Dance or die

4.5. 2020

Už třetí den na tomto táboře. Hlavou mi neustále koluje spousta zvláštních myšlenek a pocitů. Už ani nevím, co je pravda. Doufala jsem, že zde naleznu nové okolí, ale prozatím mám v hlavě jen 2 věci a obě dvě všichni dobře známe. Tanec - můj jediný skutečný koníček, můj život. Patrick - lektor, na kterého dost často musím myslet. Ani jedna mě ne a ne pustit.

"Pohni lenoško, dneska dřímáš dlouho." Utrhne se na mě dneska převelice hyperaktivní Emily.
"Pokud chceš stihnout snídani, měla by jsi vědět, že za 20 minut začíná hodina." Ušklíbne se.

Když to uslyším, vyletím z postele jako střelená. "Proč jsi mě neřekla dřív?!" Zahulákám rozzlobeně a okamžitě se začnu soukat do čistého oblečení. (obrázek máte nahoře.)
"A proč ty jen tak stojíš, nemáš náhodou taky zpoždění?" Okřiknu šklebící se Emily, která mě rozptyluje každým svým coulem.

"Nene. Já už na snídani byla, pro tvoji informaci." A věnuje mi jeden převeliký škleb. A dost, to už přehání. Popadnu nejbližší botu a hodím jí po ní. Zasáhnu ji do ramene, ale její radost to bohužel nezkazilo. Když jsem hotová, bez dalšího zdržování letím na jídlo.
Popadnu první, co mi přijde pod ruku a nahážu to do sebe. Zapiju džusem a kouknu na hodiny.
5 minut do hodiny. Až teď si uvědomím, že je to hodina opět s Patrickem. Přejede mě mráz po zádech, ale na další mé šílené reakce nemám čas.
Vletím do tělocvičny, protáhnu se a akorát začne dnešní první lekce.

"Jak jste se vyspali?" Optá se s úsměvem Patrick. Dobře dobře, hulákají všichni. "Až příliš dobře." Špitnu roztěkaně.
"Dneska je konečně naše první hodina, kdy nebude jen jeden předvádět a ostatní koukat jako smyslů zbavení. Konečně přijde na řadu i trocha aktivního pohybu."

No nazdar, proletí mi hlavou.

"Jaký styl vůbec preferuješ?" Houkne na něj jeden z netrpělivců.

"Dobrá otázka. Budu vás učit" Ještě to nedořekl a mě už se sevřel žaludek.
"Hip hop a parkour." Dořekne a mě málem klepne. To jako vážně, hip hop? Co lepšího mě ještě potká?????? Raduju se v mysli ironicky. Po téhle otázce jsem se během několika nastávajících sekund proklínala.

"Jo a Scar." Řekl mi Patrick. No bezva, to už pro mě má i přezdívku. Dojemný. Já vím já vím, chovám se teď jako husa, ale je to jediná možnost, jak si nepřipouštět city.
"Mluvil jsem s vedoucím a pokud by jsi měla zájem, má pro tebe nabídku. Pak se za ním stav, řekne ti podrobnosti." Usmál se.

V tu chvíli jsem celá ztuhla. Co po mě tak můžou chtít?

"Fajn lidi. Tak začneme hip hopem." Pokračoval Patrick a začal nás učit moje oblíbené taneční kreace.
Když měli všichni, až na mě, hip hopu plné zuby, rozhodl se nám Patrick ukázat pár kousků z profesionálního parkouru, na videu. Udělali jsme kroužek kolem notebooku a shlédly přímo jeho videa, kde předváděl naprosto fantastické věci. V tu chvíli jsem si uvědomila, že musí být vskutku dobrý parkourista i tanečník a moje sebevědomí, že umím tancovat, bylo náhle v trapu.
"Dobře, takže zítra vás naučím, nebo se o to pokusím, pár cviků z parkouru. Dobře se vyspěte, budete potřebovat sílu a čistou mysl. Mějte se."

Jak mi Patrick nakázal, tak jsem udělala. A vskutku nelhal, vedoucí měl pro mě nějakou nabídku.
"Slyšel jsem o tvých skvělých tanečních schopnostech, máš talent. Važ si ho. A proto taky dostáváš tuhle dejme tomu nabídku, nebo příležitost. Parta z těch nejlepších z našeho tábora udělá vlastní kru, ale nikdo nechce nést zodpovědnost za celou skupinu a kromě toho jsem taky slyšel, že si sama děláš sestavy. Co by jsi řekla na to, připojit se do této kru, cestovat po světě na nejslavnější street dance soutěže a pomáhat budovat skupině choreografie. Co ty na to?"

Stála přede mnou jasná volba. Buď a nebo.  "A kdo vlastně bude v té taneční kru, smím-li se zeptat."

"Členové ještě nejsou jasní, také se ještě někteří rozhodují, ale celkem by vás mělo být 6 a to.." Zalovil v papírech a pokračoval. "Miriam ze skupiny C, Thomas z A, ty z A, Aidan z B, Ross z B a Patrick, lektor skupiny A."

Když to dořekl, zvedl se mi žaludek a měla jsem okamžitou chuť vykřiknout, že nabídku nepřijímám. Co se tam sakra plete Patrick? Za normálních okolností bych byla nadšená a brala bych to všemi 10, ale teď váhám. Mé rychlé uvažování mě ale dostalo k názoru. Nemůžu si zkazit můj životní sen kvůli nějakému klukovi. Je to můj život, tanec je můj život a nesmím si to ovlivňovat nikým jiným. Budoucnost leží v mých rukách, ne jeho. Nevzdám se tance. Nikdy. V minulosti jsem udělala spoustu hrozných chyb, za které pikám dodnes. Znovu to nedopustím.
A tak bylo rozhodnuto. Polkla jsem a s klepajícími se koleny nahlas vyřkla jasnou odpověď tak sebevědomě, jak to jen šlo.
"Přijímám."

"Pod podmínkou, že zvolím naší kru jméno." Dodám po chvíli. Vedoucí přikývl a já sdělila svůj jediný požadavek.

"Heartbeats"