Oheň

140 9 0
                                    

Věnováno Eldest16

Jsem ve svém pokoji a cvičím bojový tanec, jsem v něm hodně dobrá z deseti dětí jsem nejsilnější, dále budu pokračovat ve cvičení karate, boxu a dalších bojových umění. Poslouchám u toho písničkyhlavně píseň Hey baby od Pittbul. Trvalo mi to celý den, když mě otec zavolal k večeři, vypla jsem hudbu a co nejrychleji jsem běžela po schodech dolu do kuchyně, protože jsme měli k večeři lívanečky s marmeládou a šlehačkou.
Po večeři jsem si vzala svůj maskáčový plášť s kapucí, k pasu si přidělala opasek s vrhacími noži na obranu a vydala se do lesa. Je krásná tma, takže mě nikdo neuvidí a ještě když mám ten plášť... Miluji ty hvězdy... Otec se o mě nebojí už je zvyklý a navíc se umím bránit.
Došla jsem až na malý palouček a lehla si do trávy kdy jsem pozoravala oblahu.
Najednou jsem viděla kouř, lekla jsem se, prudce se zvedla a začala se rozhlížet po zdroji kouře. Jde z mého domova. Běžela jsem domu, dýchám z plných plic a běžím co mi sily stačí, už jsem tu. Začala jsem šílet, co je s otcem kde je, támhle viděla jsem ho v okně. ,, Vem si zbraně z garáže a běž! " křičel na mě starostlivě. ,, Neee, tatí, bez tebe nikam nejdu" odporovala jsem zoufale. Myslel to vážně... Běžela jsem do garáže, vzala si na sebe další pouzdra s dýkami, na ramena si vzala toulec se šedesáti šípy do ruky luk a na záda si hodila batoh s lahví na vodu, nějaké ovoce, blok, tužky, pastelky a zimní plášť. S otcem jsem se rozloučila a rychle sem běžela do lesa a dál. Nevím kam jdu, jen vím, že nezapomenu a nikdy se nevrátim.

Zrození živlůKde žijí příběhy. Začni objevovat