Zrození živlů

Vzduch

Žiji se svou matkou, otec od nás odešel, když mi bylo pět let. Ve škole mě nikdo nemá rád, jsem samotářská.
Sedím na střeše a hraju na flétnu pískám na ní jak vítr. ,, Ihned slez dolu" křičí na mě máma,, už si tam zase? " Koukla sem se na ni. ,, Ale mami, ... jé motýlek" Zvedla jsem se a s flétnou v ruce utíkala za ním. Neumím se soustředit, tohle se mi stává často, ale je mi to jedno jsem to já. ,, Slez dolu, žene se bouře. Drahoušku! " Neslyším jí přes burácení vichru. Seskočila jsem ze střechy a utikala za ním. Najednou se zvedl vítr ještě víc a motýlek odletěl v náporu větru. Začala jsem se bát ,, Mami! "Hodila mi bundu a batoh s věcmi a řekla mi ať jdu pryč. Kde je? Támhle pod trámem, brečela bolestí, chci jí zachránit, ale jsem slabá. Začala jsem utíkat za tím krásným ptáčkem. Spadla na mě velká větev, uvízla jsem a volala o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Umřu... Je to větrný vír. Uvědomila jsem si, že jsem hubená a možná se odsud dostanu pryč. Už jsem myslela že to nedokážu, ale podařilo se. Nevím kde jsem, mamka mě nepouštěla ven kvůli mé poruše. Támhle je skála určitě tam bude jeskyně. Rozeběhla jsem se tam. Už jen kousek... Jsem tu zalezla jsem co nejdál od vchodu a zabalila se do své bundy a usla jsem.