Čekání na velké Něco

1. Díl

...

Jmenuju se Harry, Harry Styles. Ano píšu si deník. Ne, nepřipadá mě to divné i když jsem kluk. A tohle je moje první strana. Zatím si sem napíšu, že je mi 17 let. Vím, že si to nikdo nebude číst, protože je to můj tajný deník, ale mě stačí, že si to sem píšu pro sebe. Možná si tuto stránku za pár let přečtu. Možná až vypíšu poslední list ho někam schovám a už ho nevytahnu. Nevím.

Už jsem u druhého odstavce. Chci ti říct (ano, tobě můj deníku) že nemám moc přátel, vlastně žádné. Ale teď, teď mám tebe. Zatím. Doufám, že si jednou najdu nějakého kamaráda, stačí klidně jeden, ale za to dobrý. Ve škole, to ani nemá cenu o tom mluvit, protože mě nikdo nemá rád a nikoho nezajímám. Proč? To bych taky rád věděl. Že by to bylo tím, že sem nechodím od začátku, ale od tohoto roku? Protože jsme se sem přistěhovali? To je určitě blbost, tolik lidí se někam přistěhuje a najde si přátelé. Tak proč já ne, proč?

Někdy mám chvíle jako je tahle. Utápím se ve svých myšlenkách. Přemýšlím jaké by to bylo, kdyby jsme s našima zůstali tak kde předtím. Hodně se tím trápím, hlavně kvůli samotě. Ano Deníku (od teď si pro mě deník s velkým D) jsem osamělý, bez přátel. Rodiče na mě taky moc času nemají, jelikož hodně pracují. A tohle všechno je důvod proč právě do tebe píšu Dý (už máš dokonce i přezdívku). Budu do tebe psát každý den a čekat, že se něco změní, že přijde do mého života nějaká dobrá osudová chvíle. Ne že bych nezažil i dobré věci, to ne, ale v poslední době jich moc nebylo. Vlastně od doby, co jsem se sem nastěhoval.

Podle toho, co teď píšu, by si mnozí (možná i ty Dý) mohly myslet, že jsem na dně. Že nemám pro co žít. Ale já mám pro co žít. Jedna věc jsou rodiče, i když na mě nemají moc času, nic nemění na tom, že je mám moc rád. No ta druhá věc, ta možná větší než jsou rodiče je velké Něco. Ano, věřím, že jednou se mi přihodí Něco úžasného. Možná někoho potkám a změní mi život, nebo de stanu něčím, co mi změní život. Nevím co to bude, ale vím, že to bude něco ohromného. Prostě Něco. Nevím, ani kdy to bude, ale nepřestanu čekat. Jednou to přijde.

Když ti to tak píšu Dý, mám ještě větší chuť do života než předtím. Asi jsem si to uvědomil na sto procent pro co chi žít. Vím, že to bude...Dý někdo sem jde a nelíbí se mi to, radši půjdu.

...

Byl jsem v lese, na mém oblíbeném místě a nikdy jsem tu nikoho neviděl ani neslyšel a to sem chodím od deseti let. Trochu jsem se lekl a zpanikařil. Rychlím krokem jsem se vydal domů. Bylo už trochu pozdě tak jsem si šel lehnout, najednou jsem si něco uvědomil. V tom spěchu jsem nechal Deník ležet na zemi v lese a to se mi stalo osudným. Hned ráno pro něj zajdu, snad se mu nic nestane.

Další den byl jako každý jiný, ale to se mělo brzo změnit. Když jsem se vzbudil naši už byli zase v práci, takže jsem nikomu nemusel vysvětlovat kam jdu. Šel jsem úzkou písečnou uličkou v lese, než jsem nedorazil na ono místo. Už z dálky jsem si oddechl, protože jsem viděl jak tam Dý leží v trávě. Nevím proč, ale měl jsem z toho blbý pocit jako by jsem tu nebyl sám. Vzal jsem si Deník a utíkal domů. To, co se teď stalo mi navždy změnilo život. Když jsem otevřel Deník, už v něm nebyl jen můj rukopis. Někdo do něj psal a ne ledajak. Ten dotyčný se mnou vedl přes deník konverzaci, jak to tak na první pohled vypadalo. Proto jsem začal číst.

... 

Harry, kudrnatý Harry Styles. Pěkné jméno a pěkný, jak ty říkáš Deník. I když je trochu vtipné, že máš pro něj přezdívku. Dý, to je celkem roztomilé.

Nepřijde mi divné, když si kluk vede deník a už vůbec ne kluk jako ty (neber si to nijak zle). Předem se omlouvám, že ti sem píšu, ani mě neznáš Harry, ale když jsem ho tu našel, nemohl jsem si to nepřečíst, i když bych neměl. Ale podle toho, co jsem četl bych ti mohl trochu pomoct. Neber si to špatně, nemyslím si, že jsi nějaký blázen nebo tak, hodně lidí v tomto věku má podobné problémy.

A jak bys napsal ty-Druhý odstavec. Popravdě mě na tobě nejvíc zaujalo to tvoje čekání na velké Něco. Líbí se mi taková představa čekání a víra v Něco dobrého. Moc tě v tom obdivuju, hlavně to, že ty nepřestáváš věřit i když se zatím nic nepřihodilo. Doufám, že nepřestaneš velké Něco vyčkávat i nadále.S pozdravem L.T

....

Byl jsem zděšený. Určitě v tom mělo podíl i to, že tohle se mi ještě nikdy nestalo, ale hlavní původ mého zděšení byly ty tři slova "kudrnatý Harry Styles". Jak může sakra vědět jak vypadám. Jediné vysvětlení je, že už mě někdy musel vidět. Kdy? Že by to byl ten, co byl v lese když jsem tam zapoměl deník? Sledoval mě? Jediná možnost jak to zjistit je napsat mu zpátky a vrátit Deník do lesa.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak a první díl je na světě!!! Nebudu to nějak obkecávat, tak snad se líbilo a když tak napište váš názor. Děkuju :3

Bublina