Mezi dvěma světy

2.

Emma seděla na okraji postele a nervózně si uhlazovala vlasy. Chandler ji přesvědčil, aby šli na party, ale její vnitřní hlas stále dokola opakoval, že to nebude dobrý nápad. Bylo něco jiného jít na večeři nebo si povídat o životě, ale party? Vždyť ví, jak to vždycky dopadá – hlučná hudba, spousta lidí, kteří ji ignorují, a Chandler, který se začne bavit s každým kromě ní. Tentokrát to ale slíbilo něco jiného. Slíbil, že tam bude s ní.

„No tak, Emmo, přestaň se tvářit jako na pohřbu," ozval se Chandler, který se právě upravoval před zrcadlem. Stál u dveří a zkoumal svůj odraz, zatímco si vylepšoval účes. Zelené oči, které tak dobře znala, se na ni podívaly skrz odraz a nepatrně se zaleskly. „Bude to fajn, fakt. Potřebuješ se trochu odvázat."

Emma se na něj zamračila. „Já se neodvazuju, Chandlere. To je tvoje specialita."

Chandler se zasmál. „Právě proto potřebuješ změnu. Není zdravý trávit tolik času sama na kolejích nebo na té své vyhlídce. Co kdybys jednou prostě zapomněla na všechno a užila si večer?"

Emma si povzdychla. Tohle nebyla první taková diskuse, kterou spolu vedli, a rozhodně to nebyla poslední. „Fajn, ale pamatuj si – když mě to tam přestane bavit, tak odcházíme."

„Slibuju!" Chandler zvedl ruku, jako by přísahal, ale jeho škádlivý úsměv ji přesvědčil o opaku.

O hodinu později už stáli před velkým domem na okraji kampusu. Světla se linula z oken a tlumený zvuk hudby se rozléhal až na ulici. Emma si promnula ruce a sledovala skupinku lidí, kteří právě vstoupili dovnitř. Všichni vypadali, jako by přesně věděli, co dělají, zatímco ona měla pocit, že sem vůbec nepatří.

„Neboj, bude to super," poplácal ji Chandler po zádech a táhl ji za sebou ke dveřím.

Uvnitř bylo ještě rušněji. Hudba hrála hlasitě, skupinky studentů postávaly kolem a hlasitě se smály. Někteří tančili, jiní stáli u improvizovaného baru a nalévali si nápoje. Emma se instinktivně přitiskla k Chandlerovi, který už ale kýval na někoho v davu.

„Hej, Ash!" zavolal a zamával.

Emma ztuhla. „Ashley?" zopakovala s nádechem paniky v hlase.

„Jo, pozval jsem ji," řekl Chandler, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. „Je fajn."

Emma zaťala zuby a snažila se uklidnit. To zvládne. Nejspíš se s Ashley ani nebudou muset bavit. Ale jakmile k nim Ashley došla, už věděla, že její plán selže. Ashley ji přejela pohledem a koutky úst se jí stočily do neupřímného úsměvu.

„Ahoj, Emmo," pronesla Ashley sladkým tónem, který Emma okamžitě poznala. Byla to ta samá přetvářka, kterou používala na každého, kdo jí mohl stát v cestě.

„Ahoj," odpověděla Emma krátce a obrátila se zpátky ke Chandlerovi. „Tak co? Kam půjdeme?"

Chandler ukázal směrem k zadnímu pokoji, kde byla o něco klidnější atmosféra. „Tam vzadu je víc místa. Pojďme."

V klidnější části domu našli malou pohovku a Emma se konečně trochu uvolnila. Seděla vedle Chandlera a pozorovala, jak se baví s ostatními. Přestože byla na party, na chvíli se cítila, jako by tam vůbec nebyla. Byla jen pozorovatelem, zatímco ostatní žili svůj život. Chandler vypadal šťastně, jako by sem patřil. A pak ji napadlo: co když jejich přátelství není tak pevné, jak si myslela? Co když se Chandler jednoho dne rozhodne, že už ji nepotřebuje?

Z přemýšlení ji vytrhl hlas. „Hej, co si dáte?" zeptal se mladík s podnosem plným kelímků. Emma se na něj podívala, ale dřív než mohla odpovědět, Chandler už držel dva kelímky a jeden jí podával.