Autumn Plan [book 2]

Chapter 29

,,Zmizel?" zeptala jsem se šokovaně. Jak mohl sakra zmizet?

,,Ano. Včera večer šel někam ven a už se nevrátil. Když jsme se podívali do jeho pokoje, zjistili jsme, že jeho věci tu není," řekla mi a mezitím vzlykala.
Upřímně mi bylo paní Parkorové líto. Ona nebyla ta zlá. Byla jenom naivní a zamilovaná do svého manžela.

,,Ehm, kdybych něco zjistila, dám vám vědět," začala jsem ji uklidňovat.

,,Děkuji ti, Amy," řekla a zavěsila. Vrátila jsem mobil do tašky a sedla jsem si na lavičku, která stála na chodbě.

Kam mohl zmizet? Že by to byl jeho plán? Jenže, on mi nedal vůbec vědět, jestli jo nebo ne.
Ale, zase mi řekl, že to poznám, až přijde čas na akci a plán se uskuteční. Právě teď jsem si připadala jako v nějakém akčním filmu.

,,Amy, stalo se něco? Čekali jsme na tebe, jenže ty jsi nepřišla?" zeptala se mě Grace, která se tu najednou objevila i s Jackem za zadkem. Sedla si vedle mě a přitom mě pořád pozorovala.

,,Sam zmizel. Teď mi volala jeho mamka a ptala se mě, jestli náhodou nevím, kde by mohl být," odpověděla jsem ji.

,,Wow, ten váš vztah poslední dobou vypadá jako akční film. A tobě nepsal nebo tak něco?" zeptala se. Zakroutila jsem hlavou. Podívala jsem se na Jacka, který si mě prohlížel a na tváři měl úsměv.

,,Jacku, ty něco víš?" zeptala jsem se ho.

,,Vlastně nevím, akorát jsem včera mluvil se Samem a mám ti vzkázat jednu věc," řekl tajemně.

,,Jakou?" zeptala jsem se netrpělivě.

,,Prý rád maluje. Docela to nechápu, protože je to o něm známá věc. Každý ví, že rad maluje," řekl nechapavým hlasem. Zato já jsem to pochopila a na tváři se mi objevil obří úsměv.

,,Omluvte mě prosím na další hodinu," řekla jsem jim. Zvedla jsem se z lavičky a vyrazila jsem k východu.

,,Kam letíš?!" zařvala za mnou Grace. Já jsem ji ale neodpověděla. Místo toho jsem se rozběhla na parkoviště. Nasedla jsem do auta a vydala jsem se směrem k ateliéru.

Jela jsem vážně rychle. Potřebuji vědět, jestli je Sam v pořádku a jestli jsem dobře pochopila jeho nápovědu.

Srdce mi poškočilo, když jsem před domem viděla jeho auto. On je vážně tady!
Zaparkovala jsem vedle něj a rychle jsem vystoupila. Rozběhla jsem se ke dveřím. Bylo odemčeno, takže jsem hned vešla.

,,Same! Jsi tady?" zařvala jsem do útrob domu a čekala jsem na odpověď, která se ke mně zatím nedostavila.
Přešla jsem do kuchyně, když v tom mi někdo přiložil ruce na oči.

,,Kdo je?" zašeptal mi Samův hlas blízko ucha a zkousl mi ušní lalůček. Usmála jsem se a otočila se na něj.
Objala jsem ho kolem krku a vrhla jsem se mu na rty. On se do polibku také usmál a za zadek si mě vyzvedl do náruče. Nohy jsem mu omotala kolem pasu. Naše polibky byly vášnivé. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale najednou byl Sam bez trička, protože jsem mu jo svlékla. Posadil mě na kuchyňskou linku a pokračoval v líbání.

,,Chyběla. Jsi. Mi.," řekl mezi polibky a začal mi něžně líbat krk. Zavzdychala jsem, když mi začal přejíždět po stehně.

,,Počkej," zastavila jsem ho. On se na mě podíval a přitom si olízl rty. ,,Myslím, že si zasloužím vysvětlení," řekla jsem mu a slezla jsem z linky a sedla si má židli.
On si povzdechl a sedla si ke mně. Jak si se Sam mohla jsem pozorovat jeho svaly, které byly vážně dokonalé.

,,Tak, co by jsi chtěla vědět?" zeptal se.

,,Tak třeba, proč jsi neřekl svoji mamce, že odjíždíš? Víš, jaký má o tebe strach?" zeptala jsem se.

,,Určitě by to řekla fotrovi a to nepotřebuji," odpověděl. Já jsem přikývla.
,,Zavolej ji ale, prosím," poprosila jsem ho. Přikývl a natáhl ke mně ruce. Přijala jsem je a zvedla, abych si na něho mohla sednout obkročmo. To jsem hned udělala. Spojila jsem svoje ruce za jeho krkem. On mi ty svoje obmotal kolem pasu a opřel svoje čelo o to mé.

,,Mám na tebe prosbu. Je to dost důležitý a tvoje rozhodnutí může změnit nás vztah," řekl najednou vážně. Nechápavě jsem se na něho podívala.

,,Může to změnit náš vztah?" zeptala jsem se ho. Přikývl. ,,O co jde?" zeptala jsem se.
,,Chci, aby jsi se mnou odletěla do Londýna," řekl. Vykulila jsem na něho oči.

,,Do Londýna? Ale proč?" zeptala jsem se. Ano, dneska se jenom ptám.

,,Našel jsem tam uměleckou školu, na kterou jsem poslal přihlášku," řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Prudce jsem se z něho zvedla.

,,To myslíš vážně? A co já? Na mě jsi nemyslel? Co budu dělat?" křičela jsem na něj. Sam také vstal a přešel ke mně.

,,Jsou tam dobré školy i na tvoje zaměření, myslel jsem... ," chtěl říct, jenže jsem ho přerušila.

,,Sakra, Same. Nemůžu se rozhodnout jen tam najednou. Kdybychom letěli?" zeptala jsem se ho.

,,Dneska večer," odpověděl.

,,Dneska? Já nevím, sakra ," byla jsem zničená. Mám se rozhodnout během několika málo hodin? To nedokážu!

,,Prosím, rozmysli si to. Chci, aby jsi jela se mnou. Prosím, Amy. Miluji tě," řekl a vypadal stejně zoufale jako já.

,,Taky tě miluji, ale já... Musím jít a promyslet si to," řekla jsem a otřela jsem si slzy.

,,Chápu tě. Pokud se rozhodneš a já doufám že jo, odletět se mnou, přijeď na letiště. Letadlo odlétá v osm hodin," řekl a pohladil mě po tváři. Věnovala jsem mu jeden polibek na tvář a potom jsem odešla ke svému autu.

Toto je strašně těžké rozhodování!

______________

Ahoj!

Tak, co myslíte? Uteče Amy se Samem nebo ne?

Chtěla bych Vám poděkovat za 8K votes u Summer Jobu. ♥♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥