ze světa dospělých,do světa slunečnic

𝐈𝐈𝐈.

Procházím nočními ulicemi Brna a snažím se přijít na to proč jsem šla vlastně asi v 0:00 ven po tichém posetém Brně s velkou pravděpodobností že mě někdo unese, znásilní a nebo rovnou zabije.

Mé kroky prochází nespocty ulic až dorazím do jedné v které se nachází má bývalá základní škola, do očí se mi nahrnou slzy když před sebou vidím vzpomínky na Emu byla mým vším, v životě jsem neměla lepší kámošku,byla tu směnou ve dne v noci

Každičký den jsme strávili společně ať už ve škole nebo mimo ní byla vším co jsem kdy měla a najednou ze dne na den zmizela a už se nevrátila,je to moje chyba jen kdybych jí pomohla....

Přemýšlím nad Emou a najednou ucitim jako by mě někdo sledoval takový ten špatný pocit který máte když na vás někdo nepřetržitě kouká rozhlednu se všude kolem ale nic nevidím je temná tma a všude ticho všude kolem svítí tak maximálně 3 lampy a já skoro nic nevidím protože ostatní nefungují...začínám se bát

Tenhle pocit není jen tak že jsem paranoidní vím že tu něco nebo někdo je se mnou a sleduje mě jestli dneska přežiju? To nevím

Když jsem se několikrát ujistila že nikoho nevidím rozešla jsem se tichým krokem pryč.

Pořád jsem měla divní pocit i po několika metrech co jsem ušla mě tělo cítilo nebezpečí a pomalu mě přestávalo poslouchat

V mé hlavě byli myšlenky jestli mám začít utíkat nebo jestli se mám schovat nebo jestli mám jít co nejrychleji domu a nebo třeba že jsem jen paranoidní a úplně blbá a nic tu není a jen si nalhavam něco co není pravda.

Svůj krok jsem zrychlila a tím jsem se utvrdila v to že tu nejsem sama....

Slyšela jsem zvuky štěrku který se třel o zem něčí kroky za mnou se přibližovali byli intenzivnější a také jsem je slyšela rychlejší a rychlejší.

Prudce jsem se otočila a spatřila postavu v černém oblečení kapucí na hlavě a v černém oblečení a kuklou jak jde ke mě.

„hej kdo jste" řeknu když se zastavím a pozoruji postavu jak jde ke mě

Chvíli nic neříká ale jak mile je kousek ode mne zastaví se a kouká na mě. Je to divné najednou ale promluví

„tvoje noční můra" řekne temně a klidně najednou vidím prudký pohyb jeho ruky jak proti mě tasí nůž

Kurva

Štíhlá jsem uhnout než ho do mě zabodl

Ještě že mám dobrý reflexi...díky tati

Teď se mi vážně hodí tátovi blbý lekce sebeobrany a také to když jsme cvičili reflexy abych stihla vždy správně a rcyhe reagovat

Bez váhání jsem se rozeběhla pryč, běžela jsem jak o život...někdo mě chtěl zabít

Naštěstí můj vrah celkem fláká tělocvik byla jsem rychlejší takže jsem měla náskok ale ne tak velký na to abych vymyslela co mám dělat, v takovéhle situaci nemáte mozkový buňky na to aby jste vymýšleli plán.

Utíkala jsem co mi nohy stačili už jsem nevěděla kam jít vím že když půjdu rovne jsem v pasti je tak slepá ulice.

Zahnula jsem do uličky, to bych nebyla já kdybych nespadla

Doslova jsem si rozbila hubu

„kurva, doprdele" zanadával jsem si když jsem uviděla mě krvavé koleno a cítila rozbitou bradu

Postava která mě naháněla byla o kousek blíž a jelikož jsem měla obě kolena krvavá a rozbitá utíkala jsem mnohem pomaleji

„do piči" říkám si pro sebe a snažím se přesvědčit svoje nohy že rozbité koleno je teď můj nejmenší problém

Uvědomila jsem si že o ulici dál bydlí brácha, snažila jsme se dostat zpátky to rychlejšího tempa abych mu štíhlá utéct domů jenže mě fakt neposlouchali nohy ale stále jsme měla menší náskok

Běžela jsem ulicemi až jsem doběhla k domu mého brachy.

Rychle jsem vyběhla schody mě nohy už nemohli strašně to bolelo myslela jsem že mi normálně upadnou a budu bez nich

Začala jsem brát za kulatou kliku a točila sní ze strany na stranu aby se odemklo

„kurvaaa tak se odemknu sraci!" Nedávám na kliku a taham za ní tak moc že se divím že jsem ji neurvala

Když jsem se otočila a uviděla že 'muj' vrah je blízko a už jen jde ladným bezstarostným krokem ke mě začala jsem mít už opravdu strach

„heeeej! Bacha! Otevři!!! Calineeeee, petreeee, Markuuuuu! Kurvaaa" křičela jsem z plných plic a bouchala do dveří tou největší silou kterou jsem ze sebe mohla dostat, nikdo nic

Ani náznak toho že by někdo přišel nebo aby mě někdo slyšel

Byla jsem v pasti

Otočila jsem se čelem k typkovi s nožem v ruce a mě nohy už me neudrželi takže jsem se po dveřích sklouzla na zem a seděla jsem tam celá jsem se klepala. Zdvyhla jsem ruce před sebe

„ne ne ne nezabíjej mě prosím" říkám klepavim hlasem a snažím se zabránit mě smrti

„prosim nic jsme neudělala"

„za vscehno můžeš ty... zasloužíš si trest" řekne temným hlasem a přiloží nůž pod mojí bradu čímž mu ji zvedne a já koukám do jeho oči

„j..já? Nic jsem neudělala"

„udelala jsi víc než si myslíš, neměla jsi mě ten večer nechávat samotnou venneso" ten hlas poznávam! Ema...

„e...em? C..co?"

„joo moc dobře víš kdo jsem viď? Ehm všechno je tvoje chyba proto si zasloužíš to co teď udělám"

„ne ne ne em" říkám když vidím jak si stoupá a oběma rukama pevné uchopí nůž nad hlavou

„zbohem van" zní jak psychopat naklání u toho hlavu a říká to jakoby nic

Po jejich slovech vidím nůž letící k mému hrudníku a pak

Tma

______

Hellou hellou lidičky tak máme tu novou kapitolku toto vůbec nemělo být takto měli to být úplně jinak ale nevadí snad se libiii a dobrou noc🤍 vím že to nedává moc smysl ale v další kapitole se to vysvětlí