jen se mi trošku zostřovalo vidění. I když už jsem dokázala jsem poznat, co je v tom pokoji a jak je velký, ale stejně mě strašně vyděsilo náhlé a pronikavé světlo pocházející z lustru na stropě. Podívala jsem se ke dveřím a tam stála nějaká postava. Teprve až po chvilce, kterou zabralo snažení se zvyknout si na to světlo jsem poznala, že patří klukovi. Byl dost vysoký. A až po další chvilce mi teprve došlo, kdo to je. Když jsem na to přišla, tak mou mysl zaplnilo mírné zklamání. Nebyl to nikdo, kdo by byl zrovna objektem mých ,,nejdivočejších,, představ. I když nepopírám, že se možná v nějaké té menší fantazii objevil. Byl to Dany. Dany z tvtwixx a hned za ním vstoupili do místnosti ještě Andy a Kiril. No to ne. Teď už to bylo hodně velký zklamání. 

    Nikdo z nich se mě nezeptal, co tu dělám, nebo jak jsem se tu vzala. Připadalo mi, že vědí o tom, že tu jsem, jenže mi nepřišlo vysvětlení proč. V klidu se posadili vedle mě na postel a začali se o něčem bavit. Jakobych tu nebyla. Vážně, úplně jakobych tu nebyla. Úplně mě ignorovali.

   No na jednu stranu mi to nevadilo. Ale na tu druhou mi to bylo hrozně divný. Přála jsem si být někde jinde, někde v kumbálu s někým úplně jiným, jenže sen se nechtěl změnit. Nezbylo mi nic jiného, než si ten sen užít, bez ohledu na to, jak jsem zklamaná. Užít si ho proto, aby i další nekonečný den v kruté realitě byl o něco lehčí. 

  V jádru nejsem nijak zvlášť odvážná a to se projevuje i v mých snech. I když jsem schopná tak navenek působit jako odvážná holka schopná všeho, tak mi ve skutečnosti dělá neuvěřitelný problém i jen se na něco zeptat rodičů. Jenže tenhle sen byl jiný, najednou jsem v sobě ucítila neobvyklou sílu a odhodlání, jakoby se mi zbořily všechny zábrany. Najednou jsem byla konečně volná. Přesně po tomhle bych toužila- být volná, osvobozená od studu a strachu. 

  Musela jsem toho hned využít. Stále mě ignorovali, ale to mi tak trošku nahrávalo. Rozhodla jsem se kráčet cestou nejmenšího odporu, to znamenalo, že si pro můj ,,první krok,, vyberu Danyho. Tím nejmenším odporem myslím, to že Dany se mi z nich všech hnusí nejméně. Tímhle je nechci nijak pomlouvat, ale tak to cítím. Měla jsem sice zázračnou odvahu, ale i tak mi chvíli trvalo, než jsem se odhodlala k tomu, začít ho lehce líbat na krku. Trhnul sebou hned při prvním, ale neodehnal mě. Neříkal nic. Ani ostatní neřekli jediné slovo, nevšímali si mě. A potom mi to došlo. Oni mě nevidí!

   Ani nevíte jaký mi to v tu chvíli dodalo sebevědomí a jistým způsobem i dost velkou výhodu. Neviděli mě, ale cítili, to mi ale nevadí. Zvláštní ale bylo, že když jsem Danyho zezadu objala a pomalu jsem sjížděla rukama do jeho kalhot, ani se nesnažil zjistit, kdo to dělá, nebo co se děje. Cítila jsem jak buší srdce a jak je nervózní, ale asi nechtěl na sobě před klukama dát nic znát, aby si z něj nedělali srandu, že má halucinace. Každopádně je to sen a to i tak trošku vysvětluje, proč se nesnaží nic dělat. Když jsem se dostala až do jeho kalhot musela jsem ho opět začít líbat na krku, protože jinak bych asi dostala záchvat smíchu. nebylo to proto, že by mě ,,obsah,, jeho spodního  prádla nějak neuspokojil, ale proto, že se mu postavil a on se to marně snažil zamaskovat okrajem trička. Jenže marně. Ostatní si toho všimli a začali se strašně smát. ,,Ty vole kámo, co to je?,, zeptal se jeden, ani nevím který. Dany se marně snažil vysvětlit, že tu ,,někdo je,, jenže nesklidil příliš úspěchu. Akorát se mu vysmáli. Já jsem se rozhodla trošku mu pomoct, a tak jsem podobným způsobem ,,potěšila,, i ostatní. Najednou tam všichni seděli naprosto zděšení s vyboulenými kalhoty. Byl to hrozně vtipný pohled to mi určitě věříte. Jo jenže v momentě, kdy jsem už nevydržela nápory smíchu a vyšel ze mě nějaký zvuk (myslím tím samozřejmě smích) se všechny jejich pohledy obrátili mým směrem. Trvalo zlomek vteřiny, než jsem toho zvuku začala nesmírně litovat. Ve chvíli, kdy mě uslyšeli vyprchala i moje ,,kouzelná,, moc. Otočili se ke mně, protože mě uslyšeli, jenže jsem najednou byla vidět, takže mě i viděli. ,, To si byla ty? ,, tahle otázka by mi za normálních okolností vzala veškeré sebevědomí a ty skvělé věci, kterými jsem před chvílí byla posílena. Ale tentokrát byla moje nechci říct nadrženost, protože to by vůbec nebyl přesný termín, ale v podstatě něco podobného v takovém rozmachu a touze se rozvíjet, že mě to nijak nepotopilo. ,, Ano to já.,, řekla jsem a pokusila jsem se o svůdný úsměv a tajemný tón hlasu no a evidentně se mi to povedlo. Nedokážu přesně povědět, co se potom stalo, šlo to tak rychle. Určitě to znáte takové ty rychlé sledy obrazů a událostí, že si nepomatujete, jak se to stalo, protože je to celé jakoby v mlžném oparu. Pomatuju si to, až když se to vyjasnilo. Všichni jsme leželi nazí na posteli, na které můj sen začínal. Vzpomínám si na intenzivní pocity, které se v pravidelných intervalech střídali a to bylo zhnusení, vzrušení, štěstí a obrovské přívaly energie. Nechci tu popisovat, co přesně se tam dělo, protože se obávám, že by to byla těžká pornografie, ale můžu potvrdit, že ta postel to nejspíš vcelku nepřežila. Poslední co si z toho snu vybavuju je modré vymalování stěn.