Dance or die

3.5. 2020

(Na videu je Scarlett (Olivia 'Chachi' Gonzales), tančí svoji choreografii. Video si zatím nepouštějte, dám vám v čas vědět. :D)

Jakmile sluneční paprsky pronikly oknem do místnosti, procitla jsem. Emily ještě spokojeně spala, ale mě už to nešlo. Převlékla jsem se do pohodlného tanečního oblečení a zamířila jsem bloumat táborem, dokud ještě můžu. Přes den na pořádné průzkumy nikdy není čas a tak toho musím využít, dokud můžu.

Akorát míjím jídelnu, když mě vyleká silueta čísi postavy a já sebou cuknu.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit" Špitne a já v jeho úchvatného hlasu poznám Patricka. "Co děláš tak brzy ráno mimo pokoj? Je teprve půl šesté." Vystoupí ze stínu a mě se tak naskytne možnost na něj pohlédnout a uvědomit si, že jsem ho podle hlasu skutečně poznala správně.

"To nic, ale už mi to nedělej." Ušklíbnu se. "Už mi nešlo spát a krom toho jsem to tu ještě pořádně neprozkoumala, přes den na to nikdy není čas."

"Jo, to je fakt." Přitaká.

"No a co ty tady? I lektoři by přece mají právo na nějaký ten spánek."

"Jo, no, taky už mi nejde spát. Mířím do jídelny pro něco k pití. Přidáš se?" Optá se mě a já ucítím, jak se mi nahrne krev do tváří. Proč se to sakra děje? Sklopím pohled k zemi a jen přikývnu, takže zamíříme do jídelny.

Oba si nalijeme sklenici vychlazené malinovky a sedneme si k jednomu ze stolů.
"Jak jsi se vůbec dostal k tomu, stát se lektorem? Nejsi na to ještě moc mladý?" Zeptám se po chvíli hrobového ticha.

"Od malička tančím a tábor tady vede můj známej, věděl, že sháním nějakou brigádu a neměl problém mě sem přiřadit, zná moje zkušenosti a s mým věkem problém neměl." Pokrčí rameny. "Krom toho 20 je na lektora normální věk. Od plnoletosti už přijímají, dokonce některé i méně zkušené."

Přikývnu. "Chápu. Takže kdybych já, jakožto 19-letá bych se chtělo stát třeba tou lektorkou na nějakém táboře, přijali by mě?" Zeptám se se zájmem.

"Pravděpodobně ano, ale nejdřív by chtěli znát tvé zkušenosti a spolehlivost, aby měli jistotu určité kvality, kterou mají některé tábory stanovenou hodně vysokou." Odpoví, dopije a odnese sklenici. Po chvíli mám také dopito a odnáším sklenici na pult, kde se již nachází několik použitých hrnků.

"Jak dlouho tančíš? A co tě dovedlo k tomu přihlásit se na taneční tábor?" Zeptá se mě, mezitím co se procházíme po chodbě.

"Odjakživa, ale jen pro zábavu. Únik od reality. Tohle je vůbec můj první taneční kurz."

"Wow. Tak to jsem na tebe dneska zvědavej, jak ti to půjde." Ušklíbne se.

Neudržím se a lehce ho výhružně praštím do ramene. "Hele, aby ses pak nedivil."

Povytáhne obočí. "Okey okey, budu se těšit."

"Já taky." Zavolám ještě a zamířím do koupelny na ranní hygienu. Tak a je to osobní, dneska to nesmím zkazit, to by bylo výsměchu, už bych se mu nikdy nedokázala podívat do obličeje. Takže, jestli mám v sobě nějaký ten talent jak mi říkali, doufám, že bude na příjmu.

"Dobrý ráno." Zívne rozespalá Emily, když se vrátím do pokoje odnést hřeben a kartáček.

"Dobrý, ospalče." Zašklebím se. Dneska mám překvapivě veselou náladu. Snad to bude pokračovat i dál a moje vystoupeníčko to nepokazí.