Dance or die

Minulost

(Pokud jste příliš citliví, raději tuto kapitolku nečtěte, i mě samotné při psaní tekly slzy. :'( Jsem děsná citlivka. :D Pokud si tuto kapitolku nepřečtete, o nic nepřijdete, je to jen takový bonus pro silnější povahy či pro milovníky nějakého toho sad story)

Moje historie. Moje slabina. Nikdy nezapomenu na to, co se stalo. A nikdy mě to nepřestane pronásledovat.

Narodila jsem se jako obyčejná holčička v chudinské čtvrti. Moji rodiče měli sotva na vodu, jídlo jsme si obstarávali krádežemi či vybíráním zbytků. Oblečení jsme nosili jen jedno a na spaní v bezpečí domova jsme ani nepomysleli, byli jsme rádi za opuštěný přístřešek schovaný v zahradě jednoho rodinného domku.

Mám 4 sourozence. Penny, Lily, Joshuu a Sandy.

O rodiče jsem přišla, když se pro naši obživu pokoušeli vykrást klenotnictví.
Sourozenci mi tak zůstali na krku. Penny měla v té době 4 roky, Lily 6, Joshua 9 a Sandy taky 9. Mě samotné tehdy bylo něco okolo 14 let, moc málo na vychovávání 4 mladších sourozenců.

Začala jsem potají okrádat místní samoobsluhu, abych měla vůbec něco pro sebe a sourozence.
K dispozici však nebyly léky a Lily náhle onemocněla. Stačila obyčejná angína a do 3 týdnů zemřela.
Bylo těžké jí dát sbohem, moc těžké, ale o to těžší bylo uznat, že se má lépe a mě tak odpadla jedna starost navíc.

Že samoobsluhu pravidelně vykrádám zjistil až nový majitel, 4 týdny poté, co jsem s tím začala. Naštěstí nezavolal policii, ale zmlátil mě a hrubě vyhodil z obchodu. Nechápal, že nemám na jídlo a musím se starat o sourozence a i kdyby to chápal, je mi jasné, že by na to nebral ohledy.

Od té doby jsme se museli živit jen zbytky pohozenými na ulici. V tu chvíli jsem si moc dobře uvědomovala, jak krutý dokáže život být. Kromě toho nás o týden později objevili majitelé domku v tom starém přístřešku. Bohužel pro nás byli nelidští a bez váhání nás vyhodili.

Začali jsme nový život na ulici. Každý večer jsem myslela na rodiče a sestru, jak se asi mají. Rozhodně by na mě teď nebyli pyšní, ale nevěděla jsem, co s tím dělat.

Týden na to se ulicí promenádovala banda gangsterů. Napadli nás. Znásilnili mě a moji drahou sestru Sandy postřelili. Další komplikace do života. Každým dnem jsem měla pocit, že není žádná naděje, abych se vůbec dožila dospělosti, nebo jsem získala lepší život.

Sestra zemřela v horečkách na infekci, i když jsem se jí snažila minutu co minutu pomoci a sháněla jsem léky po všech čertech, upřímně, bylo hned jasné, že nemá šanci, ale já se přece nemohla vzdát. Kdybych tak udělala, to bych už mohla rovnou spáchat sebevraždu a mít pokoj. To jsem ale neudělala. Naopak jsem se dál snažila věřit. V novou naději.

S Penny a Joshuou jsme procestovali snad celým městem hledajíc stravu a útočiště. A když jsme konečně nalezli vhodné místo, osud se nám rozhodl udělit další ránu.
Ani už nevím jak, nebo proč, ale zabila jsem malou holčičku, věku asi jako Penny. Nikdy si to neodpustím, ale minulost nelze změnit. Kéž by to šlo.