Final Girl [CZ] ✓

Speciál č.1

*Flashback*

„Kdy tam budem?" Ozve se tichý hlásek ze zadní sedačky. Malá holčička se zvídavě kouká na míhající se krajinu. V dáli spatří hory se zasněženými vrcholy, před nimiž se tyčí majestatní les jako hradba bránící celé Kambrické pohoří.

V létě je toto místo kouzelné. Hory se lesknou proti zářícímu slunci a les překrývá mohutný stín pohoří, jenž ho tvoří tajemeným a tolik přitažlivým pro turisty. Mnoho z nich se v lese ztratili, někteří úspěšně vyvázli jen s pár modřinami a otlučeninami. Jiní se nikdy nevrátili.

„Za chvíli, zlatíčko." Na rusovlasé děťátko uvelebené v sedačce se z místa spolujezdce otočí drobná žena. Kaštanové oči má schované za slunečními brýlemi, rusé vlasy střižené na krátko a nos pokrytý světlými pihami. Žena pohladí dívenku po růžové tvářičce. S mírným úsměvem se poté otočí zpátky.

Položí drobnou ruku s dlouhými štíhlými prsty na velkou ruku poznamenanou těžkou prací. Ruku svého manžela. Muž na ní rychle koukne oříškovýma očima, načež se dál věnuje řízení zeleného fordu B-Max.

Rusovlasé děťátko začne spokojeně žužlat ucho růžového sloníka, kterého pevně svírá malinkými prstíky. Auto nadskočí. Růžový sloník vyklouzne dívence z rukou a měkce dopadne na podlahu. To však holčičce přijde neskutečně bolestné. Začne vzlykat a naříkat.

„Mamí." Zaječí druhá dívka. Světle hnědé, téměř oříškové vlasy, jenž má po otci, má spletené do rybího copu a přehozené přes jedno rameno. Kaštanové oči upřené do nového dotykového mobilu, štíhlé prsty stále ťukající do klávesnice. „Tamaře spadl ten hloupej slon." Odfrkne si a sesune dlouhé nohy odhalené díky krátkým riflovým šortkám.

„Tak ho laskavě zvedni, Loro." Ozve se hrubý otcův hlas. O chvíli později otec naštavně vzhlédne do zpětného zrcátka a očima napomene Laru, otráveně se shýbající pro růžového slona.

„A připou-"

„Johne, pozor!" Zaječí Johnova manželka. Zrak upřený před sebe, ve tváři vyděšený výraz.

Auto se řítí vysokou rychlostí po okraji srázu, který se na úpatí vynořil zčistajasna. Řidič - John - se pokouší ford srovnat, jenže auto dál klouže po betonové silnici a míří přímo do ostré zatáčky chráněné svodidly.

Všechny dívky v autě křičí, snaží se nasměrovat Johna. Tedy....až na malou Tamaru, která zmateně kouká kolem sebe, brečí z ječící sestry a maminky, a přitom se snaží dosáhnout na sloníka, jenž klouže po podlaze auta tam a zpět.

Auto projede svodidly a odevzdaně začne sjíždět z útesu přímo k řece, která protéká údolíčkem mezi stromy. John šlápne na brzdu, jenže jedna ze silnějších spadlých větví se zahákne o jeden z drátů na spodku auta a utrhne hadičku s brzdnou kapalinou. Ta nekompromisně tvoří kluzkou cestičku ze srázu.

„Johne!" Zakřičí matka Tamary a Lory a rukama pevně sevře palubní desku. Před fordem se vynoří mohutný strom. Už není jiná úniková cesta. Ozve se ohromná rána a na malou Tamaru se vysype přední sklo, které jí silně pořeže na drobném předloktí levé ručičky.

Holčička pevně sevře víčka. Její pláč se roznáší tajemným lesem s mnohonásobnou ozvěnou.

Před zeleným fordem se objeví silueta postavy. Lora. Dívka nešťastně proletěla předním sklem, na kterém zanechala krvavé šmouhy, a hlavou silně narazila do jednoho z tvrdých kamenů podél rozbuřené řeky. Pramínek krve tekoucí z rozraženého spánku jí ohraničuje kulatý obličej, oči bez života upírá na rozbité auto před ní. Hlavu si opírá o levou ruku zkroucenou v nezvyklém tvaru, stejně jako její levou nohu.

Tamara se se slzičkami v očích zadívá do mrtvých očí své jediné a nejmilovanější sestřičky. Netuší, proč tam jen tak leží. Proč ji nejde pomoci. Proč jenom spinká. Tamara by taky chtěla spinkat, ale bolavá ručka zborcená krví jí nedovolí zavřít očka.

„Tatínku." Vzlykne a pokusí se natáhnout pro otce. Ten má hlavu opřenou o černý vyhřývaný volant, ruce svěšené podél těla. Dívenka zatahá Johna za rukáv krátkého modrého trička. Bez odpovědi. Muž bezvládně leží s očima sklopenýma k nohám zaseklých mezi troskami auta.

Dívenka se bezmocně otočí a zahledí na maminku, která se hlavou opírá o sklo dveří. Obličej zkřivený silným nárazem, levou ruku i nos zlomený na několika místech. Z ran na obličeji i ve výstřihu letních květinových šatech ji vytékají pramínky krve. Některé silnější než jiné a všechny dohromady tvoří neuvěřitelné obrazce.

„Maminko." Špitne Tamara. Sloník se už nestal jejém středem pozornosti. Chce vědět, proč všichni spinkají. Proč ji nikdo neutěší. Proč se každý věnuje jen sobě a jí se nikdo nevěnuje. Proč...