Everything has changed /a.i./

4.ČÁST

Dnes je den, kdy se má Ashton vrátit. Už jsem celá natěšená, že je to doma už absolutně k nevydržení.

Rozhodla jsem se jít ven, zaběhat si.

Převlékla jsem se do lehkých černých kraťasů a obyčejného bílého tílka.
Na nohy jsem si nazula černé tenisky.

Popadla jsem nějakou láhev a natočila do ní vodu. Už jsem si jen strčila sluchatka do uší a vyběhla z domu.

Můj cíl, byl dostat se do parku, což bylo zhruba kilometr a půl.

Konečně jsem byla u parku. Chvíli jsem se zastavila a napila se. A aby to nebylo málo, ještě jsem kolem dokola park oběhla.

Po tom všem jsem se celá udýchaná a zpocená svalila na jednu z laviček.

Rozhlížela jsem se okolo a sledovala lidi, zvířata a stromy. Zrak se mi, ale upnul na jednu partu, asi o čtyři lavičky dál.

Pokud mě můj zrak nešálí, je tam Barbara.

Pro jistotu jsem se zvedla a chtěla nenápadně odejít, ale pokus byl marný.

"Michelle? Stůj."
Fajn, zrak mám v pořádku.

Běžela za mnou Barbara a mávala na mě.

Protočila jsem očima a s falešným úsměvem na tváři se k ní otočila.

"No ahoj. Jsem ráda, že tě tu vidím."řekla jsem s nadšením v hlase. Ve skutečnosti tomu bylo jinak.

"Ahoj. Co ty tady?"zeptala se.

"Ale, jen jsem si byla zaběhat, tak jsem se tu zastavila.

"A nechceš se k nám nachvíli př-"vyrušilo ji vyzvánění mého telefonu.

"Ahoj."

"Jasně hned tam budu."

Musí na mě tak blbě koukat?

"Zatím."

"Kdo to byl?"zkřížila ruce na prsou.

"Ale. Volala mi mamka, že nečekaně přijela teta a chce mě vidět. Tak já už budu muset jít. Ahoj."znovu jsem zfalšovala úsměvem a otočila se na patě.

"Ahoj."zamrmlala za mnou Barbara.

Ve skutečnosti to byl Ashton. Už přijel a říkal, že se u nich můžu zastavit.

Vydala jsem se tedy směrem k Irwinovým domu.

V půlce cesty jsem si ale uvědomila, že pro ně nic nemám.

Změnila jsem tedy směr a vrátila se k sobě.

Cestou jsem Ashovi zavolala, že se zdržím a přijdu tak za hodinku.

Doma jsem stihla ještě rychlou sprchu a převléknout se do nějakého lepšího oblečení, což pro mě znamenali černé roztrhané džíny a obyčejné šedé tričko.

Pak jsem ze stolu schrábnula nějaké drobné a spěchala do obchodu, kde jsem vzala nějakou bonboniéru pro jeho rodiče a stoupnula si do řady u kasy.
S Ashtonem si nemusí dělat starost, tomu stačí, když si objednáme pizzu nebo zajdeme na zmrzlinu.

"Ahoj."ucítila jsem poklepání na mém rameni.

"No, ahoj. Dneska na sebe máme ale štěstí."řekla jsem s falešným nadšením.

"Jo, to jo. Nepřijela ti náhodou teta?"zeptala se podezřívavě.

"Mamka, zjistila, že pro ni nic nemá a tak mě poslala sem."usmála jsem se a zamávala na ni bonboniérou.