Everything has changed /a.i./

1.ČÁST

"Tak se měj. Užij si prázdniny. Bav se." bylo slyšet všude po škole když končil další školní rok.
Prodírala jsem se chodbou až k hlavním dveřím. Když jsem se konečně dostala za pozemek školy z hluboka jsem se nadechla a vydala se směrem k domu.

"Dnes na mě nečekáš?"přiběhl ke mě někdo ze zadu a dlaněmi mi zakryl oči.

"Chci být jen rychle doma a prázdniny začít, tak jako vždy."sundala jsem jeho dlaně z mé tváře a podívala se na něj.

Ashton. Můj nejlepší kamarád snad už od prvního dne ve školce. Nikdy nás nic nerozdělilo. Můžu mu říct cokoliv a mám jistotu, že to nebude vědět nikdo jiný.
Vždycky mě dokáže povzbudit a podporovat i v té nejhloupější situaci.

"Tak je můžeme začít společně ne?"řekl a nasadil si sluneční brýle.

Jen jsem kývla a lehce si upravila vlasy, které rozevlál jemný letní vítr.

Cestou jsme se ještě stavili v obchodě pro nějaké jídlo a pití. A jako vždy jsme se pošťuchovali a dělali si ze sebe navzájem srandu.

Když jsme za nedlouho došli domu, ještě tu nikdo nebyl. Jídlo jsme položili na kuchyňskou linku a uklidili do lednice. A pak jsem navrhla, že si dáme závod o to, kdo bude jako první v mém pokoji.

"3, 2, 1! Běž!"zvolal jsem a rozeběhla se po schodech do pokoje.

"Táhneš se za mnou jako smrad!"zavolala jsem za sebe na Ashtona.

"Stejně tě ještě doženu a vyhraju!"zakřičel a chytl mě okolo břicha, svalil na zem a začal lechtat.

"No tak! Ashtone! To je podvádení!"smála jsem se.

"Není. Nikdo žádná pravidla neurčil."rychle se zvedl a vtrhl do mého pokoje.

Vstala jsem ze země a ramenem se opřela o rám dveří.

"Vítěz! Vítěz!"poskakoval okolo mě Ash a potrhle na sebe ukazoval.

Jen jsem zakroutila hlavou a šla k posteli. Posadila jsem se na ní a Ashton mě ihned následoval.

Povídali jsme si o všem. Probírali jsme kdo jaký je a jak se chová a co dělá. Dokonce jsme začali řešit i vzhled některých holek ze školy. Od jejich obočí, po výstřihy až na zem.
Ashton je prostě moje nejlepší kamarádka, akorát je to kluk. Nikdy jsem se moc nebavila s holkama a když už, nedopadlo to dobře. Buď mi jakkoliv ublížili nebo to byli jen takové, které se chtěli dostat blíže k Ashtonovi.
Ano, je velice pohledný a hodný ale nikdy jsem k němu necítila nic víc než přátelství.

"Nepůjdeme si dát něco k jídlu? Docela mi z toho povídání vyhládlo."zeptal se Ashton.

"No jo, pojď, nebo mi tady umřeš hlady."zasmála jsem se a vstala z postele.

"No to by bylo. Co by jsi tu pak se mnou dělala kdybych ti tu umřel."nahodil falešný smutný výraz.

"Pravděpodobně bych si hrála na strašného vraha. Hodila bych tě do černého pytle a odtáhla někam hodně daleko."řekla jsem vážně.

"Ty tak. Prosimtě sotva uneseš školní tašku natož aby jsi mě někam tahala."zasmál se a dloubnul mě do ramene.

"No jo. Hele nemusíš mi tady předhazovat to jaký máš svaly a chodíš posilovat."protočila jsem očima a dloubnula do jeho bicepsu.

"Tak pojď prosimtě."jednou rukou si mě přehodil přes rameno a vyšel z pokoje.

Už jsem si na to zvykla, že to dělá, navíc se mnou chodí pomalu a opatrně a tak jsem nijak nevyváděla. Začala jsem se nudit a tak jsem ho šťípnula do zadku.

"No tak Michelle, co to děláš?"

"Nudím se tu dole."

Ashton se usmál a pokračoval dolu po schodech. Na posledním trochu poskočil a tak jsem vyjekla.

Ashton mě postavil na nohy a začal prohledávat kuchyň.

"Chceš něco vařit nebo si dáme něco jiného."posadila jsem se na židli a lokty se opřela o stůl.

"Hmm..Asi něco uvařím."zamyslel se.

"A chceš pomoct?"podívala jsem se na něj.

"Ne, zvládnu to sám."řekl odvážně.

"Okay, kdyby něco, budu vedle v obýváku."usmála jsem se a odešla si sednout na gauč.

Natáhla jsem se pro ovladač a nohy hodila na stůl. Proklikávala jsem se programy ale nikde nedávali nic na co by se dalo koukat. Z kuchyně se začali ozývat zvláštní zvuky. Potichu jsem se zvedla a neslyšně se přesunula za Ashtonem.

"Jseš si jistý, že to zvládneš sám?"zasmála jsem se.

"Ehm... Popravdě? Ne."řekl a porozhlédl se okolo sebe.

"Čínu nebo pizzu?"řekla jsem a vytáhla telefon z kapsy.

"Pizzu."řekl a umyl si ruce.

Objednala jsem dvě pizzy a šla Ashtonovi pomoct uklidit to, co napáchal v kuchyni.

Po tom, co jsme dojedli, jsme se rozhodli, že se půjdeme projít. S Ashtonem jsme se domluvili, že u nás přespí a tak se rovnou stavíme u něj doma pro nějaké jeho věci.

Po cestě jsme se stavili na zmrzlině a po té v parku.
Tam jsme si sedli na lavičku a pouze sledovali ostatní.

Když začalo slunce zapadat, pomalým krokem jsme se vydali zpět domů. Dorazili jsme už za tmy a v domě se svítilo, což značilo, že rodiče už přijeli z práce.

"Ahoj mami, čau tati."řekla jsem když jsem nakouknula do kuchyně a uviděla rodiče jak sedí nad šálkem kávy.

"Ahoj."přidal se Ash s úsměvem.

"Ahoj Ashtone."usmáli se oba.

"Mami, dneska u nás Ashton přespí, ano?"nadzvedla jsem obočí.

"Ale jistě. On může vždy."mrkla mamka na Ashe.

Dříve si mamka myslela, že s Ashtonem něco mám. A tak nám neustále chystala nějaké romantické večeře a výlety. Jednou nám dokonce na zahradě postavila stan, že prý aby jsme měli soukromí.
A když jí to konečně došlo, začala ho brát jako vlastního syna.

"Bavte se."řekl otec než jsme zmizeli na schodech.

"Neboj, budeme!"

A takhle začaly další naprosto úžasné letní prázdniny.