Mezi dvěma světy

5.

Světlo z obrazovky notebooku ozařovalo tmavou místnost a Emminy unavené oči pálily. Ruce jí pomalu klouzaly po klávesnici, zatímco se snažila dát dohromady poslední odstavec referátu. Byly skoro tři hodiny ráno. Ve sluchátkách se linula tichá melodie, kterou si Emma pustila, aby jí udržela bdělou. Prázdné šálky od čaje a několik drobků po večerním občerstvení lemovaly její pracovní prostor jako důkaz dlouhé noci.

Emma zívla a protáhla se, ale neměla čas na přestávku. Ještě trochu, opakovala si v duchu jako mantru. Kromě referátu se snažila přehodnotit i své poznámky ke zkouškám, které se rychle blížily. Proč to vždycky dělám takhle? Vyčítala si, ale věděla, že odpověď nikdy nepřijde. Taková prostě byla. Odkládala věci na poslední chvíli a pak bojovala s časem.

Slunce začalo líně prosvítat škvírami mezi závěsy, když Emma konečně zavřela notebook a položila hlavu na stůl. „Hotovo," zašeptala, ale její tělo bylo naprosto vyčerpané. Hlava jí klesla na ruce a na chvíli zavřela oči, přestože věděla, že nemá čas na odpočinek.

Zvuk otevření dveří ji přiměl zvednout hlavu. Ashley vešla do pokoje se svou typickou sebevědomou energií. Na sobě měla úhledný sportovní outfit a vlasy svázané do perfektního copu, jako by už stihla zaběhnout maraton.

„Ty jsi ještě vzhůru?" zeptala se Ashley s náznakem pobavení. Její pohled okamžitě přelétl chaos na Emmině stole. „Nebo jsi vůbec nespala?"

„Neměla jsem na výběr," zamumlala Emma a unaveně si mnula oči. „Musela jsem dokončit referát."

Ashley se ušklíbla a posadila se na svou postel. „Jasně. Ty a tvoje last-minute móda. Klasika."

Emma na ni vrhla pohled, který říkal, že na tyhle řeči teď vážně nemá energii. „Nemám na to teď náladu, Ashley."

Ashley si však všimla, že její slova Emmu alespoň trochu naštvala, což ji zjevně bavilo. „Nemusíš být hned tak napjatá," odpověděla nevinně. „Jen říkám, že tohle máš vždycky. Možná bys měla trochu zorganizovat svůj čas. Víš, jak já to dělám."

Emma se zhluboka nadechla, aby neodpověděla něco, co by později litovala. Místo toho se otočila zpátky ke svým poznámkám a ignorovala Ashleyino zrcadlení dokonalosti. Ale Ashley očividně neměla v plánu skončit.

„Hele," začala znovu, tentokrát s jiným tónem. „Jak to vlastně teď máš s Chandlerem?"

Emma ztuhla. Tuhle otázku nečekala a už vůbec ne v tuhle chvíli. „Co tím myslíš?" odpověděla opatrně, aniž by na Ashley pohlédla.

„No, víš," Ashley se lehce usmála, „včera jsem vás viděla, jak spolu jdete ven. A ty a Chandler jste si vždycky byli tak blízko. Takže... něco mezi vámi je?"

Emma zaklapla poznámky a otočila se k ní. „Ne. Jsme jen přátelé," odpověděla přímo, i když věděla, že Ashley nebude spokojená s tak jednoduchou odpovědí.

Ashley se opřela na posteli a zvedla obočí. „Jen přátelé, jo? Takže by ti nevadilo, kdyby se začal víc zajímat o mě?"

Ta otázka byla jako bodnutí. Emma se krátce nadechla, ale rychle si přikázala zachovat klid. „Dělej si, co chceš," odpověděla ledově. „Chandlera a mě to nijak neovlivní."

Ashley na chvíli zůstala zticha, ale její úsměv zůstával. Emma věděla, že si to Ashley užívá. A možná právě proto se rozhodla na to dál nereagovat. Místo toho se zvedla, vzala si svou tašku a knihu a zamířila ke dveřím. „Musím jít," řekla, aniž by čekala na odpověď.

Cesta na fakultu byla chladná a klidná. Emma cítila, jak se jí myšlenky víří hlavou – od Ashleyiných slov až po její vlastní nejistoty ohledně Chandlera. Jsme jen přátelé, zopakovala si, jako by tomu potřebovala sama uvěřit.