Final Girl [CZ] ✓

Kapitola 7

„Rychleji!" vykřikne Riney, když jí kolem hlavy proletí další ze série šípů.

Společně kličkujeme mezi tenkými kmeny jehličnanů. Není se kde skrýt a v patách máme očividně zkušenější účastnici „her". Potom, co jsem se jí pokusila odehnat - teda spíš zabít, ale to není zase takový rozdíl, že? - a ona mi nakopala zadek, a to doslova, pobíháme po lese jako lovná zvěř. Věřím, že se mi po tom krutém kopanci objeví na zadních partiích nehezký fialový flek.

„Tohle nemá cenu!" ozvu se. Natočím hlavou, abych se podívala, kde útočnice je. Běží asi sto metrů za námi, občas se zastaví, natáhne tětivu, vystřelí a....mine....naštěstí.

Najednou se celé mé tělo na něco....připlácne. Udeřím se přímo do hlavy, až mi přijde, že kolem mě poskakují miniaturní jednorožci.

„Tam!" přiběhne ke mně Kira. Chytne mě za ruku a dřív, než se stihnu otřást z nárazu do....stromu, skvělý...tak mě táhne pryč. Díky mé začátečnické - a bolestivé - chybě získala lukostřelkyně čas a nyní od nás je necelých osmdesát metrů. Nedokážu to určit přesně kvůli stále poskakujícím jednorožcům. A nekecám, to si o mně nemyslete.

„Moje hlava." zaskučím. Jednu ruku si položím na tvořící se bouli na čele a další pevně tisknu Kiru, abych zvládla udržet krok.

„Víš, co nechápu?" vydechne unavená Kira. „Jak někdo, kdo je vycvičenej na boj zblízka i se zbraněmi, je jediný z nás tří zraněn a poté vražen do stromu." v jejím hlase slyším notnou dávku sarkasmu.

„Sklapni a běž!" křiknu. Konečně se pustím chladné ruky své svěřenkyně a běžím po vlastních. Už nemám na to se znova otočit, to riskovat nechci. I když...táhne mě to.

„Tamaro!" zaskučí Riney. Vyděšeně se ohlédnu na levou stranu, kde před chvílí sprintovala mladá blondýnka, v domnění, že byla střelena. Nebyla, místo toho ukazuje kamsi před nás.

Obratně se vyhnu dalšímu stromu a přivřu oči. Po delším zaostřování rozeznám rysy nějaké stavby. Chatrč uprostřed prázdného kruhu, kde nerostou stromy. Sice je stará, ze shnilého dřeva, ale mohla by nám poskytnout úkryt. Všimnu si jen jedněch dveří. Chatka je malá, kompletně bez oken, což je pro nás výhoda.

Okřiknu Kiru, ale pokouším se být natolik tichá, aby nás ta za námi neslyšela. Kira souhlasně přikývne a všechny nasadíme poslední síly do zrychlení běhu.

Otevřu staré dveře, jež hlasitě zavržou. Chvíli se ve dveřích seknu s Riney, která se pokouší dovnitř dostat stejně jako já - rychle a surově. Hodím po ní vražedný pohled. Dívka ustoupí a nechá mě proběhnout.

Ihned se ohlédnu po malé místnůstce. Natož, že chatka je bez oken, tu proudí dost světla mezi prkny. Není tu téměř nic, až na starší cihlový krb, velký rozviklaný stůl se čtyřmi židlemi a palanda. Celá podlaha je ze starých prken skrytých pod tenkým a rozpáraným perským kobercem.

„Rychle, ten stůl!" vrhnu se ke stolu a zapřu se o něj. S pomocí Kiry i Riney zatarasíme stolem dveře. Úlevně si vydechnu.

„Co teď?" řekne Kira.

„Počkáme." špitnu tišeji a přistoupím k jedné ze stěn. Opatrně zavřu jedno oko, abych lépe zaostřila. Vyhlédnu skrz větší mezeru mezi prkny.

Útočnice se zastavila a pečlivě si prohlíží chatrč. Očividně střádá náhradní plán, když se jí nepovedlo nám prohnat šíp krkem. Nebo čímkoliv jiným.

„Jak dlouho myslíš, že tam vydrží takhle stát?" optá se šeptem Riney. Kira začne netrpělivě přecházet po místnůstce, až pod ní vržou shnilá prkna. Mám obavy, jestli nás to udrží. Nehledě na tu nevábně vyhlížející palandu. Jsou ty věci na ní vůbec deky?

„To nevím."

„Měly bychom tam vlítnout a prostě ji zabít," Kira začne se zběsilými grimasami a svraští čelo. Zastaví se na středu koberce a pohlédne na nás. „Vždyť je jedna proti třem."

„Zapomínáš na to," narovnám se v zádech a významně na ni pohlédnu. „Že vycvičené ochránkyni, která si prošla peklem už nesčetněkrát, ta holka nakopala zadek. A bude tam modřina." poslední větu si řeknu spíš pro sebe a promnu si bolavé partie.

„Páni," vydechne Riney. Nechápavě se na ni otočím. Blondýnka zkušeně v rukou svírá nově vypadající baseballovou pálku. „Asi jsem našla něco lepšího než klacek." dál zírá na světle hnědou pálku a máchá jí ve vzduchu.

Pozvednu jeden koutek úst nad komickým výjevem. „Měly bychom si odpočinout. Ta, co na nás čeká venku, tam nebude stát věčně a -„

„My tady taky nebudeme věčně. Tam, potřebujeme jídlo i pití." skočí mi Kira do řeči.

„Nech mě domluvit." pokynu jí rukou. Po očku zkontroluju Riney, dál si hrající s pálkou. Nevím proč, ale stále jí nevěřím. „Nebude tam věčně. Někdy musí přestat dávat pozor. A až ho přestane dávat, vyběhneme pryč a ztratíme se v lese. Musíme najít zbraně. Něco, čím se bránit."

„Ale-„

„Riney! Baseballová pálka není zbraň. Je to.........pálka." rozhodím rukama a probodnu dívku pohledem. Ta se zraněně koukne na pálku. Následně si jí ochranitelsky přitiskne k tělu.

Nad jejím dětinským chováním obrátím oči v sloup.

Kira si hlasitě povzdechne a začne se hrabat v šuplících u stolu.

„Co to děláš?" nechápavě svraštím obočí. Znovu zkontroluju útočnici, která se usadila na kraji paloučku a opřela se o jeden ze stromů. Jako by se nebála, že jí může někdo napadnout z nechráněných zad.

„Riney našla pálku. Podívej se na ni." Kira ukáže na Riney, ale dále očima těká v šuplíku. „Ta pálka je nová, ale všechno okolo je staré a ztrouchnivělé. To znamená, že jí sem někdo musel dát. Co když ten někdo tu nechal i něco dalšího?"

Musím uznat, že natož, že se Kira jevila jako rozmazlená hlupačka, je toto velmi chytrá úvaha. Nikdy bych neřekla, že se mi někdy bude hodit mít parťáka. Vlastně....parťačku. Usměju si, když mě ani jedna z dívek nevidí, a vydám se na pomoc při hledání.

„Riney. Přestaň s...tisknutím se k té pálce nebo co to děláš....a pojď nám pomoct." pokynu k blondýnce.

Šuplíky jsou převážně prázdné, občas nějaký starý popsaný papír. Našla jsem i klíček, rozbitý mobil, úlomky z přívěsků a rozbité sklíčko z brýlí, jejichž zbytek jsem nalezla v dalším šuplíku. Riney vykročí směrem k nám.

„Stůj." zarazím jí a vzhlédnu k ní. Riney se na mě nechápavě dívá, ale zastaví. „Přešlápni na druhou nohu." poručím jí.

Dívka uposlechne. Udiveně poslouchám skřípání podlahy a ignoruji Kiřiny nechápavé otázky.

„Vy to neslyšíte?" otočím se na každou dívku zvlášť.

„Ustup." odšoupnu Riney stranou, jako by nic nevážila, a odhrnu roztrhaný perský koberec. A co nespatřím.

„Co to?" Riney nechápavě vykročí směrem ke mně. To už i Kira zpestří a přiblíží se k nám.

„Poklop." vydechne.