Zrození živlů

Napadena 《Oheň》

Šli jsme po cestě, nebo spíš Britt šla po cestě a dělala návnadu. Taková malá a bezmocná divka. Určitě se na ní někdo chytí a mi budeme mít jidlo. Už to tak děláme po několikáté. A vždy se nějaký chlap chytil. A je to tu... Šel k ní. Je to Jimmyho nápad a proto tu taky velí. Britt ho hezky balí, skočil jí na to. ,, Teď! " zavelel Jimmy. Jako jeden jsme na něj vyběhli a okradli ho. Teď nás policie rozhodně hledá, ale co musíme se nějak uživit.

Každý jsme si lehli daleko od sebe, ale tak aby jsme viděli na všechny. Já si vylezla na dub, Kess do jeskyňky, Jimmy si lehl do vysoké trávy mezi kameny, Britt zalezla pod vodu, Dean se schodal pod strom a Cloe se zahrabala do země.

Ach ne, policie jde a všimla si mě. Seskočila jsem ze stromu a začala utíkat na druhou stranu, aby nenašli ostatní. Běžela jsem co nejrychleji, ale dobíhají mě. Ale ne... Vběhli přede mě další. Nemám kam utéct, jsem obklíčena. Začala jsem šílet a myslet na plné obrátky, není útěku. Padla jsem na kolena, dala ruce nad hlavu a tím se vzdala. Doufám že oni jsou v pořádku...

Ruce mi svázali za zády, zvedli mě ze země a táhli bůh ví kam, ale myslím si že do vězení ( říkáte si že nejsem plnoletá? Ale tady to je jinak, tady jsme plnoletí už v deseti letech ).

Hodily mě do cely a říkali mi povíšeně ,, Ale, ale copak to tu máme? " ty jejich kecy ,, a kde máš ty svý kamarády? Naše rebelko. " už jsem měla jít do vězení tolikrát, ale otec to za mé škody zaplatil a vždy se vyhla trestu díky penězům. ,, Já a kamarády? To né jsem v tom sama. " odpověděla jsem lží, ale oni nevěří a proto pokračují ,, A jakto že říkaly že vás tam bylo hodně? " ty jejich otázky. ,, Iluze." To bylo vše co jsem jim řekla a už jsem se s nima odmítala bavit, ale oni ne. ,, Jo a víš že se odsud nedostaneš? Protože už tu není tvůj tatík, aby to za tebe zaplatil. Shořel s tím vaším debilním domem. Tobě je to jedno viď? " ani sem je moc neposlouchala a měla jsem co dělat, abych jim neřekla pár hezkých slov, která mě napadla.

K večeři mi nic nepřinesli a tak jsem si lehla na tu nepohodlnou vězeňskou postel. Ráno kolem šesté mi donesli k snídani nějakej zelenej blivajz a jablko. Jablko jsem snědla a zbytek vrátila. Už jsem e začala nudit a tak jsem si začala pobrukovat a cvičit bojový tanec a další bojová umění, taky tanec. Ostatní vězni se na mě dívali, pískali a tleskali. Ty kokoti si myslí že jim budu dělat zábavu... Ve dvanáct mi dali oběd a vojáci tu zůstali a začali si mě se zájmem prohlížet jako svůj úlovek. A začali mi říkat že nesmím cvičit, tančí a už vubec né provádět bojová umění.

Asi po hodině přišel kluk asi v mém věku. ,, Kdo je to? To je ta dívka o která jste říkali že je nepolapitelná? Rozchod! To je rozkaz!" Řekl a oni mu pokývali hlavou na souhlas a odešli, asi to je velitel nevo i víc. ,, Nejsi tak děsivá jak říkali. Já jsem Chriss a ty dívko? " řekl milým hlasem, ale já neměla chuť si povídat. ,, Co je ti do toho. Nemám moc chuť si povídat. " řekla jsem naštvaně, ale on neodešel, čekal na odpověď. ,, No dobře, "řekla jsem ,, jmenuji se Lilien, ale přátelé mi říkají Lili, což ty nejsi. Co po mě chceš? Už jsi mě konečně chytil a co chceš víc? " ,, Chtěl jsem tě poznat. Jsi první dívka se kterou se bavím. Jsem voják a tem si s ženami napovídá. Chci odtuď pryč. Otevřu ti celu pod podmínkou že mě vezmeš s sebou. " emm zajímavá nabídka. No pravdě je dost sexy a když je voják bude dost vymakanej... Takhle jsem se rozmýšlala asi hodinu, když jsem nakonec řekla...